Sardinie - soutěska Gola di Gorropu

Fotografie (30) • Foto: Bubinga

Při cestě po východním pobřeží ostrova Sardinie jedeme od Městečka Baunei po zajímavé horské silnice směrem na Dorgali a kocháme se pohledy na Krásné vápencové pohoří. Blížíme se do oblasti, jež se vyznačuje svou strohou a drsnou krásou strmých bělostných stěn a strží. Přijíždíme do sedla Genna Silana (1.017 m.n.m.), kde zastavujeme a chystáme se na malý výlet. Někde tam před námi by měla být slavná soutěska Gola di Gorropu. Ve 14 hodin 15 minut odcházíme a po chvíli míjíme piknikové místo, které upravuje Strážce místního parku. Ukazuje nám informační ceduli a zapisuje si náš počet. Očekáváme zaplacení poplatku, ale místo toho nám přeje příjemnou cestu. Přání bylo zapotřebí, jelikož pohledem dolů i do průvodce teprve nyní zjišťujeme, co nás čeká. Kdybychom nemuseli zvládnout převýšení necelých 600 metrů, tak jsme tam za chvíli. Je pravda, že dolů to jde dobře, ale ta představa návratu. Po cestě potkáváme více divokých prasat než lidí. Ale nejsou vůbec divoká, už si patrně zvykla na turisty. Vyrážíme tudíž vyzbrojeni chutí brzo spatřit slavný kaňon. Pro místní by ještě před několika lety bylo nepochopitelné, že se někdo vydává na cestu beze zbraně. Jedině dobrá puška mohla totiž zaručit bezpečnost a jistý návrat. Taktéž místní nechápou, že se někdo může zříkat loveckých zážitků nebo radosti ze střelby. O tom, že se na Sardinii stále střílí, svědčí občas nalezené patrony a také umělecky proděravěné dopravní značky. Co by taky jiného dělali místní v lese a v přírodě. Turistiku zde nepěstují. A tudíž se na takové výletníka dívají s jistou podezíravostí jako na někoho, kdo nejí maso a nelíbí se mu krásné ženy. Dnes však jdeme po cestě, kam občas v sezóně turista zabloudí. Procházíme okolo zajímavých torz chat nebo přístřešků postavených z větví a kmenů, které patrně sloužili pastevcům jako úkryt. Jdeme lesem i nízkými křovinami a stále jsme hodně vysoko. Chvílemi uvažujeme o správnosti našeho směru, jelikož turistické značení zde samozřejmě opět není. Asi po hodině chůze vidíme zajímavou skalní věž a před ní konečně zabočuje naše cesta dolů doprava. Začíná úsek cesty, který je vhodné absolvoval v pevné obuvi. Myslím si, že pro neturisticky laděné lidi to není správná volba. Celkem nám to dolů od auta trvalo jednu hodinu a dvacet minut. Nacházíme se na začátku kaňonu. Z pravé strany sem chodí asi většina návštěvníků. Od parkoviště před Dorgali jim cesta trvá jednu a půl hodiny. V tomto případě, na rozdíl od našeho výletu, se jedná o příjemnou vycházku k divoké vápencové soutěsce okolo říčky Flumineddu.

Na začátky soutěsky sedí prodavač vstupenek. Na internetu jsem četl několik vyprávění o návštěvě kaňonu a všechny lidičky dole vítala krásná a příjemně se usmívající slečna. Nás takové štěstí nepotkalo, ale posléze zjišťujeme, že to nevadí. Jelikož to, co jsme při prohlídce soutěsky viděli, je lepší než ta nejkrásnější a nejusměvavější dáma. A tak platíme každý 5 Eur za vstup. Výše se odvíjí o toho, zda se člověk rozhodne zakoupit si poloviční prohlídku nebo celé vstupné. My volíme druhou možnost a přijímáme rady, kterým směrem se máme vydat. Před námi se totiž nacházejí balvany větší než velké a hned na začátku je nám jasné, že nevíme kudy jít. Jdeme tudíž podle rady nejprve vlevo a poté vpravo, ale ono je to jedno. Na internetu a v průvodcích píší, že je potřeba jistá chůze a dobré boty. Potud to souhlasí, avšak výraz, že „procházka soutěskou je úžasný zážitek“, bych si dovolil opravit. Žádná procházka, regulérní lezení a plazení se přes i pod obrovské, dokonale vyhlazené a kluzké balvany, které znesnadňují průstup a občas znemožňují průchod. Nadpozemské zážitky jsou zde zaplaceny nejen penězi, ale také námahou a potem. Abych přírodě pouze nekřivdil za to, co tady vytvořila, tak musím také říct, že se občas střídají obtížná místa s lehčími úseky, které vedou po naplaveném štěrku. A tak si užíváme pevné půdy pod nohama, než se zase vyplazíme na nějaký ten „kamínek“. Před námi balvany, okolo nás vysoké a strmé skalní stěny soutěsky, nahoře úzký pás modré oblohy, no prostě úžasné místo.

