Zřízení pomníku rakouského 8. praporu polních myslivců v roce 1896, posledního to díla významného sochaře Tilgnera

Tento pomník, který se nachází v čistěvské části lesa Svíbu, je od svého zřízení nazýván lidově pouze jako „Myslivec“, a to z toho důvodu, že představuje příslušníka 8. praporu polních myslivců, který stojí na balvanu, na kterém jsou provedeny tyto nápisy: „DEN BRAVEN KÄMPFERN DIE TREUEN KAMERADEN 3. JULI 1896. UDATNÝM BOJOVNÍKŮM VĚNUJÍ VĚRNĚ SPOLUBRATŘI 3. ČERVENCE 1896.“ Ten má symbolicky stát stráž při hrobech svých spolubojovníků, jejichž hroby jsou rozesety po celém okolí. Vpravo za ním je umístěna ozdobně tesaná deska se jmény padlých důstojníků a počtem padlých vojínů: „K. k. Feldjäger Bataillon No. 8. Gefallen am 29/6 und 3/7 1866. Oberst und Bataillons Commandant Wilhelm Freiherr von Reitzenstein. Hauptleute: Friedrich Quitton-Quentin, Ferdinand Nicolay. Oberlieutenants: Ludwig Ekstein, Edmund Ritter v. Uhl. Lieutenants: Wenzel Kadletz, Karl Pfeiffer, Heinrich Ritter v. Matoschek, Hermann v. Hebra, August Mainz und 198 Mann vom Oberjäger abwärts.“. Na vrchním stupni kamenného podstavce je situována navíc ještě litinová, hůře čitelná deska se jmény 43 členů komitétu, jenž se zasloužil o vznik tohoto pomníku a v jeho čele stál Ant. Marschall z Vídně.

Svým výtvarným pojetím se jedná o jeden z nejkrásnějších pomníků na chlumském bojišti z roku 1866. To, že mu byla věnována velká pozornost a zřizovací výbor nelenil svých sil a financí, se projevilo i tím, že jeho vybudování bylo velkou událostí již na počátku prací s ním spojených. Jeho návrh a model zhotovil profesor vídeňské výtvarné akademie Viktor Oskar Tilgner (1844-1896), mj. tvůrce poprsí tragédky Charlotty Wolterové, skupiny „Triton a Najády“ ve vídeňské Volksgarten, Mozartova pomníku ve Vídni, monumentální fontány před palácem knížete ze Schwarzenbergů ve Vídni, pomníku Johanna Nepomuka Hummela v Bratislavě a poprsí Ference Liszta v Šoproni, sochařskou prací byl pověřen Otto Svoboda ve Vídni, kamenickou práci provedl Zdeněk Ježek v Hradci Králové, ozdobný kovový plot byl pořízen v Salmovských železárnách v Blansku a pozemek byl darován obcí.

O to větší byla rovněž slavnost, jež byla spojena s jeho odhalením. Navíc, když se uskutečnilo o 30. výročí smutně proslulé bitvy u Hradce Králové. Jediným zkalením této slavnosti bylo to, že se na něj nemohl dostavit sám tvůrce, protože zemřel 16. dubna téhož roku. V tento jubilejní den Komitét pro udržování pomníků na bojišti uspořádal slavnost vzkříšení a paměti za hrdinsky padlé vojíny v prusko-rakouské válce roku 1866. Její hlavní část se uskutečnila na památné výšině mezi Máslojedy a Sadovou a zúčastnilo se jí nepřeberné množství důstojnictva i obyčejných lidí nejen ze širého okolí, nýbrž také z Rakouska a Pruska. Na nádraží do Sadové přijížděly přeplněné vlaky, i když byl jejich počet vzhledem k této události navýšen. Vždyť jen z vlaku od Hradce Králové vystoupilo několik set účastníků této slavnosti. Nejeli totiž z domova přímo, ale raději přijeli do Hradce Králové předem a ve městě přespali.

