Švýcárna - horská chata

Turistické cíle • Výletní místa a parky • Výletní místo

Horská chata Švýcárna se nachází mezi Červenohorským sedlem a nejvyšší horou Moravy Pradědem a stojí tu již od roku 1887. Vydali jsme se na ni několikrát a vždy to bylo na běžkách. Poprvé jsme vyběhli z Červenohorského sedla po modré značce. Sníh měl perfektní kvalitu, stopa upravená a na začátku nám cesta pěkně ubíhala. Hodně jsme se však zdrželi prudkým stoupáním mezi smrčky a než jsme se napojili na zelenou značku, zvažovali jsme, zda se nevrátit zpět k autu. Do stopy jsme vyjeli až před polednem a bylo už dost hodin, přesto jsme pokračovali dál. Závěrečné 2 km k chatě vedly do prudkého kopce a opět prověřili naše síly. Na chatu jsme řádně unavení a hladoví dorazili o půl čtvrté odpoledne a to nás čekalo ještě zpátečních 10 km. Zhltli jsme pozdní oběd, pořádně se napili a po 45-ti minutách pobytu v chatě jsme vyrazili zpět. Přes problém s jedním pádem a tmu nás nic nesežralo a tak jsme se o půl osmé večer vrátili k autu na Červenohorské sedlo.

Podruhé jsme se na Švýcárnu, která je ukázkovým příkladem přeměny pastevecké salaše na klasickou horskou chatu, vydali o dva roky později. Tentokrát jsme za slunečného počasí vyrazili z Ovčárny a na chatu jsme dorazili v pohodě, i přes problémy se sněhem, který se lepil na lyže. Dali jsme si oběd, pivo, koupili turistickou známku a dostali dvě razítka. Poté jsme se vydali zpět na Ovčárnu, ale kvůli hustému sněžení se sníh lepil na lyže už hodně a také sjezd dolů na Ovčárnu připomínal spíše jízdu po rovině. Byli jsme rádi, že jsme na Ovčárnu nakonec přijeli celkem rychle a stihli akorát autobus, kterým jsme se vrátili k autu na parkovišti Hvězda nad Karlovou Studánkou.

O další rok později jsme se na chatu Švýcárna vydali znovu a zde jsme zvolili nejfrekventovanější běžkařskou trasu v Jeseníkách. Na Švýcárnu jsme přijeli poměrně velmi rychle z Ovčárny i přes puchýř na patě, který naší dceři znepříjemňoval pohyb na lyžích. V chatě jsme koupili náplast a všichni jsme si dali oběd. Na chatě od naší poslední návštěvy proběhla rekonstrukce – byly opraveny záchody a restaurace.

