Verona – kostel sv. Petra Veronského (San Pietro Martire, San Giorgetto)

Jednou z méně známých – a přitom nejkrásnějších – sakrálních památek italské Verony je kostel sv. Petra Veronského nebo také Mučedníka. Nejčastěji se mu ale stejně říká jeho starým jménem a „po domácky” San Giorgetto. Jedná se o někdejší dominikánský svatostánek, jehož stavba byla - v gotickém slohu - zahájena nejpozději v roce 1290, pravděpodobně však ještě o nějakých sedm let dříve. Dokončen byl v prvním desetoletí 14. století a ještě v polovině téhož století se stal soukromou kaplí Řádu německých rytířů.

Roku 1424 chrám získali zmínění dominikání a ten se vzápětí dočkal svého zasvěcení svatému Mučedníkovi, aby byl v roce 1796 definitivně odsvěcen a roku 1807 převeden do majetku města. Někdejší katolický kostel se nachází vedle největšího chrámu ve Veroně, tedy kostela sv. Anastasie (a na stejnojmenném náměstí Piazza Santa Anastasia), a mezi oběma svatostánky se nachází další významná veronská památka, a to hrobka příslušníka starobylého šlechtického rodu Castelbarco, Guglielma. Ten se později stal předlohou pro založení slavného pohřebiště Scaligere.

Ve „vzduchu se vznášející” Guglielmo da Castelbarco, resp. jeho sarkofág z roku 1321, zde ovšem není osamocen. U stěny kostela - a více při zemi - sní svůj věčný sen také lékař Bavarino de 'Crescenzi (+1346), který je na červené mramorové desce zobrazen se skupinou svých studentů. Přehlédnout bychom neměli ani mramorovou hrobku Leonardo da Quinta s nádherným zpodobněním zesnulého na sarkofágu a pohřben je zde také šlechtic Guinicello dei Principi. Všechny hrobky jsou v podstatě součástí vstupu do bývalého dominikánského kláštera, dnes umělecké školy.

Kostel je charakterizován jednoduchou vnější konstrukcí z cihel, zvýrazněnou jen úzkými pilastry a vrcholovým jemným vlysovým pásem. Pokud je zrovna tento kostel otevřen, je vstup do chrámu volný. Hned poté zjistíme, že jeho interiér je jednolodní, rozdělený dvěma poli s žebrovou klenbou. Tím hlavním jsou zde ovšem krásné fresky ze 14. století. A v tomto případě je opravdu na co se dívat.

Nejstarší fresky jsou vlastně dvojitým pásem s rostlinnými motivy a jedním s erby německých rytířů. Později vznikly fresky, věnované hrdinným činům sv. Jiří (San Giorgetto) a rytíře, klečícího před Madonou s dítětem a několika světci, včetně sv. Jiří. Nad oltářem se pak nacházejí fresky s různými výjevy, jako např. Ukřižování, Klanění Tří králů nebo Zázrak v Bolseně. Tyto fresky pocházejí z poloviny 14. století. Stejně staré jsou i fresky na severní stěně, kde můžeme vidět např. Trůnící Madonu s dítětem nebo zobrazení několika světců (Kateřina, Jiří, Kryštof a Petr Veronský). Horní část východní stěny zdobí nádherné fresky od veronského malíře a architekta Giovanni Maria Falconetta. Vlevo od oltáře můžeme obdivovat dvě nedávno zrekonstruované fresky, které namaloval Bartolomeo Badile.