Šindelářská věž ve Dvoře Králové nad Labem

Když půjdeme Havlíčkovou ulicí směrem k parkovišti ve Věžní ulici, tak nás na jejím konci na pravé straně upoutá kamenná věž, jež je přezdívána jako Šindelářská. Jedná se o jeden z pozůstatků opevnění města, které by mělo pocházet z počátku 14. století, i když někteří autoři jeho původ datovali již o století dříve, avšak prokazatelné důkazy pro tato tvrzení nejsou, takže se musíme držet toho, že souvisí s novým založením města za Elišky Rejčky, jež měla nechat v letech 1316-1318 vystavět zdejší, z lomového kamene vybudované hradby, a to v kruhové podobě kolem města, pouze kolem kostela sv. Jana Křtitele byl určitý výběžek. Vstoupit do města se jimi dalo na čtveřici míst - Horní, Dolní, Šindelářskou a Hradišťskou branou, přičemž všechny byly chráněny věžemi a mnoho se od sebe nelišily, pouze ta Horní nebyla okrouhlá, ale hranolová. K tomu ještě musíme připočítat to, že jistou ochranu poskytovalo na západě a jihu Labe a jinde příkopy naplněné vodou, přes něž vedly padací mosty, jež byly pojmenovány vždy podle brány, k níž směřovaly. Ke zrušení hradeb došlo v roce 1785 a zůstal z nich jen nepatrný zbytek, a to včetně roku 1833 zbořené Horní (Dolní se sesula v roce 1857 a následně byla zbourána též polovina Hradišťské brány) a Šindelářské brány a Šindelářské věže, i když o něco oproti minulosti také přišla, a to o malý orloj, který se tu nacházel do roku 1791, aby byl po požáru Šindelářské ulice sundán a upraven na radniční hodiny, které fungovaly nepřetržitě až do roku 1859.

Ohledně její historie je nejlepší otevřít knihu "Průvodce Dvorem n. L." od Antonína Schulze, jenž v ní o této věži píše následující: "Jest to nejzachovalejší část městských hradeb. Z nich a z jejich příslušenství, z bran, bašt a věží zbyla nám jako samostatný celek zachována pouze kulatá věž Šindelářská, jež uličkou pranéřní na nás patří. Je jediná, jež dodává městu starého městského rázu. Hleďte, jak vesele k nebesům kokrhá svým prejzovým kůželem. Byla to městská hláska, s ochozem, sloužící svým nitrem účelům žalářním. Věž tu, další věže čtyřhranné se stanovými střechami, bašty, hradby, valy, příkopy, vybudovati kázala královna Rejčka, s králem Janem znešvařená v letech 1316-1318 o své újmě a vsadila do městiště Němce. Oč imposantněji by se vyjímal Dvůr, kdyby se v něm ještě nyní k nebi tyčily i další čtyřy věžní brány! O původní české osadě, nad kterou Rejčka městiště zbudovala tak, že ta osada tvořila pak pouhé jižní předměstí "města nad Dvorem", později promluvím."

Tato středověká, uvnitř pětipatrová stavba z místního pískovce o výšce 20 m, tloušťce zdiva 2 m a vnitřním průměru 3 m je nakloněná jižním směrem a opírá se o dům čp. 14, v němž do své smrti v roce 1904 žil měšťan Josef Holub, známý tím, že od roku 1866 sepisoval svoji pamětní knihu města Dvora Králové nad Labem. To z toho důvodu, že byla založena v hloubce 1,5-2,1 m pod stávajícím terénem, což není příliš mnoho. Sám odborník na slovo vzatý - PhDr. Emanuel Poche, DrSc. - ji popisuje v publikaci "Soupis památek historických a uměleckých v Republice československé. A. Země česká. XLVIII. Okres Dvůr Králové" takto: "Věž Šindelářská. Válcová stavba z lomového kamene, hladká, neomítnutá. Okna roztroušená, v nižších částech budovy pravoúhlá, pod okapem segmentem uzavřená. Podokapní římsový pás z cihel, nad ním prejzový stan se znakem republiky na vrcholu. Zač. XIV. stol. (Obr. 15,16.)" Někdo by se zeptal, proč nese zrovna toto jméno, tak na tuto otázku hned odpovím, protože je to jednoduchá věc. Němečtí obyvatelé měli v uličce za ní svoji šindelovnu, později tu bylo dokonce víc mistrů, kteří se věnovali výrobě tradiční střešní krytiny získávané štípáním nebo řezáním dřeva.

Vzhledem k výše jmenovanému tedy není překvapením, že si místní této dochované věže vážili a o její stav se snažili starat co nejvzorněji, navíc měla to štěstí, že byla vybudována z kamene, tak přečkala též řadu požárů, z nichž můžeme zmínit zejména požár města roku 1346, kdy shořela pouze její střecha (stejně tak se stalo v roce 1572), nebo velkopáteční oheň roku 1826, při němž v Šindelářské, dnes Havlíčkově ulici, vyhořela 3 stavení a 7 stodol. Přežila také šarvátky prusko-rakouské války, jež se zde v červnu 1866 odehrávaly a květnový požár roku 1883, kdy 12 zdejších domů lehlo popelem. Jako příklad velké starosti o její stav můžeme dát její opravu v roce 1893. O převratu roku 1918 bylo na ní vylezeno, došlo ke stržení a shození dvouhlavé rakouské orlice a vztyčení červenobílého praporu (mnohde se píše o červenomodrobílém praporu, ale ten v té době ještě neexistoval). V říjnu 1931 z ní naopak spadlo několik kamenů, takže musela být opravena. Nakonec byla 20. dubna 1964 zapsána spolu s dalšími zbytky městských hradeb do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/mestske-opevneni-941474). Jiná, mnohem větší oprava, byla provedena v letech 1988-1989, přičemž rozpočtové náklady na rekonstrukci věže a přilehlých hradeb činily téměř 1,5 milionu Kčs. Další rekonstrukce byla uskutečněna v roce 2009, kdy se jednalo o opravu narušené části a zastřešení nižší jihovýchodní části. A těchto zásahů bylo za ta staletí její existence nespočet, že by zde nestačilo ani místo.

Na závěr je ještě třeba říci, že lákala svým zjevem značné množství romanticky smýšlejících umělců, ať již štětec, či pero ovládajících, takže bychom ji mohli nalézt na řadě obrazů, grafik a zmínky o ní jsou rovněž v mnoha literárních dílech, např. v románech "Kříšení" a "Zánik" od Antonína Schulze. Proto se také objevili autoři, kteří spojují věž s dávným legendárním hradem Chvojno a dokonce sem situují templářské sídlo, což je přinejmenším přitažené za vlasy. Na druhou stranu, co my víme, třeba i nepravděpodobná věc z dnešního pohledu mohla být pravdivou. Do útrob věže se mnoho smrtelníků nedostane, proto se na ně můžeme podívat alespoň na videu na tomto webovém odkazu: https://www.dvurkralove.cz/cs/tipy-na-vylety/pamatky/sindelarska-vez.html.