Zlatomlýn u Brodců

Výlet za zlatem ke Zlatomlýnu. 

 

V západní části okresu Třebíč severně od Městečka Opatov na říčce Brtnici se nachází rybník zvaný Zlatomlýn. Název rybníka s možností koupání je vyznačen modře, ale vzhledem k historickým souvislostem by měl být vyznačen zlatým písmem. Oblast Zlatomlýna, která se nachází v trojúhelníku mezi Třebíčí, Telčí a Jihlavou, je totiž považována za jedinou zlatonosnou oblast na západní Moravě. Tento zlatonosný revír se označuje jako Svojkovicko-opatovský. Pod hrází rybníka ve stínu olší a vrb stojí poněkud zchátralá budova bývalého mlýna na zlato, která donedávna sloužila jako základna pro letní dětské tábory. Kromě genia loci, které v sobě tato historická budova skrývá, vás jistě zaujme i vodopád v její blízkosti, který není zakreslen ani na podrobné turistické mapě.

 

Zlatá horečka našich předků

Hlavní výskyt zlata byl v okolí obce Hory u Předína, kde ještě dnes můžeme spatřit tzv. „sejpy“, což jsou hromady navršeného materiálu – zeminy, písku a horniny po hlubinné těžbě a rýžování zlata. Zlato se rýžovalo prakticky na všech zdejších potocích i říčce Brtničce, které se říkalo zlatonosná. Obec Hory se v minulosti nazývala Zlaté Hory, neboť v jejím okolí byly počátkem 14. století ještě za dob panování Václava II. zlatonosné doly. Dlouho se těmto údajům nevěnovala přílišná pozornost, protože při pozdějších pokusech nebylo žádné zlato ani stříbro nalezeno. Jisté je, že při zemědělských polních pracích byly nacházeny u bývalých štol různé předměty spojované s těžebními pracemi, např. hornická kladívka, koňské podkovy a jiné železné předměty. Rýžování zlata na Horském potoce, říčce Brtnici a dalších tocích v této oblasti je však doloženo již v první polovině 13. století. Zlato ve zlatonosném zrudnění se nenacházelo jen v ryzí formě, ale bylo smíšeno i se stříbrem tak půl na půl. Někdy dokonce stříbro převládalo. Této slitině se odborně říká „elekton“. Drobné až mikroskopicky roztroušené šupinky zlata se nazývají „zlatinky“ Podle geologického průzkumu, který probíhal před rokem  1989 je obsah zlata ve zdejších křemenných žílách 7 – 8 g na jednu tunu, což je zhruba čtyřikrát více než současná norma pro těžitelné ložisko. Je třeba si uvědomit, že středověké havíře pravděpodobně nezajímalo rozptýlené zlato, ale že šli po úzkých křemenných žílách v naději, že objeví zlatou žílu, která by jim jejich námahu vynahradila.

 

Vědecký spor a nečekaný objev

 

Vraťme se však ke Zlatomlýnu. Profesor František Pošepný v roce 1895 celkem logicky tvrdil, že se tu mlela zlatá ruda. Jeho tvrzení zpochybnil o čtvrt století později třebíčský rodák profesor Koutek rovněž logickým tvrzením, že havíři přece nebyli hloupí, aby  rudu vozili do mlýna vzdáleného 6 km od místa těžby. Tento oponent však nemohl znát fakt, že budova Zlatomlýna byla mnohem starší, než jak o tom svědčí známé písemné prameny.

Zlom v poznání nastal na jaře roku 2006, kdy velká voda vzala kus kanalizačního potrubí, které obchází rybník Zlatomlýn. Shodou okolností se tu pohyboval archeolog Mgr. Milan Vokáč, který tu našel zajímavý zlomek zřejmě mlýnského kamene. Při rozhovoru s majitelem pozemku se k tomu náhodou nebo řízením Božím nachomýtl majitel jedné z okolních chat, který se archeologovi pochlubil, že má u své chaty podobný kámen. Po jeho prozkoumání Mgr. Vokáč konstatoval, že má před sebou typický mlecí kámen pro hutní úpravu. Každý si jistě domyslí, pro úpravu jakého materiálu asi sloužil. Na místě nalezená keramika umožnila poměrně přesně datovat období, v němž se tu zlatonosná hornina zpracovávala. Bylo to od druhé poloviny 13. století do poloviny 15. století.

 

 

Středověcí cesťáci

 

Na celé věci je nejzajímavější to, že tu byly mimo jiné nalezeny úlomky záměrně štípané z osmi až deseti mlýnských kamenů různého původu, jako by se jednalo o vzorník historického dealera nabízejícího majiteli mlýna na vyzkoušení různé materiály. V minulosti bylo běžné, že se mlýny na rudu po vytěžení ložiska předělávaly na mletí obilí. Na úlomcích mlýnských kamenů zde nalezených jsou však zřetelné rýhy, které jsou typické pro rudný mlýn, protože obilí by takové rýhy při mletí nezpůsobilo.

 

Další nálezy?

 

Úvahy archeologů jdou však ještě dál. Nevylučují, že další  zlatomlýn může být objeven  u Želetavy, neboť písemné prameny uvádějí, že tu byl v 16. století zřízen Nový Mlýn pod Půchovnou, což byl výraz pro úpravnu rudy, kde se ruda drtila a zpracovávala.

Dostanete-li někdy v létě zlatou horečku, opatřete si rýžovnickou pánev, kterou nakoupíte v butiku pro zlatokopy nebo přes internet, zajeďte se podívat ke Zlatomlýnu a

k některému z potoků v této oblasti nebo říčce Brtnici či Želetavce a pokuste se narýžovat pár zlatinek či elektonů. Nedoufejte, že si za jeden den vyděláte na projetý benzín. Budete-li mít však štěstí a na dně pánve nějakou zlatinku objevíte, věřte že ten zážitek stojí za to! A nezapomeňte, že není všechno zlato co se třpytí. Může to být i pyrit.

 

Autem či na kole se ke Zlatomlýnu dostanete z tzv. „Císařské cesty“ (Praha - Znojmo) z Dlouhé Brtnice přes Brtničku a Karlín, odkud k němu vede žlutá značka nebo terénním autem po lesní cestě ze silnice spojující Opatov s Kněžicemi.

 

Turistická mapa č. 8 – Třebíčsko

 

Text: Ing. Rostislav Novák

Fotogalerie