Pamětní deska prof. MUDr. Karlu Rokitanskému v Hradci Králové

Tato pamětní deska se nachází na domě čp. 42 v ulici Karla Tomana a nese nápis: „Zde se narodil dne 19. února 1804 Karel Rokitanský“. V horní části je výrazný portrét v reliéfním provedení ověnčený vavřínovým věncem. Málokdo však dnes již ví, kým vlastně tento člověk byl.

Narodil 19. února 1804 v Hradci Králové v rodině úředníka. Jeho otec Prokop byl kancelistou v krajském úřadě a matka Theresia pocházela z rodiny Lodgman von der Auen. Později byl jeho otec přeložen do Litoměřic, kde se stal krajským komisařem. Bohužel zemřel ve svých 42 letech a zanechal tak svou manželku s čtveřicí potomků nezaopatřenou. Karlovi bylo tehdy 8 let. S matkou a sourozenci se přestěhoval zpět do svého rodiště. Situace nebyla růžová, protože příbuzní se zachovali vůči jeho matce více méně macešsky, proto se rozhodla po čtyřletém pobytu odstěhovat do Luže, kde působil její bratr jako tamní farář.

Karel však zůstal v Hradci Králové, kde po absolvování povinné školní docházky nastoupil v roce 1813 do gymnázia, kde si zamiloval latinu a poezii. To ho ovlivnilo v tom, že se roku 1818 odebral do Prahy, kde chtěl studovat filozofii. O 4 roky později se zapsal na lékařskou fakultu, kde se spřátelil s Janem Evangelistou Purkyně. V roce 1824 opustil Rokitanský Prahu, aby svá studia dokončil ve Vídni, a to z toho důvodu, že ho zde materiálně podporoval jeden z jeho strýců. Roku 1828 se stal lékařem (odpromoval 6. března téhož roku) a jeho prvním působištěm se stal vídeňský patologický ústav, kde nastoupil na místo neplaceného praktikanta. Vedle toho se snažil najít vhodné uplatnění, ale nikdo o něj tehdy nejevil zájem. Teprve po sesazení profesora patologické anatomie Lorenze Biermayera se stal asistentem jeho nástupce Josefa Wagnera. Po jeho smrti v roce 1832 byl ustanoven suplentem a po 2 letech mimořádným profesorem. Jako patolog měl roku 1866 na svém kontě již 30 000 pitev a v roce 1874 překonal dokonce 50 000 patologických sekcí. Díky tomu učinil řadu objevů chorob a vrozených anomálií, takže je považován za největšího makroskopického patologa-diagnostika v historii.

Roku 1844 byl jmenován řádným profesorem patologické anatomie. Své zkušenosti shrnul do třídílné učebnice patologické anatomie „Handbuch der pathologischen Anatomie“ (1842-1846). Od roku 1850 působil jako předseda Vídeňské lékařské společnosti a od roku 1869 byl navíc předsedou Akademie věd (od roku 1848 skutečný člen a od roku 1866 místopředseda). Čtyřikrát byl zvolen děkanem lékařské fakulty a v letech 1852-1853 se stal jako první lékař rektorem vídeňské univerzity. Traduje se, že právě on zavedl užívání titulu MUDr. Od roku 1867 byl též členem panské sněmovny. Zemřel 23. července 1878 ve Vídni.

Hned po jeho smrti se k jeho památce přihlásilo samo město, které zvažovalo, jak s tímto nápadem naložit, když krátce předtím bylo osloveno prof. A. V. Šemberou. Jedni hovořili o zřízení pomníku, druhým stačila pamětní deska a našli se i tací, jež nechtěli zřídit nic, že to jsou zbytečně vyhozené peníze. Nakonec jako kompromis byla vybrána pamětní deska, jež byla již dávno předtím dostatečně vyzkoušena u jiných královéhradeckých rodáků nebo ve městě nějakým způsobem se vyskytujících velikánů, a to ve spolupráci se spolkem Beseda a Spolkem českých lékařů.

Vznikl tak slavnostní výbor, jemuž se podařilo přemluvit k účasti i samu Rokitanského rodinu - vdovu i jeho 3 syny - zpěváka vídeňské dvorské opery Jana Rokitanského, profesora v Innsbrucku MUDr. Prokopa Rokitanského a vídeňského primáře a docenta MUDr. Karla Rokitanského. Vídeňskou akademii zastupoval jazykovědec Friedrich Müller, profesorský sbor lékařské fakulty MUDr. Richard Ladislaus Heschel, innsbruckou lékařskou fakultu profesor MUDr. Eduard Albert, pražskou lékařskou fakultu MUDr. Josef Halla, MUDr. Bohumil Eiselt, MChDr. Alfred Příbram, k nimž se přidružila řada dalších významných osobností.

Bronzová deska, která vznikla v pražské umělecké a kamenické dílně Otty Sandtnera podle Myslbekova návrhu, byla odhalena 3. srpna 1879. Tehdy v 9.30 hod. se účastníci shromáždili v domě městského zastupitelstva, odkud byl veden slavnostní průvod ke katedrále sv. Ducha a pak před dům Besedy, kde bylo postaveno řečniště a před chrámem Páně tribuna pro významné osobnosti. Vlevo od řečniště se postavil místní SDH, vpravo spolek vojenských veteránů a u tribuny zaujal místo zpěvácký spolek "Slavjan", který byl doplněn kuklenským "Vlastimilem". Mezi nimi vznikl prostor, kde se shromáždili zdejší důstojníci, deputace, sbor divadelních ochotníků a městské zastupitelstvo.

Památnou řeč přednesl po úvodní Horákově kantátě profesor Eduard Albert: „Povstal zde veliký hrdina a byl v říši duchův králem!“. Po slavnostním odhalení pamětní desky promluvil německy dvorní rada prof. MUDr. Richard Ladislaus Heschel a královéhradecký purkmistr Karel Collino, jenž mj. poděkoval všem za účast a zvlášť ocenil majitelku domu Bohum. Kastnerovou za to, že svolila k zasazení pamětní desky na vlastním objektu. Zároveň převzal záštitu nad ní a slíbil, že město bude o ni řádně pečovat.

Poté se ve 13.00 hod. sešlo 92 nejvýznamnějších účastníků slavnosti v místnostech Kasina ke společnému banketu, na němž byla pronesena řada slavnostních přípitků, aby potom promluvil Jan Rokitanský. Uvedená společnost se rozešla v 17.00 hod. a o 2 hodiny později se shromáždila v městském divadle, kde zdejší ochotníci sehráli Flotowovu operu "Alessandro Stradella". Na závěr dodejme, že z této slavnosti se stala jedna z nejvýznamnějších toho roku v Hradci Králové a od té doby se skví tato deska na svém místě, protože tato osobnost nevadila svou prací žádnému režimu či ideologii.