Radnice čp. 1 v Novém Bydžově

První zmínka o Novém Bydžově pochází z roku 1305, ale existence radniční budovy je zaznamenána až v letech 1461-1462. Tato stavba z období pozdní gotiky prošla přestavbami jak v renesančním, tak v barokním slohu. Mnohdy bylo důvodem těchto přestaveb to, že podlehla zkáze v podobě mnoha vichřic a požárů, vždyť již v období husitských válek město vyhořelo a požárů zažilo skutečně velké množství. 30. ledna 1581 byla dosavadní dřevěná radnice prodána Matěji Netolickému z Florentina za 600 kop míšeňských (jde o nynější čp. 18, jemuž se říkalo „starej rathauz“). V té době již musela stát nová kamenná radnice, neboť se nikde nehovoří o tom, že by byla umístěna prozatímně někde jinde. Prameny se však rozcházejí v tom, kdy byla vybudována. Někteří autoři hovoří, že byla postavena v době vlády Ferdinanda I., jiné ji datují až do období Maxmiliána II. či Rudolfa II.

S přestavbou budovy se počítalo mnohokrát, protože postupem času přestala vyhovovat stále se zvyšujícím nárokům, např. po nové organizaci magistrátů se zkoušenými členy, jejichž počet a plat se řídíl podle třídy, do níž bylo město zařazeno, a také podle stávajících důchodů. Nový Bydžov byl tehdy zařazen do 2. třídy, takže musel mít alespoň zkoušeného syndika s kancelistou a sluhou a zároveň měl mít též purkmistra, 3 bezplatné radní a 2 reprezentanty pro hospodářské záležitosti. Když nový magistrát vstoupil v roce 1788 v život, měl dosavadní magistrát purkmistra, který byl zkoušeným právníkem, 3 placené a 2 neplacené radní, 3 neplacené reprezentanty a 5 placených kancelářských úředníků. Naposledy se jednalo o přístavbu 2. poschodí s mansardovou střechou podle plánů místního stavitele Martínka, která se však neuskutečnila. Důkazem předchozích plánů budiž to, že roku 1715 koupila obec od tzv. Hruškovský dům vedle radnice (do roku 1713 náležel Jiřímu Krištofu Hruškovi) za 2 100 zlatých.

Vzhled této budovy popisuje B. Bernau ve své několikadílné stati „Památné radnice v Čechách“ z roku 1888 takto: „Stará radnice byla budova jednopatrová, ozdobená ve střeše dvěma vysokými, statnými štíty. Uprostřed stála dosti vysoká, do náměstí vyčnívající věž, dle všeho později přistavěná. Do té věže vedly zvenčí, z náměstí, ze dvou stran kamenné schody, po kterých se vstupovalo skrze věž přímo do prvního patra radnice. V dosti ozdobné báni věže byl zavěšen malý zvonec, kterým se ještě v první polovici tohoto století měšťanstvo ke schůzím svolávalo, zvláště když byl čas ku placení „kontribuce“. Také sloužíval tento zvonec za umíráček v tu dobu, když se vyváděl k smrti odsouzený na popraviště.“

Právě tento dům byl spolu se starou radnicí z většiny zbourán a na jejich místě byla v letech 1863-1865 vybudována nová radnice, jejíž plány vyhotovil chlumecký zámecký stavitel Josef Míča (původní plán od architekta J. Laušmana z let 1858-1859 se totiž nelíbil městské radě, ale ani Míčův plán nebyl proveden úplně beze změn, zejména v interiéru objektu). Kniha „Místopis a dějiny královského věnného města Nového Bydžova“ od Coelestina Říhy, která vyšla v roce 1868, popisuje novostavbu takto: „Na náměstí, kde dříve stará radnice a dům Hruškovský stály, byla r. 1865 nová radnice vystavena. Jest to budova prostranná, majíc v průčelí hodiny a po stranách dvě vížky a stála 80.000 zl. Zde se nachází obecní, c. k. okresní a berničný úřad, kanceláře okresního zastupitelstva, městské spořitelny a záložny.“ Na výše zmíněné úřady se nadále vztahovala smlouva o dvacetiletém bezplatném pronájmu místností v radnici z roku 1850, a tak městské zastupitelstvo pronajalo od ledna 1866 místnosti levého křídla v 1. poschodí c. k. okresnímu úřadu, pravou část téhož patra zaujal městský úřad a Občanská záložna se přestěhovala nejprve do přízemí ke schodům, ale již v březnu 1866 byla spolu s divadelními ochotníky umístěna mezi sál a kancelář starosty, aby se nakonec k 1. květnu 1897 přestěhovala do vlastního domu.

