Praha (Nové Město) - První česká vzájemná pojišťovna

V pražské Spálené ulici (č. 14), kudy kdysi vedla významná středověká stezka spojující Pražský hrad s Vyšehradem, dnes najdeme – mimo jiné - pozoruhodnou monumentální budovu, která je již od roku 1958 zapsána v seznamu kulturních památek České republiky. Jedná se o neobarokní stavbu s mnohými secesními prvky, která byla postavena firmou Václava Nekvasila na místě staršího, na počátku 20. století strženého, pozdně barokního Hildprantovského paláce v letech 1907 až 1909 a ve které původně sídlila První vzájemná česká pojišťovna. Autorem projektu stavby byl prominentní architekt Osvald Polívka, který novou budovu připojil k neorenesančnímu kancelářskému traktu architekta Josefa Benischeka z roku 1873. Toto křídlo pak Polívka v roce 1927 o jedno patro zvýšil a částečně přestavěl.

Celý pojišťovenský komplex tak tvoří neobarokně - secesní budova ve Spálené ulici a neorenesanční kancelářské zadní křídlo v ulici Vladislavově. Budova První české vzájemné pojišťovny, kterou nahradila Česká pojišťovna a. s., upoutá jistě již při pohledu zvenku, ale to nejzajímavější přináší až pohled do jejího – převážně secesního - interiéru. Na výzdobě se zde podílela celá řada významných umělců a za nejcennější je považována výzdoba schodišťové haly a tzv. Sál U Černochů, který ovšem vznikl - ve funkcionalistickém stylu – podle návrhu architekta Leo Lauermanna teprve roku 1937. Zajímavé přitom je, že Česká pojišťovna byla založena v roce 1827 a hned její první sídlo se nacházelo ve Spálené ulici, kam se znovu vrátilo až v roce 1869. K 100. výročí založení pak byla dokončena současná podoba komplexu.  V letech 2002 až 2004 zde došlo k rozsáhlé rekonstrukci, během níž byly vybudovány také dvoupodlažní podzemní garáže (ty se ale týkaly objektu ve Vladislavově ulici). K různým stavebním úpravám zde však docházelo také v letech 1932, 1938, 1947, 1950, 1956, 1960 a 1992 až 1993. V budově České pojišťovny se dnes nachází secesní kanceláře a zasedací sály, obchody, restaurace a výstavní galerie.

Fasáda budovy je provedena v zelených tónech a zdobí ji červená mozaika s českým lvem a nápis „První vzájemná Pojišťovna (ZAL. r. 1827)". V interiéru zaujme např. hlavní schodiště z carrarského mramoru, barevné okenní vitráže a zejména mozaiková kašna s krásnou kovovou plastikou chlapce s květy a barevnými čočkami, kterou vytvořil Ladislav Šaloun. Pozoruhodný je jistě také fakt, že veškeré umělecko - řemeslnické práce jsou dílem pouze českých firem. Průčelí budovy, při jejíž stavbě byly zničeny pozůstatky židovského hřbitova, bývá označováno jako ideální propojení secese s neorenesancí.

A ještě pár závěrečných informačních „bonusů“. Z někdejšího Hildprandtovského paláce, zvaného též U Šmerhovských, se dochovalo pět klasicistních plastik (kamenné ženské figury) Petra Prachnera z roku 1804. Ty byly původně umístěny na vrcholu stavby a dnes zdobí zdi nádvoří někdejšího „Prvního českého c. a k. priv. ústavu ku vzájemnému pojištění proti škodám z ohně a krupobití". Hlavní budova má dnes čtyřkřídlou dispozici, je podsklepena a kryta mansardovými střechami. Průčelí do Spálené ulice člení tři jednoosé rizality. Nechybí postranní barokizující segmentové štíty s figurálními reliéfy a jeden trojboce uzavřený štít nad středním rizalitem. Vidět zde ovšem můžeme také pás figurálních reliéfů s motivy Zvěrokruhu, reliéfy hlav, meziokenní vázy a dvě štítové ženské figury. Prostor vchodu je elipsoidní, s původní ornamentální dlažbou a zajímavou mosaznou lampou. Původní dekorativní dlažbu a secesní lavice ale najdeme téměř v celé budově. Působivé je trojramenné schodiště, které je osvětlováno okny s barevnými vitrážemi a jehož součástí je mj. kovové zábradlí zdobené mnohými drobnými figurálními plastikami.