Z historie chaty Švýcárna jsme se dozvěděli, že byla postavena již roku 1887, avšak její historie sahá do mnohem hlubší minulosti. Zaujalo nás, že původně se jednalo o pasteveckou salaš, proměněnou časem na klasickou horskou chatu. Velice nás překvapilo, že se tato salaš objevila již na mapě losinského panství z roku 1736 pod názvem Knoblochhaus čili Česnekový dům, který sloužil jako obydlí pro pastýře a sklad mléčných výrobků. V roce 1829 na místě tehdy již opuštěného Česnekového domu byla vybudována nová salaš, na které hospodařil Johannu Aegerterovi, původem ze Švýcarska. Pochopili jsme tedy, že dnešní chata se jmenuje dle původu prvního salašníka. Dále jsme se dočetli, že salaš se skládala z kamenné stáje pro více než sto kusů dobytka a několika dalších dřevěných budov. S rozvojem turistiky se v ní začali ubytovávat i první turisté, kteří se zde mohli skrýt před nepohodou, odpočinout si, koupit jednoduchou stravu, případně i nouzově přenocovat. Nepodivili jsme se tedy faktu, že když se pastevectví přestávalo vyplácet a bylo zde po roce 1860 v podstatě zastaveno, objekt Švýcárny začal sloužit jako útulek panských myslivců a stále více jako turistický ubytovací hostinec. Zjistili jsme, že bohužel celý objekt vyhořel, a tak na stejném místě dal kníže Lichtenštejn v roce 1887 postavit novou chatu, určenou již výhradně jen turistickým účelům. Podle popisu to byla srubová chata se čtyřmi pokoji a 14 lůžky pro hosty, kuchyní a bytem pro správce. Vchod chaty tehdy ústil na straně přivrácené ke svahu. Otevřená zastřešená veranda byla u chaty umístěna tak, aby hosté měli výhled přímo Na Praděd. Seník, stojící vlevo od chaty, byl zřejmě jediným pozůstatkem z původního souboru zdejších staveb.
Nepřekvapilo nás, že se Švýcárna od té doby stala vyhledávaným turistickým místem a navíc ke zvýšení její návštěvnosti vydatně přispěla v roce 1892 nově vybudovaná turistická cesta z Koutů údolím Desné a Divokým dolem k úbočí Pradědu. Dočetli jsme se, že ještě před 1. svět. válkou byla chata značně rozšířena v místě vyhlídkové verandy, která byla zrušena. V pěti pokojích bylo již 25 lůžek, noclehárna sloužil i seník, kde se mohlo vyspat až 60 lidí a s rozvojem lyžování byl provoz chaty rozšířen i na zimní měsíce.
Potěšilo nás, že i po 2. světové válce byla chata brzy byla opět zpřístupněna veřejnosti, když z majetku Státních lesů, kdy byla pronajímána soukromým nájemcům, přešla do užívání tělovýchovných organizací. Zjistili jsme, že v letech 1952 - 1953 došlo k největším stavebním úpravám chaty. Byl vybudován nový vstup od Ćervenohorského sedla, celé podkroví bylo přebudováno, rozšířeno přes celý půdní prostor a zatepleno. Původní šindelovou krytinu nahradila plechová střecha a v přízemí byla upravena velká a malá jídelna, restaurována kuchyň se spíží a zařízen nový pokoj pro chataře. Celý objekt tehdy disponoval 2 - 4lůžkovými pokoji v podkroví a dvěma společnými noclehárnami v přízemí. Pohodlí hostů bylo zvýšeno instalací ústředního topení, k osvětlení začaly sloužit dva dieselagregáty o výkonu 3,5 kW, čímž se mělo předejít nejčastější příčině zániku dřevěných horských objektů - požárů. Byla zde vybudována dokonce i chlebová pec, ta však nebyl nikdy používána. Velice nás překvapilo, že celá rozsáhlá a náročná přestavba byla zajištěna v podstatě bez mechanizace, jen za pomoci malého huculského koníka a starého pásového motocyklu s přívěsným vozíkem z trofeje německé armády.
Dále jsme se dozvěděli, že v letech 1984 - 87 proběhla další rekonstrukce chaty, kdy zde byla vyměněna všechna okna, upraven vnitřní interiér, doplněný výstavou zvětšených fotografií zachycujících historický vývoj objektu a k samotné chatě byla směrem ke Kurzovní chatě vybudována asfaltová cesta, přičemž stará turistická stezka Na Praděd pak byla v roce 1992 z ekologických důvodů uzavřena. Zajímavou informací pro nás bylo, že původní stáje a seník v sousední kamenné chýši byly po důkladné opravě přestavěny na byt pro vedoucího chaty.

Po převratu v roce 1989 přešla chata nejprve do majetku TJ Rudné doly Jeseník a poté roku 1993 do soukromých rukou. Jsme rádi, že se nový majitel o Švýcárnu dobře stará a že jsme nebyli ani jednou zklamáni z úrovně nabídky, se kterou jsme byli vždy velice spokojeni.

Po půlhodině odpočinku jsme vyrazili zpět na Ovčárnu, kam jsme dojeli za pouhou hodinu. Dětem se samozřejmě nejvíce líbil sjezd dolů – a to v obou směrech – jak k chatě Švýcárna, tak zpět na Ovčárnu.

Od chaty vede celá řada turistických cest: Hlavní hřebenová trasa (červená značka) vede z Červenohorského sedla kolem Švýcárny Na Praděd, k Ovčárně a dále až k chatě Alfrédce na jižním konci Hrubého Jeseníku nebo od Barborky do Karlovy Studánky. Modrá značka pak údolím Kamenáče přes Vysoký vodopád do Bělé. Žlutá značka vede přes Videlské sedlo kolem Orlíka a Kazatelen až ke známému penziónu Rejvíz. Opačným směrem pak zelená značka klesá do Koutů nad Desnou.

Z Ovčárny na Švýcárnu vede trasa dlouhá pouhých 6 kilometrů, kde polovinu cesty stoupáte mírně do kopce a druhou polovinu sjíždíte mírným klesáním k chatě Švýcárna. V půlce cesty jsme odbočili k Pradědu , ale to už je jiný příspěvek. Tato trasa je tedy ideální pro malé děti - není kde zabloudit a převýšení je minimální. Ochutnali jsme i místní specialitu - záměrně neprozradím jakou - nechte se překvapit.

Ať už se na chatu Švýcárna vydáte jakkoli , kdykoli a odkudkoli , přeji Vám hezké počasí a příjemné posezení. A jestli pojedete směrem na Ovčárnu , dívejte se vpravo - při dobrém počasí uvidíte přečerpávací elektrárnu Dlouhé stráně a další krásy Jeseníků.

http://www.figura.cz/ubytovani/turisticka-chata-svycarna/

Poslední aktualizace: 17.2.2015

Nadmořská výška:

1309 metrů nad mořem

Švýcárna - horská chata na mapě