Szombáthely, město, skanzen, arboretum

Město leželo na jantarové stezce, za Římanů se jmenovalo Savaria, a tehdy bylo hlavním městem římské provincie horní Panonie. Tuto historii připomínají dvě archeologická naleziště vykopávek. Zbytky svatyně bohyně Isis a rekonstruovaná část Jantarové cesty je na místě zřícenin Iseum v Rákoczi utca 1.

Město bylo napadeno Huny, Longobardy, Avary. V roce 455 bylo zničeno zemětřesením. Ve středověku zde byly v sobotu velké trhy (som-bot haj znamená sobotní místo), z toho vzniklo „Szombáthely". Nyní jsme zde našli pouze dvě velké haly standartní tržnice.

Na městě je dodnes znát následky spojeneckých náletů. Z původní zástavby zůstala jen menší část města s úzkými uličkami. Část centra je obnovena, nebo doplněna novou zástavbou. Hlavní náměstí Fö tér je však hezky upraveno.

Možná je zajímavé, že se zde v roce 316 narodil patron Francie, kterým je svatý Martin z Toursu.

Na kraji města je skanzen budov z okolní správní oblasti „Vas“. Nachází se zde zhruba 40 budov z 18 a 19 století. Chalupy jsou však zchátralé, několik objektů má poškozenou doškovou střechu, před nejzachovalejším statkem stálo auto dělníků, takže bylo obtížné najít vhodný záběr pro fotografování. V pokladně nebyly k dispozici ani nějaké materiály vztahující se ke skanzenu.

V průvodcích je též odkaz na blízké arboretum Kámon, kde má být 1000 jehličnanů a 2000 listnáčů. V arboretu je v létě příjemná procházka, jsou tam některé skutečně hezké, i dost staré stromy, avšak jako celek to nebylo nic mimořádného. V plné turistické sezoně v polovině července jsme byli v arboretu v poledne sami, podobně ve skanzenu byli kromě nás ještě dva turisté.