Zámek

Město Mladá Vožice je centrem oblasti v jižních Čechách, zvané Česká Sibiř, vzdálené 16 km severovýchodně od Tábora. Rodiště historika Augusta Sedláčka(1843-1926), autora díla Hrady,zámky a tvrze Království českého. Na jeho rodném domě je pamětní deska. Zámek je v severovýchodní části náměstí a zbytky hradu s kaplí jsou na vrchu Hrad (505 m), východně od náměstí. Ke kapli vede Křížová cesta a západně je jeskyně s Božím hrobem.

Město Mladá Vožice vděčí za svůj vznik a rozvoj okolním stříbrným a zlatým dolům. Zpočátku 10.stol. patřil zdejší kraj s významným rudným bohatstvím k panství rodu Slavníkovců, spravovaného z chýnovského hradu a od konce 10. stol. až do husitských válek českým knížatům a králům, mimo období, kdy byl zastavován. V druhé pol. 13.stol. byl Chýnov převeden do majetku pražských biskupů, ale Mladá Vožice zůstala v držení českých králů. V té době již byl nad Vožicí k ochraně okolní dolů vybudován hrad „Bossicz". V r.1318 se v listinách uvádí jako zástavní držitel hradu Velislav z Vožice, který poskytl půjčku králi Janu Lucemburskému. Pro strategickou polohu Mladé Vožicem král Karel IV. zařadil v r.1353 Vožici mezi hrady, které se neměli zastavovat a v r. 1355 vykoupil Vožici od Litolda z Landštejna. Za krále Václava IV. byla Vožice opět v letech 1390-97 v zástavě nejvyššího purkrabího Pražského Hradu Purkarta Strnada z Janovic. Po jeho zavraždění na Karlštejně r.1397 opavským vévodou Hanušem se stal zástavním držitelem podkomoří Zikmund Huler z Orlíka, který byl za svoji nepoctivost v r.1405 popraven. V r.1412 byla Vožice zastavena Anselmovi z Ronova a jeho synům. Zástavní držitele panství většinou na hradě zastupoval purkrabí. Na počátku husitských válek byla Vožice na straně krále Zikmunda a tak po vyhrané bitvě u Sudoměře, přepadl na začátku dubna 1420 Jan Žižka Vožici a dobyl postupně městečko i hrad a zapálil. Tehdejší držitel Vožice Materna z Ronova hrad opravil a podnikal výpady proti husitským posádkám v okolí. V září 1425 táborský hejtman Jan Hvězda z Vicemilic vožický hrad pět týdnů obléhal až se Materna vzdal, a smrtelně zraněný hejtman Jan Hvězda zajatou posádku propustil na svobodu. Před Vožicí byl potom 18.října podepsán mír mezi stranou táborskou a sirotky na jedné straně a pražany s panskou jednotou na druhé straně. Když v r.1426 husitská posádka Vožici opustila, byl hrad rozbořen a již nebyl obnoven. Na místě hradu dal pak v r.1646 tehdejší majitel vožického panství Kryštof Karel Voračický z Paběnic z kamene zříceného hradu postavit terasu s kaplí Nanebevzetí Panny Marie. Ještě v r.1681 byly zříceniny hradu patrné, ale po přestavbě kaple v r.1827 zůstaly jen nepatrné hradní zbytky. V r.1450 připojil Mikuláš Trčka z Lípy vožický statek k vlašimskému panství, kde zůstal až do r.1548, kdy bylo prodáno Janu Voračickému z Paběnic. Jeho syn Václav vystavěl v městečku po r.1550 renesanční zámek, který je poprvé doložen v r.1579, kdy Vožici prodal císař Rudolf II. do dědičného držení Michalu Špánovskému z Lisova. Michalův syn Jáchym prodal zámek a městečko Vožici s pivovarem a vesnicemi Lhotkou a Janovem v r.1603 nejvyššímu vojenskému zásobovateli v Uhrách, Janu Bernardovi Fünfkircherovi z Fünfkircha. Jan Bernard byl za účast na stavovském povstání v r.1620 odsouzen k trestu smrti a ztrátě majetku. V r.1625 dostal milost a zemřel ve vězení na zbirožském hradě. Vožici prodala královská komora v r.1623 císařskému generálu Donu Baltazaru de Marradasovi, od kterého ji koupila v r.1628 Veronika Přehořovská, Častolárová z Dlouhé Vsi. V r. 1678 prodal rytíř Kryštof Karel Přehořovský z Kvasejovic vožické panství, ke kterému patřilo již dalších 21 vesnic, hraběti Františku Ferdinandu z Küenburgovi. Biskup Küenburg, od r.1710 pražský arcibiskup, panství rozšířil v letech 1681-1717 o dalších 10 vsí a dvě tvrze. Maxmilián Josef Küenburg započal s přestavbou renesančního zámku na čtyřkřídlý barokní zámek, jehož přestavba skončila v r.1734. Jižně a severně od zámku byl vybudován park. Za sedmileté války v letech 1756-1763 byl na zámku umístěn vojenský lazaret. V 19.stol. byly provedeny klasicistní úpravy. Vožice patřila Küenburgům až do r.1945, kdy jim byla konfiskována. Zámek byl v r.1948 upraven pro potřeby podniku Koh-i nor a v současné době je jen částečně využitý a chátrá.