Pohřbívání mrtvých po válce v roce 1866, při němž málem došlo k popravě máslojedských občanů

Po ukončení bitvy na Chlumu se začalo s postupným pohřbíváním padlých. Prusové nenechali nikoho ze zajatců či z místních obyvatel na pokoji a nahnali je, aby se pustili do odklízení mrtvol a jejich pochovávání. V souvislosti s tím docházelo k různým příhodám, většinou ne zrovna radostným, z nichž ta nejhorší se udála v Máslojedech, kde bylo díky neporozumění a neznalosti jazyka málem 9 občanů popraveno. Josef Volf ve svém spisu „Vzpomínky na válku roku 1866 (Zároveň průvodce po bojišti královéhradeckém.) S mapkou a obrázky“ z roku 1927 ji popisuje takto:

„Různé příhody poválečné.

Bratr Václav byl stále s otcem na bojišti. V poledne a večer přicházel s naplněnými kapsami: kulí do pušek, měděných zápalek rak., nejvíce ale knoflíků všeho druhu, mezi nimiž žluté, zvláště myslivecké a dělostřelecké převládaly. Žlutých růžic z rak. čák a orlů nesl vždy několik. Na našem dvoře byly přeražené pušky, při nichž, zvláště u rakouských, držel zámek u hlavně, a toliko pažba scházela, a ty schoval bratr Václav do dřevníku pod otypky roští, dříve než otec přišel domů.

Po dobu pohřbívání vojínů jsem již do Svíbu nešel, ale díval jsem se při matce, když vojíny obsluhovala, na jejich rány, ba po kolik dnů ještě s jinými dětmi chodili jsme se dívat na mrtvolu vojína v prádle oblečenou, s hlavou obvázanou; ubožák ležel pod zahradou statku Kadečkova č. 30, u veřejného chodníku, nepohřbený.

S bratrem jsme častěji podvečer v zahradě za stodolou vypalovali nalezené měděné rakouské zápalky, pomocí rak. zpřerážených pušek (hlavní se zámky). Obyčejně jsem držel hlaveň na rameně, bratr natahoval kohoutek, nasadil na pánvici zápalku – kapsli – a spouštěl. Stalo se, když už po delším čase ještě našel 5 kapslí, vyzval mne, a za šera šli jsme jako obyčejně za stodolu bouchat. Bratr vypálil 3 zápalky, mně nasadil čtvrtou, aby on vzal opět hlaveň na rameno. Vyšla silná rána; bratr se zamotal, hlaveň nechal na zemi ležet a utekli jsme oba velmi zděšeni. Hlaveň byla totiž nabitá, jako u mnoha rak. pušek. Den bitvy byl deštivý, pánvice u pušky, kam se zápalka nasazovala, byla mokrá, a zápalka selhala, nezapálivši prach. Byly případy, že dvě, až tři patrony byly v rak. pušce na sebe nabity a nevystřeleny. Vojín v hrozném ryku válečném, jsa ve stavu abnormálním, nezpozoroval, že jen zápalka vybuchla, a tak nabil patronu druhou i třetí. Stalo se, že jednoho dne při pohřbívání vojínů vyžádalo si 8 občanů z naší obce a 3 muži od hor, zde od Prusů zadržení, celkem tedy 10 mužů, aby jim vojín pruský, u nich na stráži stojící dovolil vystřelovat do terče rak. nabité pušky. Bylo to na poli, po levé straně horní cesty, vedoucí od vsi Máslojed do lesa Svíbu. Při vjezdu této cesty do lesa byla závora, aby jen s vědomím hajného se mohlo do lesa jezdit. Na levý postranní sloup této závory navléknuta byla rak. čáka a palba do terče počala. Pušek rakouských ležely tu celé hromady, a nabity byly skorem všechny. Také zápalek měl každý mrtvý vojín v tašce na řemenu upevněné dostatek. Když již mnoho ran vypálili, výstřely přilákány byly pruské patroly, mající dozor v lese Svíbu. Jednomu vojínu pruskému docela vystřelená kule prostřelila přilbu na hlavě. V malé chvíli byli občané od Prusů obklopeni a zajati. Prus, jenž občanům svolení ke střelbě dal, vpletl se mezi ostatní Prusy, a když se občané na něho odvolávali, nebyl k nalezení. Jen jediný, a sice Václav Skvrna, z těchto 10 mužů prchnul. Ostatní byli vedeni do dvora Hoříněvsi a zde přenocovali. Druhý den vedeni byli po dvou k sobě svázáni, obcí naší do vsi Světí před pruského generála. A zde, nebýti 14letého chlapce Václava Malíře, který mluvil německy a z povzdálí střelbě přihlížel a byl spoluzajat, a jenž dokazoval, že pouze do terče stříleli, byli by muži ti všichni ve vsi Světí postříleni. Smrtelnou úzkost však zde si všichni odbyli. Byli totiž po čas výslechu V. Malíře postaveni podél zdi panské stodoly na několik kroků jeden od druhého, a před každého na 15 kroků vzdálenosti postaveni 3 pruští vojínové ke střelbě připravení. Chvíle ta pro muže ty byla prý hrozná a děsně dlouhá. Konečně V. Malíř byl propuštěn domů, a muži vedeni byli svázáni, pod silnou stráží do Pardubic, kde sídlil vyšší pruský generál, a zde v zámeckém sklepním vězení držáni po 7 týdnů, až do odchodu Prusů z Čech; bylo jim zakoušeti hlad a bití.“

Z výše zmíněného je vidět, že hroby byly rozesety po celé obci, ale nejvíce z padlých leží na zdejším vojenském hřbitově, jehož dominantou je vysoký sloup toskánského vzezření, který nese sochu Immaculaty (z latinského „Immaculata conceptio“ - Neposkvrněné početí Panny Marie). Oproti němu je však mnohem starší, což dokazuje nápis na piedestalu: „ANNO 1700“. Jeho první výrazná oprava proběhla v roce 1780. Tehdy však ještě stál na jiném místě obce, odkud byl přenesen na současné místo, čehož důkazem je text: „Přeloženo roku 1868.“ Během prusko-rakouské války měl štěstí, že nebyl výrazně poškozen, protože „o půl 2. hodině odpůldne byla krajní stavení v Máslovědech blíže sochy P. Marie zapálena.“ Po přenesení na současné místo byl sloup též poprvé ohrazen. V roce 1868 byl shozen větrem a poškozen. K jeho obnově a opětovnému postavení došlo následujícího roku. V roce 1937 ho opět povalil vítr. Při následné opravě v hořické sochařské škole se ztratil originál sochy. Od té doby je na sloupu umístěna jen její kopie. Další výrazná renovace proběhla roku 1965. Od 31. března 1995 je objekt památkově chráněn (viz https://pamatkovykatalog.cz/sloup-se-sochou-panny-marie-a-ohrazenim-13872197). K jeho poslední opravě došlo v roce 2010, kdy byla při jeho rozebrání v jednom z kamenů objevena schránka s dobovými dokumenty a mincemi.

Pohřbívání mrtvých po válce v roce 1866, při němž málem došlo k popravě máslojedských občanů na mapě