Slavičínský zámek Wichterle

Vypíná se na nízkém návršíčku nad hlavní silnicí přímo v centru města a z cedule umístěné před ním se návštěvník dozví, že v současnosti slouží jako hotel a pivní lázně Wichterle s restaurací.

 

Zámek vznikl okolo roku 1750 na místě staré dřevěné a později kamenné tvrze, jejíž sklepní klenby zůstaly dodnes zachovány. Později byl barokně přestavěn a roku 1845 na něm proběhly klasicistní úpravy. K prvním dostatečně známým vlastníkům feudálního sídla a velkostatku patřil baron František Buol, jehož poté vystřídali Ledererové, Dobrowští, Ptáčníci, Rennerové, Pozemková banka Praha a od roku 1912 patřil rodu Wichterle.

Jiřímu a Jiřině Wichterlovým ale zámek i velkostatek v roce 1948 zabavil stát a správy šlechtického sídla se ujaly Vlárské strojírny – ve skutečnosti slavičínská zbrojovka, jejíž objekty se skrývají v lesích u Bohuslavic. Feudální budova prošla podstatnou rekonstrukcí a vznikla tu scéna pro malé divadlo, kulturní scéna a mnoho místností bylo využito pro zájmovou činnost. Roku 1952 ve Slavičíně vyhořela místní sokolovna a promítání filmů se přesunulo do sálku v prvním patře zámku.

O rok později přešel objekt do vlastnictví Závodního klubu, který v přízemí zřídil kuchyň a dvě místnosti sloužily pro potřeby restaurace. V prvním patře se sál s přilehlou terasou využíval ke svatbám, oslavám, diskotékám a jiným akcím.

 

Tady si dovolím malou odbočku do časů mého mládí: v učilišti umístěném před branou slavičínské zbrojovky jsem strávil čtyři roky, bych se vyučil pro svoji domovskou fabriku (MEZ Brumov) v tehdy experimentálním učebním oboru univerzální obráběč kovů s maturitou.

Nedílnou součástí výuky byl bonus v podobě každoměsíčního kapesného, jehož část jsem s kamarády jezdíval probendit do nedalekého Slavičína. Většinou jsme zamíříili právě do restaurace na zámku, které se tehdy říkalo U rytíře Hugóna, kde byl k mání „smažák“ a plzeňské pivo. Jen tak pro srovnání – náš tehdejší „žold“ činil 120 Kčs a ten smažený sýr s bramborem a tatarkou nás přišel na 7 Kčs a Plzeň stála celé tři koruny!

 

Roku 1992 předaly Vlárské strojírny v rámci restituce zámek potomkům původních majitelů – Květuši a Štěpánce Wechterlovým. Ty jej roku 2007 prodali soukromému majiteli, jímž se stal Stanislav Blaho. V roce 2018 objekt odkoupil podnikatel Roman Machala, který hned začal s další velkou rekonstrukcí. Po dvou letech (a za pomoci investovaných 40 miliónů korun) se zámek proměnil na hotel s pivními lázněmi a wellness, restaurací a kavárnou a vrátil se ke jménu Wichterle.

Hotel má 21 pokojů (z toho osm barokních) s celkem 54 lůžky a pro pivní lázně je dodáván produkt z pivovaru Hrádek. Restaurace je orientována na moravskou kuchyni a prosklená kavárna umožňuje výhled do zámeckého parku. Díky rekonstrukci jsou v podstatě pro návštěvníky a hosty využity všechny prostory zámku a na chodbách je umístěna galerie s historií města i zámku.

 

Pikantní je, že se celá rekonstrukce zámku uskutečnila bez jakýchkoliv dotací, protože ta by se prý kvůli připomínkám památkářů a jiných byrokratů notně protáhla!