Pohádkové náměstí v Telči

Fotografie (29) • Foto: Franta

Jako v pohádce se budeme cítit při návštěvě historického jádra města Telče, hlavně jeho úžasného náměstí. Stačí jen přimhouřit oči, popustit uzdu fantazii a ta nás možná přenese do časů, kdy tady panoval pan Zachariáš z Hradce a namísto aut jím projížděly panské kočáry či zde cválali obrnění jezdci na koních a vyhýbali se povozům kupčíků, vrchovatě naloženým zbožím. A toho tržního mumraje a lidu všude okolo!

Přes všechen ruch ale rynek vypadal poloprázdný, neboť je (a byl) velmi rozsáhlý a v těch starých časech by se na něj s přehledem vešla nejméně půlka populace celého českého království...

Ano, pan Zachariáš byl nejen dobrým hospodářem a šlechticem se sociálním cítěním, ale především člověkem se silně vyvinutým smyslem pro krásu. Což dokázal už při přestavbě gotického hradu na skutečně reprezentační renesanční sídlo. Jeho duch a vůle byla tak silná, že ovlivnila i celkovou podobu města. Měšťané rádi změnili podobu štítů svých gotických domů za štíty renesanční, neboť napodobování stylu bohatých a mocných asi máme v genech už od pravěku. Naštěstí se tak nedělo bezmyšlenkovitě ani bezhlavě, ale pod tichým, leč přísným dohledem ducha Estéta. Když pak město dorostlo do věku baroka, na náměstí se opět začalo s přeměnou domovních štítů a leckde i interiérů. Všechen tenhle stavební boom odstartovala vdova Františka Sladová, v polovině 17.století nová paní nad osudy telčských poddaných, která sem po smrti svého muže povolala jezuity. Ti nejprve v novém barokním stylu zbudovali školu, gymnázium a později přestavěli ještě několik důležitých starších objektů. To samozřejmě měšťané nemohli nechat jen tak, a tak se dnes nestačíme divit, že se nad renesančním podloubím tyčí honosné barokní štíty s líbivými fasádami. Pokud ale máme dobré oko, určitě postřehneme, že se mezi nimi dosud vyskytuje i několik renesančních jedinců... a že některé z nich zase byly přestavěny v pozdějším stylu empírovém a klasicistním.

Stejnou podobou prošly i stavby církevní, což městu dodalo nevídanou pohádkovou krásu. Pověst o ní pak pronikla přes hory a doly až do daleké ciziny, do sídla království jménem UNESCO. A to roku 1992 přivinulo Telč do své veliké ochranné náruče...

Když už jsme u pohádek, atmosféra historického jádra samozřejmě zaujala i tvůrce těch filmových. Neváhali sem proto se štáby zajet a něco hezkého nejen pro dětičky natočit. K těm nejvydařenějším a dnes už notoricky známým snímkům patří Pyšná princezna, Z pekla štěstí a Jak se budí princezny.

K méně pohádkovým filmům pak např. Srdce z celofánu, Až přijde kocour, Hry lásky šálivé, Svatby pana Voka či Mistr kat... a názvy TV seriálů, jejichž epizody zde byly natáčeny, tak ty by vydaly už na pořádně dlouhý seznam.