Loading...
Farní kostel Nanebevzetí Panny Marie je – zejména díky svému ústupkovému portálu z konce 13. století – jednoznačně nejvýznamnější památkou východočeské Police nad Metují. Původně se jednalo o kostel klášterní a - i když se to možná na první pohled nezdá – také poměrně monumentální. Zmíněný portál je pozůstatkem stavby, která roku 1294 definitivně nahradila dřevěný kostelík či kapli z počátku 13. století, začátkem 18. století byla barokně upravena a koncem 19. století ještě prošla úpravami neogotickými. Samotný portál by ale měl být dílem z let 1270 až 1280.
Kostel NPM je v podstatě orientovanou trojlodní bazilikou s pětibokým chórem a převážně „novodobým“ mobiliářem. Například cenné varhany Josefa Růžičky z roku 1936 jsou umístěny ve Španělově varhanní skříni z roku 1809 (jiné zdroje ovšem zmiňují varhany Amadea Hanische z roku 1857). V interiéru (střední loď a presbytář) je kostel dlouhý asi 47 metrů a jeho šířka se uvádí s hodnotami od 17 do 20,5 m. Kostel se nachází na severozápadním nároží někdejšího kláštera benediktinů, který svého času spadal pod klášter břevnovský.
V následujících řádcích si úvodní informace – tentokrát trošku více - rozšíříme:
Stavba kamenného polického klášterního kostela byla v podstatě zahájena již v roce 1253, tedy v době, kdy do Čech teprve začínal pronikat nový stavební sloh, tehdy víceméně v podobě francouzské cisterciácké gotiky. Trojlodní baziliku s dvojicí věží při západním průčelí (podle jiných pramenů ale byla nakonec postavena pouze jižní věž) dokončili roku 1294 a nesla ještě stále mnoho prvků stavby románské (v podstatě to byl románský kostel s goticky vysokou střední lodí). V 15. století byl kostel opakovaně poškozen, částečně vyhořel a klenba jeho hlavní lodi musela být nahrazena dřevěným stropem na gotických obloucích. Nové klenby se pak kostel dočkal teprve mezi lety 1712 až 1716, byla již barokní a – jak už to v tomto kraji bývá zvykem – její vznik bývá spojován s významným architektem Kryštofem Dientzenhoferem. Barokních úprav se postupně dočkala i chrámová okna a průčelí, ve kterém zůstal v původní podobě zachován pouze onen ústupkový portál.
Po zrušení polického kláštera císařem Josefem II. se kostel stal v roce 1787 farním. Roku 1826 byla postavena nová věž s hodinami nad západním průčelím a v letech 1894 až 1895 zde proběhly – převážně interiérové – neogotické úpravy. Tehdy se zde také objevily figurální malby s anděly a svatou Trojicí i medailony se světci a deset barokních oltářů nahradila pětice oltářů v pseudogotickém slohu. V současné době jsou v kostele pouze tři oltáře, jeden v hlavní a dva v bočních lodích.
Kostel NPM tedy vznikl jako raně gotická trojlodní bazilika se střední vysokou lodí, dvěma nižšími postranními loděmi a poměrně dlouhým kněžištěm s pětibokým závěrem. Západní průčelí kostela je horizontálně členěno římsami a zakončeno dvoupatrovým štítem. Kněžiště je stejně široké jako hlavní loď, kterou od bočních lodi oddělují čtyři páry pilířů. Na závěru presbytáře zůstaly zachovány čtyři opěrné pilíře z období gotiky. Dochováno zůstalo také jedno dvojité gotické okno s původními kružbami. Nejvýznamnější dochovanou gotickou částí kostela je ovšem ústupkový vstupní portál se sloupky a různě utvářenými hlavicemi.
Hlavní loď se do těch bočních otevírá vysokými arkádami a je zaklenutá barokní křížovou klenbou s žebry sbíhajícími se v šesti svornících zdobených – stejně jako v bočních lodích - vegetabilními a antropomorfními motivy. Boční lodě mají původní gotickou křížovou klenbu s pískovcovými žebry. Součástí hrotitého vítězného oblouku je i královská busta zobrazující Václava I. nebo – pravděpodobněji - Přemysla Otakara II. Křížovou klenbu najdeme také v presbytáři, zde ji ovšem doplňuje klenba paprsčitá. Vidět zde můžeme kamenné sedile s hrotitým obloukem a románskou fresku s hlavou Krista (cca 1300). Varhanní kruchta byla zbudována v roce 1760.
