Přední Hraniční vrch

Hraniční přechod Mladkov-Petrovičky / Kamienczyk se nachází poblíž vrcholu s názvem Bernard, který je vlastně postranním vrcholem kopce, který známe jak Adam. Adam jako takový je vlastně nejvyšším vrcholem snížené části Orlických hor které tvoří vlastně samostatnou geomorfologickou jednotku, která je oddělená od hlavních a vyšších částí „Orliček“ dvěma téměř stejnojmennými řekami, tady ještě spíše říčkami. Na severu je to Divoká Orlice a na jihu ta Tichá. A mezi nimi se rozložil Adam se svým okolím. Tento celek má dokonce pojmenování Pastvinská vrchovina. Někteří horopisci dokonce tuto část připisují spíše k Bystřickým horám (Góry Bystrzyckie). Pokud se zahloubáme do map, určitou logiku by to dokonce mělo.

Samotný hraniční přechod je pak umístěn v mělkém sedle, které není nijak pojmenované. Tou vyšší částí sedélka je zmíněný vrchol nebo kóta Bernard, kde se dá objevit známá Kašparova chata. Tou opačnou stranou sedla je pak Hraniční vrch. Protože různých hraničních vrchů známe více, tento má ještě přídomek Přední. Od hraničního přechodu se k vrcholu dá vystoupit necelým půlkilometrem křovinným porostem lemovanou státní hranicí, případně použitím zelené značky po polské straně. Dnes už jsou naštěstí jen vzpomínkou doby, kdy hlavně polští pohraničníci bedlivě střežili nepovolený průnik na výsostné území našeho severního souseda.

U vrcholu si někdo v Polsku postavil malou lavičku, čímž chtěl naznačit, že průchozí by se měl zastavit a pokochat se výhledem . Pokud zůstaneme na straně lavičky (za zády je křovinatý porost), máme před sebou poměrně široký obzor s údolím Kladské Nisy, tedy Kladskou kotlinu, která do 18. století bývala součástí zemí České koruny (kdo se sem někdy vydal, ví, že i sídla zde umístěná byla často zakládaná českými králi).

Nad tím vším se tyčí majestát pohoří kterému v Polsku říkají Śnieżnik Kłodzki, my Králický Sněžník. Z tamních vrcholů stojí za zmínku Czarna Góra s televizní věží, případně nenápadná Góra Igliczna s poutním kostelem u Międzygórze. Za horami Sněžníku se k severu táhnou Góry Bialskie případně i Złote, které jsou vlastně částmi kopců, které my pojmenováváme jako Rychlebské hory.

Pokud se obrátíme zraky spíš k jihu dohlédneme i na Hrubý Jeseník.

Abychom neopomněli obzor za pásmem vegetace, tam asi nejvíce vystupují blízké vrcholy jižní části Orlických hor (Bukovohorská hornatina), ta, jasně dominuje vysílačkou a rozhlednou ozdobený Suchý vrch (je hlavně vidět ta vysoká vysílačka). Zbytek obzoru totiž zakrývá blízký lesík. Pokud budeme pátrat po dalších zajímavostech vrcholu, jde o třetí nejvyšší bod Mladkovské vrchoviny.