Tato pseudogotická kostnice z hořického pískovce se šesticí sloupů a se žulovým sarkofágem se nachází v malém parčíku, který vznikl na místě hlavního stanu rakouské Severní armády, přičemž pozemek pro něj byl věnován majitelem dvora v Lípě Karlem Weinrichem a jeho manželkou Gabrielou. Svým vzhledem připomíná kapličku a vznikla podle plánů prof. Friedricha v. Schmidta z Vídně, mj. stavitele tamního svatoštěpánského chrámu. Daroval ji vídeňský vrchní stavební rada Paul Wasserburger. Na postavení základů věnoval místopředseda Komitétu pro udržování pomníků na bojišti Královéhradeckém František Waldek 10 000 cihel ze své cihelny a dále další stavební hmoty, a to vše včetně dovozu na místo. Kamenické práce řídil František Vondráček z c. k. odborné školy sochařské a kamenické v Hořicích, která stavbu realizovala. Ossarium bylo původně zhotoveno z litavského vápence a slavnostně vysvěceno 2. listopadu 1899, o čemž hovoří krátká zmínka "Národních listů" ze 3. listopadu 1899:
„Na královéhradeckém bojišti vysvěceno bylo včera dopoledne ossarium na Chlumu, kam vyslána setnina 42. pěšího pluku s hudbou. Císaře rakouského zastupoval při slavnosti křídelní pobočník kníže Dietrichstein, německého císaře a německou armádu vojenský attaché vyslanectví ve Vídni adjutant Bülow, ministerstvo vojenství a rakousko uherskou armádu podmaršálek Klobus, kteří položili na ossarium věnce. Z Josefova a Králové Hradce dostavili se četní důstojníci.“
V roce 1899 bylo do kostnice uloženo 36 koster vykopaných na bojišti. Nevhodná volba materiálu, z něhož bylo ossarium zhotoveno, však měla za následek prudce se zhoršující stav objektu, který snadno a rychle podléhal zdejším atmosférickým vlivům. Z tohoto důvodu byla původní kostnice, která již v roce 1933 hrozila sesutím, snesena a již zmíněná hořická škola zhotovila její přesnou kopii z trvanlivého pískovce. Tu osadila na místo roku 1935, přičemž z původního ossaria zbyl jen sarkofág, který byl střechou chráněn před deštěm. Přišel však o původní desku, jež byla poškozena zlomením a následně nahrazena jinou. Od svého vzniku sem jsou každoročně při výročí bitvy ukládány kosterní pozůstatky vojáků nalezené v průběhu roku na teritoriu bojiště. Od 22. ledna 1964 je objekt navíc památkově chráněn. Další rekonstrukce ossaria proběhla krátce před 100. výročím bitvy. V roce 1989 prošel objekt opět opravou, kterou provedl restaurátor Karel Krátký. 20. dubna 2016 došlo k otevření ossaria v souvislosti s natáčením dokumentu České televize „Muži z Aleje mrtvých“, načež byly vyzdviženy ostatky pohřbených osob, aby byly předány odborníkům z Kriminalistického ústavu Policie České republiky v Praze k provedení odborné antropologické expertízy. Téhož roku byla provedena zatím poslední jeho oprava a zrestaurování.
Architekturu ossaria doplňují v osovou kompozici sochy 2 lvů a vysoký litinový kříž, tzv. Fürstenberský. K oněm lvům dodejme, že pocházejí původně z bojiště od Solferina (1859), odkud byli převezeni do Vídně, aby se stali ozdobou vstupu do kasáren císaře Františka Josefa I. Teprve v roce 1900 byli přemístěni jako dar ministerstva války na královéhradecké bojiště a roku 1942 opraveni (naposled v roce 2006). Kříž, jenž věnoval Max Egon kníže zu Fürstenberg s chotí Leontinou na památku padlých rakouské armády, byl postaven 17. prosince 1866 a vysvěcen 12. května následujícího roku. Ve směru k muzeu je navíc umístěn pomník Vilému princi ze Schaumburg-Lippe z roku 1908.