Po příjezdu všech plánovaných vlaků došlo k uvítání všech hostů pořadatelským výborem, načež se celý ohromný průvod za doprovodu hudby vydal ze sadovského nádraží po silnici k mauzoleu u Lípy, přičemž tato mohutná masa byla zdravena všemi kolemjdoucími. K mauzoleu došel průvod po necelé hodině cesty. Tam byla odsloužena krátká mše sv. a odtud se průvod hnul zpět přes Lípu a Čistěves do lesa Svíbu, na jehož okraji se nalézal nový pomník v podobě nadživotní figury rakouského polního myslivce. U tohoto pomníku pak došlo k několika krátkým vzpomínkám na padlé příslušníky 8. praporu polních myslivců, načež byl pomník posvěcen. Odtud se přítomní rozešli k prohlídce bojiště, mnohdy dát kytici či věnec na hrob svých spolubojovníků či příbuzných. Z významných osobností, které se této slavnosti zúčastnili, můžeme jmenovat: prince Wilhelma zu Schaumburg-Lippe z Náchoda, barona Rudolfa von Ullmensteina z Dubna u České Skalice, místodržitelského radu a c. k. okresního hejtmana Václava Šoltu z Hradce Králové, který ani ne za 3 roky musel odejít do penze, vládního komisaře Václava Brošku z Hradce Králové, setníka Jana Steinského, velkotovárníka Heinricha Friedländera z Chlumce nad Cidlinou, advokáta JUDr. Josefa Tausiga, jednatele ústředního spolku z Hradce Králové, ředitele c. k. odborné školy sochařské a kamenické v Hořicích Viléma Dokoupila. Královéhradeckou městskou radu zastupoval městský radní, náměstek purkmistra a člen okresního výboru Vilém Waldek a městský radní Josef Pilnáček. Kromě výše zmíněných byly přítomny delegace všech 11 místních odborů spolku pro udržování pomníků a mnoho spolků vojenských vysloužilců, z nichž nejvíce byly zastoupeny korporace z Hradce Králové, Nového Bydžova a Pardubic. Tyto spolky doprovázely 2 kapely a řada praporečníků s jejich spolkovými prapory. Při mši sv. a svěcení pomníku tvořil špalír prapor pěchoty z Hradce Králové, který rovněž vypálil několik čestných salv z pušek.

