Pomník M. Jana Husa v Železnici

Rovněž v Železnici, stejně jako v mnohých okolních obcích a městech, se objevil v prvních letech nového 20. století návrh, aby došlo ke zřízení pomníku M. Janu Husovi, zejména proto, že se blížilo výročí 500 let od upálení tohoto českého církevního reformátora a myslitele.

Zde byl několika místními občany založen počátkem roku 1913 „Výbor spolků pro postavení pomníku M. J. Husi v Železnici“, ale hlavním iniciátorem a propagátorem této akce byl od počátku akademický malíř Věnceslav Černý.

Již v lednu 1914 tento výbor disponoval 1 157 K, jež získal sbírkami po městě a mezi rodáky. Tato částka však ještě nestačila, protože náklad na zřízení pomníku byl předběžně odhadnut na 2 500 K. Navíc uvedený výbor chtěl, aby nešlo o nějaký obyčejný pomník nevalného vzhledu, ale byl zřízen důstojný pomník vysoké umělecké kvality, který by se stal na dlouhá staletí ozdobou Železnice. A tak se nakonec členové výboru obrátili na profesora Stanislava Suchardu z Nové Paky, aby jim poradil. Tento tvůrce pražského pomníku Františka Palackého byl z tohoto kroku nadšený a hned se pustil do práce.

Jedním z jeho prvních kroků byla cesta do Železnice, aby našel a vyměřil na tamním náměstí vhodné místo pro pomník. V říjnu 1914 již zaslal čtveřici fotografií svých návrhů, jak by mohl pomník vypadat. Výborem byl vybrán návrh, který byl Suchardou označen jako „Hus kotvící v pravdě Písma Páně“. Poté se jednalo o vzhled podstavce. Po dohodě s autorem sochy bylo rozhodnuto, že socha bude umístěna na podstavci, jenž má připomínat skálu a bude sestávat z velkých netesaných balvanů z louky v Rovensku, odkud byly do Železnice přivezeny v červnu téhož roku.

Po vypuknutí 1. světové války však byly všechny práce na pomníku zastaveny a jedinou připomínkou na něj byly balvany, jež byly složeny na železnickém náměstí. Potřebné finance však proudily i nadále. Zmiňme např. výnos Suchardovy jičínské přednášky „Hus v umění výtvarném“ 5. července 1914, jenž byl věnován Odboru pro vystavění pomníku M. J. Husi v Železnici. V květnu 1916 však navíc zemřel Stanislav Sucharda. Naštěstí v jeho pozůstalosti byl nalezen zcela dokončený model sochy M. Jana Husa pro pomník v Železnici, takže se nemuselo začínat od začátku, jak by se dalo očekávat.

Výbor se opět sešel až 4. ledna 1919, kdy bylo konstatováno, že má k dispozici 4 447 Kč. Začalo se přemýšlet, kdo tedy po zemřelém mistrovi převezme vytesání sochy. A tu se sám přihlásil sochař Vojta Sucharda, že je ochoten sochu zhotovit podle modelu svého zemřelého bratra, přičemž svůj honorář stanovil na 3 000 Kč, v té době spíše symbolickou částku, než vyjadřující veškeré práce se zhotovením sochy spojené.

Po zhotovení 2,3 m vysoké sochy ve svém pražském ateliéru se Vojta Sucharda vydal do Železnice, aby vybudoval ze zde uložených balvanů onu zamýšlenou, 3,5 m vysokou skálu, jež se měla stát soklem pro jeho dílo. Netrvalo dlouho a v červnu 1920 bylo uspořádáno slavnostní kladení základního kamene (v rozporu s tím je zmínka „Venkova“ z 3. července 1915, kde se píše: „V Železnici a Chodovicích byly již položeny základní kameny.“), které bylo spojeno se slavností pro školní mládež, na níž byl vyložen mladým generacím význam M. Jana Husa pro národ a smysl zřízení pomníku pro město.

Slavnostní odhalení se uskutečnilo 18. července 1920, přičemž v předvečer slavnosti bylo místními divadelními ochotníky sehráno drama „Půlnoc“ od Františka Václava Krejčího. Následujícího dne měl slavnostní řeč senátor a spisovatel Dr. Jan Herben, po níž pěvecký sbor místních učitelů přednesl husitský chorál „Ktož jsú boží bojovníci“ a promluvil ještě jenišovický farář Gustav Adolf Procházka, pozdější I. biskup východočeské diecéze (23. května 1923) a 2. patriarcha Církve československé (18. března 1928). Po zapění „Věna“ od Bedřicha Smetany byla slavnost ukončena a na náměstí byla uspořádána lidová veselice.

Na závěr ještě dodejme, že celkový náklad se vyšplhal na 13 500 Kč a zbytek ve výši 6 500 Kč byl spravován jako základ, z jehož úroků se hradily výlohy na údržbu pomníku a jeho okolí. Po 2. světové válce však byl zrušen a údržba připadla zdejšímu MNV, jenž se o něj vzorně staral, protože tehdy M. Jan Hus a vůbec celé období kolem něho a po něm bylo značně preferováno. K jeho ochraně rovněž přispělo prohlášení centra Železnice za památkovou zónu, k čemuž došlo vyhláškou KNV v Hradci Králové ze 17. října 1990, jež nabyla právní moci k 1. listopadu téhož roku.

Pomník M. Jana Husa v Železnici na mapě