Výhledy z příhraničního hřebene nad Valašskou Senicí

Po hřebeni vede od jihu na sever silnička, po níž prochází značení cyklostezky a modrá tur.trasa z Francovy Lhoty na vrchol Makyty. Já se na hřeben vyšvihl po žluté z konečné busu na horním konci Valašské Senice. Tato „zkratka“ sice neměla délku ani jednoho kilometru, ale dala možnost člověku - při místy intenzivním stoupání - řádně si od plic hned po ránu „zafunět.“

(Točna busu ve Valašské Senici totiž leží v nadm.výši 560 m a místo na hřebeni, kde žluté značení vyústilo na modrou, se nachází v 700 metrech nad mořem.)

 

Tady už mne čekal první hezký výhled na slovenskou stranu a to na oblast Javorníků v oblasti Lazů a Lysé pod Makytou. Za sníženinou s roztomilými kopečky se táhl hlavní hřeben už ne Bílých, ale Bielych Karpat, jimž v oblasti dominuje Top 828 m vysoké Kýčery.

 

Další výhledové panoráma (tentokrát už na moravskou stranu) při cestě k Makytě poskytla velká louka. Od cesty byla vidět část zástavby v dolině Senice, nad nimi v pozadí kopec Obecnice (758 m), vrchol pulčínského Hradiska (773 m), napravo od něj Senické louky pod vrcholem Šerklavy (798 m), v popředí pak 718 m vysoký Františův vrch, na východním svahu pokryt rozsáhlými pastvinami.

 

Poslední výhled na Valašskosenicko se mi otevřel za horskou chatou Antarik. Tady už byla vidět jen omezená část horního konce údolí Senice, nad nímž vystupoval zalesněný hřeben s Butorkami (828 m) táhnoucí se k Valašské Kyčeře (863 m), ta ale z tohoto místa nebyla vidět.

 

Cestou k Makytě se nabídl ještě jeden výhled na slovenskou javornickou krajinu se vzdálenými Strážnickými vrchy, pak už trasa probíhala hvozdem.