Stojíme dole a koukáme nahoru. Seshora dolů by to mohly být také zajímavé pohledy, ale nevšimnul jsem si, že by tam vedla nějaká cesta nebo byla vyhlídková plošina. Rozmanitost skalních forem je úchvatná stejně jako barevné kontrasty hornin. Obdivujeme toto divadlo, které zde vytvořila příroda. Nejbizarnější tvary kamenů i skalních stěn jsou určitě rájem pro ambiciózní fotografy, avšak člověk by zde musel strávit více času, pozorovat sluníčko a hru světla i stínů. I přesto fotografujeme stinné srdce kaňonu a doufáme, že se bude doma na co dívat. Prodíráme se dál a dál dnem tohoto sardinského Grand Canyonu, o němž místní tvrdí, že je nejhlubší evropskou roklinou. Zcela určitě tomu tak není, ale kaňon je to parádní. Délka by měla být údajně pět kilometrů, ale to se nám nepodařilo ověřit. V nejužších místech dosahuje soutěska šířky pouhých necelých deset metrů s výškou stěn 200, možná i 300 metrů. Ani to jsem však neměřil. Opravdu zajímavé místo, které se jen tak někde nevidí. Určitě i horolezci by si zde přišli na své. Asi bude něco na tom, že kdo tento přírodní zázrak Sardinie neviděl, jako by na tomto ostrově ani nebyl. Stejně tak jako kdysi zanechaly přírodní síly stopu na této části zemského povrchu, tak návštěva kaňonu zanechá jistou propast pocitů v každém, kdo toto místo navštíví.

Občas hledáme také říčku Flumineddu, která se však na většině míst ztrácí v podzemí. Právě tento, zdánlivě líný, ale věčný vodní tok vytvořil během miliónů let gigantickou průrvu. Postupně se dostáváme až na místo, jež je zavaleno masivními skalními bloky. Stojíme tváří v tvář opravdu velkým kamenům, jejichž překonání a tudíž pokračování v cestě roklinou by vyžadovalo použití horolezeckých pomůcek. Taktéž se shodujeme, že čtyřicet minut, které jsme věnovali bádání této impozantní skalní soutěsky Gola di Goropu již stačí a tak se obracíme a stejně složitě se dostáváme zpět. Občas si zkoušíme zajímavou akustiku skalního kaňonu. Na jednom místě si buduji z úlomků skály primitivní Kamennou stavbu, abych dal ostatním vědět, kudy jsem šel. Avšak když se rozhlédnu, zjistím, že „mužiků, je zde více. Tudíž tato má snaha k orientaci moc nepomůže. Myslím si, že většina návštěvníků se spokojí s Vyhlídkou do chřtánu této gigantické skalnaté jizvy v krajině nebo sestoupí k první tůňce, jež poskytuje příjemné osvěžení. Po návratu k informačnímu studentovi si bereme zde uschované věci a částečně se rozdělujeme. Franta se rozhodl zchladit si bolavé nohy ve vodě. My však po ukončení návštěvy kaňonu ihned vyrážíme vzhůru, abychom měli část náročného výšlapu za sebou. Asi po čtvrt hodině jsme se zastavili na krásném travnatém plácku a zchladili si žíznivá hrdla českými plechovkami. Po chvíli okolo nás prochází Franta a my ho za čtvrt hodiny následujeme.

K autu přicházíme před osmou hodinou večerní. Převlékáme si zpocené věci a řešíme, co dále. Procházka se nám trochu protáhla oproti původnímu plánu a tak začínáme hledat místo pro nocleh.

Sardinie - soutěska Gola di Gorropu

Příspěvky z okolí Sardinie - soutěska Gola di Gorropu