Sochy. A ne tak ledajaké. Jejich návštěvu jsem tudíž nemohl vynechat. Čekaly tam na mě již dlouho, od počátku 16. století. Tenkrát pomáhaly dotvářet veřejné mínění ve městě. Lidé na ně přilepovali vzkazy politikům, vládcům i papeži. Sochy sloužily jako vývěsky, ale nelegální. Nápisy především satirického charakteru se tam objevovaly většinou v noci a samozřejmě bez podpisu jejich tvůrce. Dnes se jim říká „mluvící sochy“, ale mě přivítaly mlčením. Neodpověděli ani na pozdrav, i když jsem je oslovil, mají totiž svá jména. Mlčely.
Nejprve spatřil sochu s názvem Abbot Luigi (Opat Luigi). Najít ho by nebylo zase až tak těžké, kdyby okolo neparkovalo tolik skútrů i automobilů. Corso Vittorio Emanuele II, jedna z hlavních ulic, vede okolo kostela Sant'Andrea della Valle. A zde je potřeba zpomalit, možná i zastavit a na náměstíčko Piazza Vidoni odbočit.
A právě v rohu náměstí se zmíněná socha nachází. Podle jejího vzhledu již něco pamatuje a podle lahví od alkoholu okolo ní lze usuzovat, že má často společnost. Tak snad se dožije i vaší návštěvy. Je totiž bez hlavy, bez rukou,…