Zaniklá ves Luh čili Luhy u Nového Města nad Cidlinou

Když se člověk začte do starých letopisů a kronik a srovnává původní stav krajiny s tím dnešním, tak mnohokrát zjistí, jak odlišně žili naši předci a kolik jejich osad v průběhu staletí zaniklo, včetně mnoha různých staveb a památností. Z celého Královéhradecka mělo "štěstí" na zánik mnoha vsí právě Chlumecko a jemu může konkurovat pouze Bohdanečsko a Pardubicko, jež se však nacházejí již v sousedním kraji. Navíc ani nevíme, kde se některé osady nacházely, naopak u některých objevů osídlení neznáme, jaké pojmenování k nim přiřadit. Jednu z těchto vsí jsem jmenoval v souvislosti s kostelem sv. Filipa a Jakuba v Mlékosrbech.

Její původní název zněl pouze jako Luh, ale později se z něho staly Luhy (místně i Luha). Toto pojmenování ves získala od toho, že vznikla v místech vlhkého lesa v zaplavovaném a podmáčeném území, protože nedaleko odsud vždy býval soutok Bystřice a Cidliny, což potvrzuje též prof. Antonín Profous v knize "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Díl II. CH-L": "Luhy, mysl. u vsi N. Města 2 3/4 km sv. od Chlumce n. Cidl.: ok. 1320 Jaroslaus de Luha, Tab. vet. n. 317; 1356 ad pres. domini Vncze de Przystawil (!) ad E. in Luha, exec. pleb. de Starawoda, LC. I, 25; 1369 - ok. 1405 decan. Bidzouiensis: Luha, RDP. 93; 1397 eccl. in Luh paroch., in Nepolis filialis, LEr. XII, 184; 1429 na Przestawlczich na tvrzi - w stare Wuodie - w Luhu na kostelním podání a na vsi Piesku, DD. 20/57; 1571 město Chlumec -, podací w Luhu, Sedl. z U. chlumeck.; 1835 Hft Chlumetz; Mlikosrb 1 St. nnö. von Chlumetz - 1/2 St. s. von Orte liegt das Forsthaus Luh (oder Luha) mit einem Fasangarten, bei welchem noch Spuren einer ehemals hier gestandnen Kirche zu finden sind, Sommer III, 50."

Jednalo se o jednu ze starých farních osad novobydžovského dekanátu, jež náležela kolem roku 1320 Jaroslavu z Luhů a později pánům z přestavlcké tvrze, čehož důkazem může být to, že Čeněk z Přestavlk (seděl na Kosičkách), Racek z Přestavlk a Jan Šesták z Přestavlk (sídlil v Mlékosrbech) a Unka, farář v Nechanicích († 1390) byli v letech 1375-1383 patrony kostelů ve Staré Vodě a v Luhách, přičemž v roce 1391 byl pánem na Luhách pouze Čeněk z Přestavlk a po něm roku 1395 Mikuláš Kokot ze Slemene seděním na Přestavlcích. V letech 1410-1419 byl připomínán jako patron kostelů ve Staré Vodě a v Luhách Šestákův syn Unka, který zapsal celý svůj majetek včetně kostela v Luhu v roce 1429 Dobraňovi z Kochovic a Vaňkovi Kavalcovi z Lipoltic. Prve zmíněného vlastníka přežil Vaněk Kavalec z Lipoltic, jenž roku 1437 vložil přestavlcké zboží do zemských desek bratrům Jiříku a Karlovi z Pouchobrad. Později byl na vsi zapsán Vaněk Rezek z Mlékosrb, který byl připomínán ještě v roce 1465. Roku 1495 vlastnil Luhy Jan Bořek z Poličan, který je v roce 1528 prodal Václavu Bořkovi z Dohalic, jenž postoupil ves s lesem a s Mlékosrby Vojtěchu z Pernštejna, jenž tyto statky připojil ke chlumeckému panství. Poslední zmínka o Luzích pochází z urbáře z roku 1571, ale v 17. století o nich nenalezneme ani zbla. Někteří autoři uvažují o tom, že byla zničena nebo vážně poškozena za třicetileté války, jiní hovoří o jejím zalití novým rybníkem nebo o každroročních povodních díky Cidlině a Bystřici a vzedmuté hladině Velkochlumeckého rybníka. S jistotou můžeme říci pouze to, že zbylí obyvatelé se přestěhovali do Mlékosrb, kam byl přenesen i kostel v Luzích, resp. trojice jeho zvonů. Základy onoho kostela popisoval ještě v roce 1835 Johann Gottfried Sommer ve své knize "Das Königreich Böhmen; statistisch-topographisch dargestellt. Dritter Band. Bidschower Kreis".