Výjimečnost akce samé se ukázal i v tom, že bylo o ní informováno ve všech místních i celostátních novinách a časopisech. Podrobné její líčení vyšlo 11. července téhož roku dokonce i v „Ratiboru“, jinak místním týdeníku až velmi břitkého pera: „Den 3. července na bojišti Kralohradeckém. Třicátý výroční den krvavé bitvy Královéhradecké svedl na bojiště četné zástupy těch, kdož tu roku 1866 bojovali i jiného obecenstva, které chtělo se účastniti mše sloužené na paměť padlých bojovníků v mauselu na Lípě i posvěcení pomníku, kterýž zbudován byl v lese Svíbu v místech, kde bojoval a krvácel 8. prapor myslivců, zápole s přesilou nepřítele. Vedle přečetného obecenstva zejména z měst a obcí ze sousedství bojiště a velmi četných sborů vojenských vysloužilců dostavila se sem deputace města Hradce Králové (m. r. pp. Waldek a Pilnáček) a okresu (p. J. Šram), důstojnické deputace z Hradce Králové, Josefova a Liberce, dále polní podmaršálek Morawetz a z Josefova p. místodržitelský rada Šolta a četní jiní hodnostáři. V počtu značném zastoupeni byli úředníci hrab. Harracha z okolních panství, jež vesměs r. 1866 těžce byly postiženy. Z Vídně zástupci výboru pro zřízení pomníku myslivcům 8 praporu a někteří vyšší důstojníci, kteří v tomto praporu sloužívali, mezi nimi i italský major Tregambi, jenž r. 1866 na Svíbu v řadách rakouských bojoval. Také deput. 8. prap., jenž leží v Judenburku, vedená majorem Botičem, se dostavila. Kralohradecký spolek pro udržování pomníků na bojišti byl tu celým svým výborem zastoupen a vedle něho i přední hodnostové Ústředního spolku, s protektorem podmaršálkem princem ze Schaumburg-Lippe v čele. První část pohrobní slavnosti konala se v Lípě v mauselu, kolem něhož rozestavena čestná setnina 74. pluku z Josefova. Zde sloužil vojenský farář josefovský dr. Cába smuteční mši, jejíž hlavní části výstřely byly označovány. Po mši hnul se celý mohutný a pestrý průvod za zvuků hudby a bral se Čistěvsí do Svíbu, kdež na jižním okraji bojoval statně prapor myslivců, ztrativ zde 7 důstojníků a 198 mužů. Na cestě z Čistěvsi do lesa Svíbu ústící stojí znovuzřízený pomník, umělecké to dílo nedávno zemřelého vídeňského sochaře Telgnera: Myslivec ve výzbroji z r. 1866, opíraje se o ručnici a hledě teskným okem před sebe, jako stráž u hrobů soudruhů, již našli tu předčasnou smrt.*) Když se průvod kolem pomníku sestoupil, ujal se slova voj. farář dr. Cába a promluvil delší německou a českou řeč, jež na přítomné mohutným dojmem působila, načež posvětil pomník. Dále ještě mluvili podmaršálek Moravec, jeden z budovatelů pomníku a p. set. Steinský, předseda pomníkového komitétu. Na to nastalo věnčení pomníku a položili na stupně jeho skvostné věnce komitét, deputace vojenské, spolky vysloužilců a různí jednotlivci. Ještě chvíli potrvalo obecenstvo pohromadě, pak se ale zástupy rozdělily; větší část roztrousila se po bojišti, aby prohlédla si místa, kde před třiceti lety bylo tak krutě bojováno, druhá pak čásť odebrala se do Sadové, kdež připraven byl oběd, při němž pronešeno více k dnešním dnu vztah majících řečí.

*) Český nápis, překládaný patrně ve Vídni, není pomníku k ozdobě a jest povinností komitétu, aby se postaral o opravení jeho. Má zníti: „Udatným bojovníkům věrní soudruzi!“

Smutným faktem bylo to, že pomník se od svého zřízení stal mnohokrát terčem různých vandalů a musel tak být opravován. 22. července 1935 naopak přijel do obce sochař Josef Václav Škoda z Hradce Králové, který byl pověřen královéhradeckých Klubem čs. turistů, aby převezl pomník myslivce do Hradce Králové, kde měl být umístěn do parčíku před muzeem. „Lidové noviny“ z 31. července 1935 o tom přinesli tuto kratičkou zprávu: „V obci Čistěvsi na Hradecku pod Chlumcem se ztratil v těchto dnech pomník myslivce z roku 1866. Neznámí lidé přijeli s nákladním autem, pomník bez jakéhokoliv odporu se strany obyvatelstva rozebrali a odvezli.“ A v tomto tónu psal všechen tisk. Zdejší občané však spolu s vedením obce tomuto kroku rozhořčeně zabránili, sami ji vrátili zpět na místo a po vyjasnění celé záležitosti dokonce ve většině vstoupili do spolku pro udržování pomníků na bojišti z roku 1866. Přes všechny zmíněné problémy se pomník zachoval ve své původní podobě, jíž si povšimla rovněž naše památková péče a 20. ledna 1964 ho nechala zapsat do státního seznamu kulturních památek. K jeho poslednímu velkému zrestaurování došlo v roce 2004 (František Brodecký). Další podrobnosti o něm lze najít zde: https://pamatkovykatalog.cz/pomnik-rakouskeho-8-praporu-polnich-myslivcu-2170121.