Vznikl skutečně reprezentativní objekt, jehož 1. patro obsahovalo prostranný sál, určený k zasedání obecního zastupitelstva, pak 5 úřadoven, v zadní části budovy bylo umístěno obecní zastupitelstvo, v jedné části 2. patra okresní hejtmanství, v přízemí berní úřad, občanská záložna, obecní věznice a byt strážníka. Zbytek místností byl pronajat i různým soukromníkům. Již zmíněná velká zasedací síň byla vybavena novogotickým nábytkem od uměleckého truhláře Josefa Žabky z Nechanic, malbami místního malíře Ludvíka Nejedlého a bustami M. J. Husa a Jana Žižky z Trocnova od pražského sochaře Josefa Bartha, jenž je rovněž tvůrcem velkých pískovcových soch ve výklencích průčelí radnice - Karla IV. a Jiřího z Poděbrad (1890). V pravé části vstupní haly byla navíc zazděna vzácná pískovcová plastika nejspíše z 80. let 14. století - hlava mnicha z bývalého minoritského kláštera, k jejímuž objevu došlo v roce 1844 v základech zbořené Metličanské brány.

Radnice byla opravena roku 1920 stavitelem Josefem Tesařem z Nového Bydžova a teprve tehdy dostalo radniční přízemí budovy jemné kvádrování, obnovené i v roce 1956 (nákladem 229 700 Kčs), a to v rozporu s původním projektem. Roku 1946 byl jeden ze sklepů pronajat místní mlékárně k uskladnění výrobků. V roce 1948 získala radnice novou střechu z pálených tašek za 100 000 Kčs. O 2 roky později se v zasedací síni rozzářil nový, z mědi tepaný lustr. Mezi okny byl umístěn velký znak města z téhož materiálu. Tvůrcem obou věcí byl učitel zdejší průmyslové školy potravinářské Prokopec. V listopadu 1954 byla natřena okna a dveře, a to nákladem 6 000 Kčs. Vedle toho byl ve 2. poschodí umístěn Oblastní ústav geodesia a kartografie v Hradci Králové a Agroprojekt. V letech 1958-1959 byly pořízeny kotle pro ústřední vytápění. 22. ledna 1964 byl objekt zapsán do státního seznamu kulturních památek. Roku 1967 byly vyměněny žlaby a došlo k částečné opravě střechy. V roce 1973 došlo k opravě oken a dveří v zadním taktu radnice, jež dostala novou fasádu. Tato oprava si vyžádala 85 000 Kčs. Množství oprav proběhlo v radnici rovněž v 80. letech 20. století.

Díky všem rekonstrukčním pracem, jež probíhaly od počátku 90. let 20. století, se radnice přiblížila více tomu stavu, jaký byl zamýšlen architektem Míčou. K největšímu množství oprav tedy došlo až v poslední době zrestaurování kamenných prvků a soch na vnějším plášti objektu (Kamil Hromádka a Jan Trtílek, 1995), pískovcových sloupů (Hynek Bláha a Luděk Špatenka, 2002), velké zasedací místnosti (Pavel Kříž, 2003), nástropní malby v kanceláři v 1. patře (Pavel Kříž, 2004), balkonových dveří síně (Kateřina Čiháková Myšková, 2013) a historického trezoru (Kateřina Čiháková Myšková, 2017). Při vchodu do radnice byly též opět osazeny komunisty zničené pamětní desky T. G. Masaryka (vlevo od vchodu, zhotovení návrhu stálo 11 900 Kčs, odlita byla firmou Jančák v Novém Bydžově, 8. září 1946 slavnostně odhalena, v roce 1952 odstraněna, 28. října 1968 navrácena na své místo, roku 1970 opět sundána a zničena, 7. listopadu 1990 nahrazena kopií) a Edvarda Beneše (16. června 1946 slavnostně odhalena, v roce 1952 odstraněna, 28. října 1968 navrácena na své místo, roku 1970 opět sundána a zničena, na jaře 1991 nahrazena kopií) od hořického sochaře Karla Samohrda. Více o této budově se lze dozvědět z webu památkářů: https://pamatkovykatalog.cz/radnice-13289002.

Radnice čp. 1 v Novém Bydžově na mapě