Pomník Jana Blahoslava v Přerově

Přerovský rodák Jan Blahoslav (viz https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil-osobnosti&load=8381) byl spolu s Petrem Chelčickým a Janem Amosem Komenským nejvýraznější postavou české reformace a též svým spisovatelským dílem se stavěl na roveň jiným významným humanistům této doby. Bohužel dnes jeho jméno lidem již mnoho neříká, maximálně si vzpomenou na hodiny českého jazyka, kdy se učili jeho nejvýraznější tvorbu, z níž jim na mysli vytane nejspíše kniha s prapodivným názvem "Filipika proti misomusům". Někteří si ještě vzpomenou na to, že patřil k jedněm z prvních, kdo nosil u nás brýle a byl překladatelem Nového zákona, jenž se následně stal součástí Bible Kralické.

Stejně tomu bylo po třicetileté válce, kdy nastala rekatolizace a na vše nekatolické se muselo zapomenout a nejlépe vymazat z všeobecné historické paměti, což se docela povedlo, neboť jméno Jana Blahoslava na dlouhá staletí vymizelo z povědomí lidí, pokud nepočítáme určité církevní kruhy a skryté evangelíky a bratříky, jak byli třeba znázorněni v televizním seriálu F. L Věk v podobě starého Žalmana.

Teprve české národní obrození udělalo své, kdy se mnozí literáti vraceli k našim významným událostem a osobnostem, aby ukázali, že se český národ nemá historicky za co stydět, ba právě naopak, neboť v mnohých věcech se dostal na roveň ostatních evropských národů a dokonce je často i překonával. S tím se znovu oprášilo též jméno Jana Blahoslava. Přímo v Přerově tyto věci vyvrcholily odhalením pamětní desky s textem: "Památce Jana Blahoslava, biskupa bratrského, rodáka Přerovského. 1523-1571. Studentstvo Přerovské", k čemuž došlo 15. srpna 1882 na městské radnici, přičemž pamětní deska byla zhotovena v Sandtnerově uměleckém závodě v Praze a slavnostním řečníkem byl po zapění slavnostního sboru od Karla Bendla pěveckou jednotou "Přerub" pozdější ředitel místních měšťanských škol a zakladatel Muzea Komenského v Přerově František Slaměník, tehdy však byl ještě pouhým kojetínským řídícím učitelem a redaktorem "Komenského". Ten si to ve svých vzpomínkách připomíná takto:

"Za vlády Taaffovy mohli jsme v ohledu národnostním zase volněji dýchati, měliť jsme na říšské radě »svou« většinu a povolena nám i univesita. Také různé slavnosti národní už pravidelně nezakazovány, mezi nimiž r. 1882. na prvním místě uvésti dlužno odhalení pamětní desky rodáka přerovského Jana Blahoslava v Přerově. Ježto není povědomo, ve kterém domě se narodil, zasazena deska na radnici na Dolním náměstí.

Byl jsem požádán za slavnostní řeč při odhalení a ubytován u starosty Matzenauera, od něhož jsem se dověděl tuto skvostnou novinku: Místodržitelství, ku kterému se obci bylo obrátiti v příčině povolení slavnosti, ježto hejtmanství se zdráhalo ji povoliti, odpovědělo telegraficky, že sice není proti povolení, ale že se mu má napřed oznámiti - - kdo ten Blahoslav byl...

Leta Páně 1882. na moravském místodržitelství neznal tedy nikdo Blahoslava."

A sláva to tehdy musela být dokonalá, když můžeme číst v "Evanjelickém církevníku" ze srpna téhož roku následující noticku: "- V Přerově odhalena pamětní deska biskupa českých bratří Blahoslava; slavnost započala mší a skončila taneční zábavou, jež trvala až do rána. Čeho jsi se to dočkal, biskupe Blahoslave!" K tomu musíme ještě dodat, že pamětní deska byla odevzdána v ochranu obce abiturientem zdejšího gymnázia J. Máchou a následujícího dne se zúčastnilo více než 250 studentů rokování, z něhož vyšla rezoluce: "Studentstvo české z Moravy, chce-li býti vlasteneckým, musí studovati na vysokých školách pražských a ne vídeňských."

Poté se o Janu Blahoslavovi dlouho nehovořilo. Znovu se objevil na veřejné scéně až krátce před 1. světovou válkou, kdy se 17. července 1911 sesšel místní Akademický klub a schválil záměr vybudování pomníku tomuto významnému rodákovi, a to v jubilejním roce 1923, na který připadalo 400. výročí jeho narození. Následně začalo sbírání potřebných financí, což nebylo nic jednoduchého. Do roku 1919 se podařilo sehnat 2 000 Kč, z čehož již bylo možné o zřízení pomníku vážně uvažovat. Následně byl požádán o jeho návrh sochař František Bílek a jako lokalita pro jeho umístění bylo vybráno Horní náměstí, kde se ona osobnost nejen narodila, nýbrž strávila svůj život až do 17 let svého věku.

Realizace sousoší z hořického pískovce, na němž je Jan Blahoslav ztvárněn jako překladatel Nového zákona, který toto dílo symbolicky odevzdává jako svůj odkaz českému národu, pak byla svěřena Josefu Václavu Škodovi z Hradce Králové, který ho dokončil koncem července 1922, když autor pomníku předtím ještě provedl několik korektur ve figurálních částech a menších úprav v draperiích, takže teprve koncem září téhož roku bylo toto dílo odesláno do Přerova.. Osazení pomníku s 3,25 m vysokou sochou Jana Blahoslava a 4,1 m vysokými sloupy bylo provedeno místní kamenosochařskou firmou Urban-Polášek. Nepřízní počasí však byla původní slavnost přesunuta z 20. února na 20. května 1923, i když ta začala již slavnostním večerem předchozího dne s přednáškou PhDr. Václava Novotného "O významu Jana Blahoslava" v Městském domě, i když musíme připomenout, že samotné oslavy Jana Blahoslava byly zahájeny již 13. května 1923, kdy dramatický odbor TJ Sokol Přerov sehrál hru "Karel ze Žerotína" od bývalého kustoda přerovského muzea Františka Levého. Rovněž ona s uvítací řečí starosty města Ing. Josefa Vdolka a slavnostní řečí PhDr. Rudolfa Urbánka se stala velkou událostí, navíc k ní byl sestaven prof. PhDr. Václavem Novotným a PhDr. Rudolfem Urbánkem "Sborník Blahoslavův" o 9 statích, 216 stranách a 8 přílohách, jenž byl vydán Výborem pro postavení pomníku Janu Blahoslavovi v Přerově v nakladatelství "Obzor" a prodáván za 60 Kč.

Za toto dílo obdržel sochař František Bílek 88 000 Kč, přičemž celková vybraná částka dosáhla 90 068 Kč (viz https://www.amop.cz/objekt/29-pomnik-jana-blahoslava). Od té doby bylo o pomník, jehož model můžeme dodnes vidět v blízkém Muzeu Komenského, vzorně městem staráno, i když za německé okupace se objevily nápady o jeho přesunutí z Horního náměstí jinam, avšak k jejich naplnění naštěstí nikdy nedošlo. 23. listopadu 1963 byl dokonce zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/pomnik-jana-blahoslava-48479802), přičemž poslední dvojice jeho zrestaurování proběhla v letech 1994 (Ladislav Werkmann) a 2010 (Josef Petr), aby byl stále velkou ozdobou tohoto veřejného prostoru a hlásal na věčnost to, že právě zde přišla tato výrazná osoba na světlo Boží.

Pomník Jana Blahoslava v Přerově na mapě