Vrbno pod Pradědem – secesní vila Grohmannů (Parkhotel garni)
Turistické cíle • Památky a muzea • Dům, budova
Jednu z velmi zajímavých – byť překvapivě těch méně známých - památek malebného horského městečka Vrbna pod Pradědem, najdeme na jeho samotném okraji, při silnici a výjezdu z města ve směru na Jeseník. Jedná se o secesní vilku, jejíž historie je spojována s rodinnou významných průmyslníků z rodu Grohmannů. Ono různých zámečků a vil, úzce spjatých s těmito „tvůrci vrbenského ekonomického zázraku“ najdeme ve městě povícero, ale ta „naše“ je mezi nimi určitě minimálně ta nejpůvabnější a nejromantičtější. A hned na úvod si můžeme ještě prozradit, že je vila situována do menšího parčíku přírodně krajinářského charakteru a že její adresa zní: Jesenická 275.
Tato půvabná vila, někdy také nazývaná Zámeček, byla dokončena v roce 1903 a do rázu podhůří Jeseníků dokonale zapadla. Negativně její stav ovlivnila až konfiskace majetku rodiny Grohmannů po II. světové válce (Grohmannové byli tehdy odsunuti do německého Porýní) a následné převzetí moci komunisty. K velké rekonstrukci této stavby tak došlo až po roce 1989, aby byla roku 1998 opět slavnostně otevřena. Přes poměrně rozsáhlou rekonstrukci si však stavba plně zachovala svůj původní vzhled. Následně vila fungovala jako Parkhotel garni, který byl v roce 2015 nabídnut k prodeji za téměř 15 milionů korun.
Za krátkou zmínku stojí ovšem i původní majitelé a stavebníci vily. Podnikatelský rod Grohmannů, vlastnící továrny na zpracování lnu, hutnictví i výrobu železného a drátěného zboží nejen ve Vrbně, ale rovněž v Pochni, Markvarticích, Temešváru i Rákospalotě, musel být ve své době skutečným prototypem brutálního a ničeho se neštítícího vykořisťovatele. Vždyť jejich zaměstnanci měli k dispozici – většinou štědře dotované – všemožné vymoženosti sociální reformy, včetně nemocenské pokladny, penzijního fondu, lázní, dětského domova, mateřské školy, levného konzum nebo tovární kuchyně s jídelnou.
Poměrně zajímavá je i historie „porevolučního“ Parkhotelu garni, který ve svých zdech hostil mj. také francouzské producenty filmu Johanka z Arku nebo zástupce německé televizní společnosti Bayrischer Rundfunk. Hotel nabízel dvanáct stylově zařízených dvoulůžkových pokojů s možností přistýlky a jeden velký apartmán. K tomu patřila snídaně ve formě švédského stolu a za návštěvu stála i sklepní vinárna. Nechybělo bezplatné uzavřené parkoviště, zahrada s jezírkem, dětský koutek, tábořiště s možností opékání, amatérské golfové hřiště nebo letní terasa.