Porto – hradní pevnost sv. Františka Xaverského (Forte de São Francisco do Queijo)

Hrad v druhém největším portugalském městě je spíše nízkou bastionovou pevností na břehu Atlantiku. Koneckonců se nejedná o žádný klasický středověký hrad, ale spíše o fortifikační stavbu ze 17. století a i jeho zkrácený název – tedy hrad Queijo neboli Sýr - odkazuje k podobě bochníku ovčího sýra z oblasti Penedés. Stavbu této pevnosti zahájil v roce 1661 král Alfons VI. Portugalský a již od roku 1934 se jedná o kulturní památku nebo přesněji „objekt ve veřejném zájmu“. Na úvod si ještě můžeme prozradit, že „sýrový“ hrad stojí na podloží žulového skaliska, je veřejnosti přístupný a mnoho návštěvníků Porta o něm nemá sebemenší tušení.

Na druhou stranu je ovšem tato stavba známa pod „neuvěřitelným" množstvím názvů, mezi nimiž většinou vítězí Castelo – či Fortaleza - do Queijo nebo Forte de São Francisco Xavier do Queijo. Setkat se můžeme také s názvem Museu militar, který nám naznačuje, jakému účelu tato stavba v současnosti slouží. V každém případě prý ale platí, že zde původně stávala keltská svatyně – tehdy však do narození Krista zbývalo téměř šest století. První skutečnou – byť značně jednoduchou - hradní pevnost zde však postavili až v 15. století. Ta byla zničena v polovině století 17. a její zbytky posloužily jako základy současné stavby, která byla dokončena nejpozději roku 1668. Jako autoři její podoby bývají uváděni francouzský vojenský inženýr Miguel de l´Ecole a budoucí kapitán královského loďstva Fernando César de Carvalhais Negreiros.

V roce 1717 požádala z finančních důvodů městská rada krále Jana V., aby uznal hradní pevnost jako zbytečnou a povolil její likvidaci. Castelo do Queijo přesto zůstal – díky rozhodnutí Královské válečné rady - stát a byl poškozen až při obléhání Porta na konci I. třetiny 19. století. Následně byla pevnost na břehu moře opuštěna a vypleněna obyvateli města. Poté dochází k zakonzervování stavby a zvláštní zákonné ochrany se pevnosti dostane teprve roku 1961. Nyní už je hrad obnoven a udržován v perfektním stavu, čemuž napomáhá mj. zdejší umístění historicko-vojenského muzea i pořádání kulturních a zábavných akcí, určených nejširší veřejnosti.

Portská hradní pevnost je vlastně trojúhelníkovým polygonem s pevnými stěnami z kvádrového kamene. zakončená v rozích pětiúhelníkovými věžičkovitými pozorovatelnami s vrcholovou kopulí. Součástí pevnostního komplexu jsou také terasové plošiny s historickými děly, vojensko – hospodářské budovy (velitelství, jehož součástí byla také kaple sv. Františka Xaverského, kasárna mužstva, prachárna a cisterna), někdejší vodní příkop, padací most a monumentální severní vstupní brána s portugalským znakem.

Za zmínku stojí ještě fakt, že tato pevnost stojí přece jen na trošku jiném místě než její předchůdkyně z 15. století. Již v roce 1643 totiž nejvyšší městští úředníci a znalci vojenského námořnictva zjistili, že na tom původním místě se kvůli skalám a silným proudům asi nikdy nikdo nevylodí, a proto je tam jakákoliv fortifikační stavba zcela zbytečná. Při budování stávající pevnosti byl pouze použit stavební materiál (převážně žula), pocházející z její předchůdkyně. Již zmíněná důstojnická kaple však byla postavena až v roce 1751.

Zřízení muzea v pevnosti navrhla portská Městská komise pro umění a archeologii již roku 1938, ale po dokončení restaurátorských prací v roce 1942 byla pevnost znovu opuštěna. O rok později sem však byly umístěny protiletadlové baterie. Aby město získalo finanční prostředky na placení stálé stráže, byla následně pevnost za poplatek poprvé zpřístupněna také veřejnosti.