Ždánice - areál zámku a Vrbasovo muzeum

Po prohlídce pamětihodností městečka Ždánice, z nichž poslední mnou viděnou byla Boží muka se sochou sv.Jana Nepomuckého, jsem po Bučovské ulici zamířil k jihu. Na blízkém návrší se vypínala ždánická památka nejhodnotnější… a to zámecký areál s bývalým panským dvorem, zámeckým parkem, Seidlovou vilou a Vrbasovým muzeem.

 

Tohle feudální sídlo nebylo v městečku prvním. Severně od něj stával na vrchu Palánku hrad, ale ten byl jako nevyhovující opuštěn, zchátral a dnes už po něm nezůstalo ani zblo.

Páni ze Zástřizl si v místech dnešního zámku zbudovali tvrz. Protože se jednalo o objekt dosti mohutný, nyvíc doplněný v nárožích nakoso postavenými hranolovými věžemi, byl v kronikách popisován jako hrad. Zámek vznikl až díky iniciativě Oldřicha z Kounic, kterýžto pán jej nechal vystavět roku 1569 na půdorysu čtverce v patrovém čtyřkřídlém provedení v renesančním stylu. Po Bílé hoře se stali jeho vlastníky Lichtenštejnové a ti na něm v osmnáctém století provedli rozsáhlejší barokní úpravy.

 

Panstvo zde v následujících stoletích už nepobývalo a interiérů využívaly různé vrchnostenské úřady. Býval tu např. berní úřad, okresní soud i vězení. Od Lichtenštejnů zámek roku 1928 odkoupil ždánický podnikatel Dr.Ervín Seidl, ale po druhé světové válce mu jej zkonfiskoval stát.

Do „Vítězného Února“ v něm sídlil místní Národní výbor, pak podnik Elektrosvit.

V padesátých letech jej spolu s dvorem využívalo JZD. Roku 1961 přešel pod Ministerstvo vnitra, které zde údajně mělo archív. Ve skutečnosti to byla jen krycí zástěrka pro přísně tajný sklad výzbroje a výstroje Jihomoravského SNB – zvláště pro okres Hodonín, do něhož Ždánice spadají.

Mnisterstvo vnitra zámek v roce 1990 vrátilo městu a to jej ale o dva roky později prodalo soukromému vlastníkovi.

 

Normálně by tedy byl veřejnosti zámek nepřístupný, naštěstí je přízemí v majetku města a jeho jedenáct místností a pokojů zabírá Vrbasovo muzeum, v němž je k vidění šest tisíc exponátů!

 

Abych se do něj dostal, musel jsem nejprve přejít přes hospodářský dvůr a zámecký park, odkud je od jihu muzeum přístupné.

 

Nejprve jsem přes mříž vrhl pohled na pěkné zámecké vstupní průčelí s vysokánským hodinovým štítem, doplněné na rozích věžemi. Jistě – není tak majestátní jako u významnějších feudálních sídel, ale jakožto zámek venkovský je honosný až dost!

Pak už jsem pokračoval po cestě lemované odpočinkovými lavičkami skrze areál bývalého hospodářského dvora a minul barokní kašnu bez vody s osiřelým ústředním soklem v jejím středu. Určitě se z něj kdysi vypínala nějaká zajímavá skulptura s chrličem, ale ta je v současnosti buď někde na renovaci anebo už neexistuje. Kašna v minulosti sloužila jako zdroj užitkové vody.

Za ní jsem pokračoval okolo zámecké zdi a pustnoucího objektu bývalého JZD k Seidlově vile a vstupu do zámeckého parku. Byl zbudován v anglickém stylu na začátku minulého století a jeho ozdobou jsou i některé vzácné dřeviny. Údajně je v něm umístěn i malý psí hřbitůvek, ale na ten jsem nenarazil.

 

Zato jsem po zazvonění na hlavní vstup do muzea natrefil na velmi sympatickou průvodkyni, díky jejímuž výkladu byla po zaplacení „závratné výše“ vstupného (60 Kč) prohlídka exponátů úžasným zážitkem.

 

Muzeum založil místní učitel a historik JakubVrbas. Původně svou sbírku od roku 1938 vystavoval ve svém domě a dvou místnostech radnice. Od roku 1946 byla přestěhována na zámek a zároveň obohacena o část zámeckého inventáře. V současnosti je muzeum otevřeno celoročně, ale jinak v hlavní sezóně a mimo ni, což lze snadno vyhledat na netu.

 

A co je tedy v tomhle úžasném muzeu k vidění?

Vybavení z původních zámeckých interiérů (rod Loudonů a Seidlů) s vyřezávaným a interzovaným nábytkem, stoly, křesly, truhlami, komodami, šperkovnicemi a sekretáři. Dále Napoleonské oddělení a Expozice numismatiky. Etnografické sbírky sestávají z nářadí a nástrojů řemeslníků, připomínkou cechů, krojů, kraslic, dětských hraček a sakrálních předmětů. Archeologické oddělení seznámí s nálezy od doby kamenné až po středověk, bohatá je rovněž sbírka minerálů, zkamenělin a entomologické exponáty. Dále jsou k vidění trofeje zámeckého panstva a zámecká kaple.

 

K expozicím, které se nejvíce líbily mně, patřily umělecké předměty a rozsáhlé sbírky keramiky a skla. A samozřejmě i ten soubor pohyblivých dřevěných modelů v podobě středověké vesnice, vodního a větrného mlýna, parního stroje a originálních věžních hodin.

 

A zaujal i pohled (a výklad) na jeden elektrický retro spotřebič stylu „Duo“, jímž byla prastará televize s maličkou obrazovko spojená do jednoho celku s mnohem větším radiopříjimačem. Přišla v té době na dosti velké peníze (4 tisíce korun!) a nedočkavý borec, který ji za tu sumu do své domácnosti pořídil (a nejspíš tím riskoval rozvodové stání), si pak musel na místní TV signál ještě několik měsíců počkat…

 

Zajímavá byla i připomínka na dnes již neexistující zrušenou železniční trať do Čejče v podobě tehdejší tabule jízdního řádu.

 

Pro mne byl prohlídka Vrbasova muzea byla velice pěkným zážitkem a všem zájemcům jeho návštěvu doporučuju!