Po zániku vsi zůstala v těchto místech pouze hájovna a les, z něhož se stala bažantnice, o čemž píše Václav Horyna ve své "Vlastivědě Královéhradecka. Kulturním a hospodářském snímku okresu" toto: "Polesí Luhy je vzácná přírodní památka, prototyp lužního nížinného lesa, zaplavovaného jarními povodněmi. Břehy Cidliny a Bystřice lemují věkovité duby, jilmy a vazy, mezi nimiž byl nejstarší vaz Morana, odhadovaný na 800 i více let. Dutý strom už zkomíral, těžké větve spočívaly jen na skořepině kůry. Státní konzervátor inž. Jan Frič z Čáslavi zavěsil v roce 1940 větve stromového obra do železných kruhů, dutinu opatřil dřevěnými dvířky a vršek zastřešil šindelem. Druhou konzervaci památného stromu provedl v roce 1952 dr. Dobroslav Žofák. Strom s protější kapličkou a jezírkem je dějištěm Klicperovy populární balady Jan za chrta dán. Polesí Luhy bylo v přítomné době prohlášeno státní přírodní rezervací, ale už nedlouho nato proměněno v intenzívní bažantnici a v roce 1963 byl nejstarší stromový velikán Morana neopatrností lesních dělníků do kořeně vypálen." Tento stav byl zaznamenán v indikační skice stabilního katastru z roku 1841 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=BYD277018410).

Ve zdejší hájovně se vystřídala řada lesníků (v roce 1894 Adolf Eckert, roku 1902 František Celler, v roce 1911 Josef Kný, roku 1974 Miroslav Bačovský). Počátkem března 1891 došlo k takové povodni, že lesní na lodích přestěhoval rodinu do Mlékosrb a sám zůstal v zatopené myslivně. O 7 let později se objevily v tisku zprávy o tom, že se v letech 1869-1879 vyskytla mezi zdejšími bažanty řada hermafroditních jedinců. Roku 1921 byla po uskutečnění přídělového zákona uskutečněna první registrace starých stromů. 26. června 1928 byl vichřicí roztříštěn jeden ze zdejších mohutných vazů. V roce 1933 za lesního Bedřicha Preisslexa myslivna vyhořela, ale následně došlo k její obnově. Počátkem 50. let 20. století se Luhy staly místem provokací Státní bezpečnosti, jejíž příslušník se vydával za protikomunistického bojovníka a snažil se z několika mladíků vytvořit "ilegální odbojovou skupinu", jež by pak skončila před soudem, což se mu však nakonec nepodařilo. 18. května 1962 se stala Morana obětí velkého větru, když její koruna byla stržena k zemi a zůstal pouze kmen. Torzo kmenu mělo zůstat po úpravě přírodní památkou, ale před dokončením konzervačních prací byl strom 26. července téhož roku zničen požárem. Roku 1972 došlo k jejím stavebním úpravám.

Vzhledem ke zdejší krajině i její historii zůstává stále až zádumčivou a na první pohled nepřístupnou i dnes, což je fakticky platné i vzhledem k existenci obory. Již od dávných časů byla místem, k němuž se vztahovala řada různých pověstí a povídaček, ať již o čarodějnici Moraně, nebo o potopeném zvonu v luhském jezeře. Přesto nebo právě proto bývaly Luhy jedním z míst, kam dříve nejen Chlumečané chodili na procházky a výlety. Mezi nejvýraznější zdejší pamětihodnosti náleží novogotická výklenková kaplička sv. Jana, jež byla vybudována v květnu 1863 (podle nápisu na ní, jinak se uvádí již rok 1836) Oktaviánem a Anežkou hrabaty Kinskými, ale za zmínku stojí i trojice památných dubů letních Jan, Kráska a Ryhlan, které byly pojmenovány podle hlavních hrdinů místní pověsti o rytíři Sosnomilovi a jeho psu. V blízkosti ještě nalezneme samoty: Bělidlo a Šroubovnu, pojmenovanou podle toho, že v ní byla v 50. letech 19. století zřízena Juliem Hillerem a jeho bratrem malá továrna na výrobu šroubů pro cukrovarnické bedny s třicítkou dělníků. Nedaleko ní byl pak vystavěn počátkem 70. let 20. století pohyblivý jez. Sama obora, která patřila Státním lesům, byla v roce 1992 navrácena rodu Kinských dal Borgo. Zmenšila se pouze honitba, a to kvůli rozdělení pozemků mezi nového vlastníka a Státní lesy. Stejně tak byla restituentům odevzdána hájovna s klubovnou, v níž se konaly pracovní setkání a různé společenské akce. Více o ní lze nalézt zde: https://www.kinskydalborgo.cz/polesi-luhy/.