Štítnik – evangelický kostel (kostel Panny Marie, kostol Evanjelickej cirkvi a.v.)

Štítnik se nachází v okrese Rožňava a žije tady asi 1.500 obyvatel. Zdejší dominantou, kterou se obec může plným právem pyšnit, je pozoruhodný trojlodní gotický kostel s nádhernou – a nezvykle bohatou - freskovou výzdobou, díky níž se kostel stal v roce 1970 slovenskou národní památkou. Vzhledem k tomu, že jsme zde na Gemeru i tzv. gotické cestě, nemůže být pro zasvěcené tato informace žádným velkým překvapením. Zejména těm ostatním jsou pak určeny následující řádky.

Bazilikální kostel byl původně zasvěcen Panně Marii, je 63 metrů dlouhý a 35 m široký. Jeho současná podoba je spíše pozdně gotická, odpovídající úpravám ze 14. až 16. století i rekonstrukci z let 1896 až 1908. Kostel musí nadchnout snad každého obdivovatele památek nejen zmíněnými freskami, ale také krásnými hvězdicovými a síťovými klenbami. Zaujme jistě také mohutná hranolová průčelní věž.

O kostelu se sice občas říká, že vznikl již ve 13. století, ale první písemná zmínka o něm je o století mladší, konkrétně z roku 1355. Evangelickým svatostánkem se kostel stal v polovině 16. století. Nejstarší jeho částí je současná sakristie, která by měla být součástí onoho románského jednolodního kostela z 13. století. Současná hlavní loď pochází z II. třetiny 14. století a je pro změnu nejvyšší částí dnešního kostela. Hlavní a jižní loď byly okolo roku 1460 prodlouženy, severní loď zůstala nedokončena. Mohutná západní věž je pozdně gotickou přístavbou a v jejím přízemí najdeme zajímavou klenbu s přetínajícími se žebry. V roce 1740 byla věž zvýšena a získala dřevěné barokní zakončení. Kamenný varhanní chór pochází z počátku 16. století a je spolu s pozdně gotickými varhany, vloženými do renesanční skříně, jednou z nejzajímavějších památek svého druhu na celém Slovensku.

Do Štítniku se ale jezdí hlavně kvůli freskám, i když v tomto případě se jedná o nástěnné malby na suchou omítku, tedy fresco secco. Zobrazují převážně náboženská témata  a místy jsou tyto malby vyvedeny až ve třech vrstvách. Zajímavé přitom je, že nejstarší malby (poslední třetina 14. století) byly vytvořeny podle italských předloh, novější (poslední třetina 15. a začátek 16. století) pak podle vzorů českých a německých. Evangelíci později malby zabělili a ty byly následně odkryty teprve v letech 1908 až 1909.

Nástěnné malby ovšem nejsou zdaleka jedinou „atrakcí“, která zde stojí za vidění. Zmínit musíme také min. bronzovou gotickou křtitelnici z roku 1454, dvoje varhany (malé z roku 1492 a velké z roku 1723), renesančně – barokní hlavní oltář saského typu z roku 1636 (obrazy pražského mistra holandského původu Hanse von Achen Narození Krista, Zvěstování, Klanění Tří králů, Bičování, Ukřižování ,Vzkříšení, Nanebevzetí a na predele Poslední večeře), barokní kazatelnu z roku 1693 (plastiky evangelistů a obrazy Nanebvstoupení a Getsemanská zahrada), chrámové lavice z 16. až 18. století nebo cenné renesanční kamenná náhrobníky.

O prázdninách bývá kostel otevřen ve všední dny od 10,00 do 11,00 a od 13,00 do 16,00 hod. a v sobotu od 13,00 do 16,00 hod. Jinak je potřeba si jeho návštěvu předem domluvit nebo využít mimořádných akcí či bohoslužeb (každou neděli v 10,30 hod.). Vstupné je dobrovolné.

A co ještě zmínit v závěrečném pelmelu? V interiéru kostela najdeme vyobrazení Ježíše zvané Volto Santo, kde je postava Krista oblečena do bohatě zdobeného roucha a před ornamentálním křížem. Vidět zde můžeme také cechovní znamení, alegorie svobodných umění, postavy světců i poprsí proroků a Sibyl. Pozoruhodná je kružbová klenba přízemí západní věže i rozsáhlá sbírka starých výšivek a kalichů. Přehlédnout bychom neměli ani lidové malby na lavicích a chóru. Za pozornost ale stojí celá pozdně gotická stavba s mnoha architektonickými detaily.

Národní památkou se stal kostel s polygonálním presbytářem v dubnu roku 1970, ale málo se ví o tom, že zdejší nástěnné malby byly dokonce navrženy na zařazení do prestižního seznamu kulturního dědictví UNESCO. Předpokládá se přitom, že ty nejstarší malby byly vytvořeny přímo italskými mistry. Malby v kostele, které zabírají plochu téměř 200 m2, jsou všeobecně považovány za nejrozsáhlejší dochovanou ukázku středověké nástěnné malby na Slovensku. Znovuobjeveny byly ve dvou renovačních etapách, které tady proběhly v letech 1908 až 1914. Kromě cyklu scén ze života Ježíše Krista a Panny Matie zde najdeme také výjevy ze života sv. Františka, legendu o sv. Starostě nebo rozměrné venkovní zobrazení sv. Kryštofa s malým Ježíškem na rameni.

Největší zásluhu na reprezentativních stavebních úpravách a přestavbě kostela v II. čtvrtině 14. a na počátku 15. století měl rod Četnekyovců, neboli pánů ze Štítniku, kterým také patří nejkrásnější zdejší náhrobníky. V roce 1409 rovněž došlo k prodloužení presbytáře o polygonální závěr. Bazilikální kostel tak získal zajímavou vysokou a krátkou siluetu s navazujícím presbytářem. Jednotlivé lodě oddělují arkády- Autorem bronzové křtitelnice z roku 1454 je Mistr Ján ze Spišské Soboty nebo alespoň jeho dílna. V kostele se příležitostně konají i kulturní akce, např. koncerty vážné hudby.