Wieliczka – pomník Adama Mickiewicze

Adam Mickiewicz (1798–1855) je v Polsku považován za téměř nejvýznamnějšího národního básníka a spisovatele. Jeho tvorba je řazena do období romantismu, kam také žánrově spadá. V době kdy žil a tvořil už Polsko ztratilo svou samostatnost a není tak divu, že ve své tvorbě vzpomínal na zašlou slávu, ale rovněž se zapojil do snah o obnovení samostatnosti. Značnou část života strávil v emigraci (Švýcarsko, Francie).

Pomník velkému spisovateli vznikl ve Wieliczce v roce 1903 pod iniciativou Společnosti pro zkrášlení města pod vedením Tadeusze Popiołka. Autorem samotného pomníku byl sochař Tadeusz Błotnicki (1858–1928). Jde vlastně o opakovanou realizaci identického návrhu z roku 1898 ve Stanisławówě, kde však je dnes bronzová kopie. Samotný pomník byl původně navržen do soutěže v Krakově, kde ovšem uspěl jiný návrh.

Ve Wieliczce je pomník kamenný. Básník v stojí na podstavci, který spočívá na čtvercovém základu. Podstavec pokračuje zužujícím se hranolem. Na čelní straně je dedikační nápis od obce Wieliczka a na zadní straně je rok 1903. Postava je zhotovena v mírně nadživotní velikosti ve volném postoji s mírně předsunutou pravou nohou. Básní má pravou ruku na prsou, ve splývající levici drží knihu. Hlav a je bez pokrývky, po zádech mu splývá plášť.

Mickiewicz se narodil na území dnešní Litvy a mládí strávil v části Polska, zabrané Ruskem. Tam se rovněž stýkal s ruskými romantiky (Puškin), i tamními revolučními důstojníky (Děkabristé). Není divu, že byl ruskými úřady stíhán i vězněn.

Wieliczka, ležící v u Krakova byla součástí rakouského záboru (Halič). Tamní poměry byly oproti Rusku přeci jen liberálnější, takže není divu, že pomníky A. Mickiewicze jsou v této části rozšířené z doby ještě před obnovením samostatného Polska (1918).