Ve 13. století byl kostel postaven z kombinace lámaného opukového kamene a tesaných pískovcových kvádrů. Roku 1300 ukradli dva broumovští fojtové o Božím těle pokladnici s penězi určenými na dostavbu kláštera. Zřejmě i proto pak byla roku 1306 dokončena opevňovací zeď kolem kostela a probošství. Tragické pro kostel i klášter bylo 15. století, kdy se na jeho stavu postupně podepsala katolická slezská vojska, husité i uherská armáda Matyáše Korvína. Víceméně nepoškozeno zůstalo po roce 1469 pouze kněžiště. Roku 1566 kostel vyhořel znovu, aby následně získal dvě nové kaple, několik oltářů a v roce 1607 i sanktusník. Období Třicetileté války paradoxně – kromě občasného švédského loupení – kostelu žádné škody nezpůsobilo.
Větší změny zde proběhly až počátkem 18. století. Měnily se oltáře, varhany i další části mobiliáře. V roce 1716 také byla dokončena nová Dientzenhoferova (?) klenba, u které byly využity zachovalé gotické oblouky a byly zrušeny obě kaple u presbytáře i kružby v gotických oknech. Vzápětí došlo i k nepříliš vydařené přestavbě průčelí chrámu, které od té doby lehce připomíná jihočeské selské baroko, a ke zboření staré jižní věže. Nová zvonice byla postavená roku 1720. Je čtyřboká, s hodinami a bání. Průčelí pak ozdobily např. kamenné barokní vázy či kovaný paprsčitý kříž sv. Benedikta.
Z roku 1742 pochází půlmetrový relikvář – pacifikál, obrazy křížové cesty namaloval broumovský malíř Johann Hausdorf. Jednotlivé oltáře se neustále měnily, mnohdy třeba hned po deseti letech. A objevily se i nové sochy světců, např. od slezského sochaře Josefa Křesovského. Roku 1787 se stal kostel Nanebevzetí Panny Marie farním a byla sem přemístěna vzácná pískovcová křtitelnice z konce 15. století. V roce 1826 byla postavena nová dřevěná věž s hodinami nad západním průčelím. Roku 1839 kostel získal 68 cm vysokou, pozlacenou monstranci a v roce 1871 nový oltářní obraz Nanebevzetí Panny Marie od benátského malíře Jacopa Bonatiho, který žil v Náchodě. Roku 1809 byly pro kostel zakoupeny nové varhany, což se zopakovalo také v roce 1857 (varhany zhotovil Armandus Hanisch).
Od roku 1858 má kostel 14 nových obrazů křížové cesty, které namaloval pražský malíř Rudolf Hubner. V letech 1867 až 1871 se hlavně restauroval mobiliář a k velkým změnám v interiéru kostela došlo roku 1894. Stěny chrámu byly vyzdobeny ornamentální malbou a na vítězném oblouku se objevili andělé se sv. Trojicí a v kněžišti světecké medailony (malíři Nejedlý, Othman, Rosůlek a Skuček). Kromě další změny oltářů byla nově instalována neogotická kazatelna s obrazy evangelistů a sochou Ježíše, skulptury bratrů Bušků i mramorová křtitelnice (návrh arch. Antonín Cechner). Nový Hainzův hodinový stroj získal kostel v roce 1930.
Roku 1955 došlo v interiéru k archeologickému průzkumu, při kterém byl objeven původní gotický vstup do někdejší sakristie, zazděné sanktuarium s trojlistou kružbou zdobenou křížem a stejně zazděné sedile s hrotitým obloukem a freskou Kristovy hlavy se svatozáří pocházející z období okolo roku 1300. Na stropě byly objeveny zbytky renesančních a barokních maleb a v čele levé boční lodi další fragment barokní fresky. Současně bylo zjištěno, že je podlaha chrámu oproti původnímu stavu zdvižena o 70 cm, čímž impozantní vzhled kostela utrpěl, protože není cenný portál vidět v celé své kráse. V letech 1988 až 1991 byl kostel znovu rekonstruován.
Po obou stranách portálu stojí na podstavcích čtyři barokní sochy, které pravděpodobně vytvořil sochař Antonína Dorazil. Jedná se o benediktinské světce Benedikta, Scholastika, Prokopa a blahoslaveného poustevníka Vintíře (sochy z horní římsy západního průčelí prelatury sem byly instalovány v roce 1880). Vedle kostela se nachází kamenný kříž Josefa Herdena z roku 1790.
Na seznam našich chráněných kulturních památek byl tento kostel – spolu s bývalým klášterem – zapsán hned v květnu roku 1958. Od listopadu roku 1990 je také součástí zdejší památkové zóny.