Osorščica

Jedná se o krasové pohoří, které se táhne asi 10 km na ostrově Lošinj v Kvarnerském zálivu. Paradoxně se nazývá Osorščica podle města Osor, přičemž Osor je na sousedním ostrově Cres, spojeném s Lošinjem jen malou úžinou s otevíracím mostem pro průjezd lodí.

Nejvyšším vrcholem je Televrin, vysoký 589 m. Pohoří se dá projít po hřebenech celé, ale turisty většinou bývá volena trasa po horské stezce, která zde byla vybudována díky návštěvě habsburského korunního prince Rudolfa, vedoucí z Nerezine na vrchol Svatý Mikuláš (Sveti Mikul). Každý rok na sv. Annu, 26. července, sem chodí brzy ráno procesí a kněz zde v prosté Kapličce slouží mši.

Pokud člověk zvolí cestu po hřebenech, otevírá se mu nádherný výhled na Kvarnerské ostrovy a vidí jako na dlani města a vesnice Lošinje: Mali i Veli Lošinj, Nerezine, Sv. Jakov...

Na některých místech je na neobydlené severní straně ostrova jen příkrý, strmý a skalnatý sráz, ale u odbočky na ves Sv. Jakov a dále u Čunski lze projít a v jednom případě dokonce autem projet na druhou stranu; ovšem je třeba mít terénní automobil a nejlépe někoho, kdo to tu zná, s sebou. Jinak se zamotáte ve spleti cestiček a až několikrát dojedete k ohradě, kde se pasou ovce, nebo nějakému osamocnému stavení, svou snahu vzdáte... Pokud však víte kudy, dojedete k zátoce a budete mít pocit, že jste se ocitli v jiném světě. Protože je to zde nepřístupné a asfaltka sem nevede, pravděpodobně tu budete celý den sami, posbíráte si spoustu mušlí, krábků a mořských hub, což se vám na plných plážích jižní strany ostrova nepovede. Cenou ovšem je přechod pohoří, a že to není v palčivém jadranském slunci nic jednoduchého, to mi věřte.

Na vrchol Osorščice jsme se vydali samozřejmě také (a již několikrát), přičemž v jednom případě jsme si vybrali těžší, kamenitou a taktéž značenou stezku. Slovo značená je poněkud přehnané, malá červená kolečka s bílým středem, hledaná v záplavě kamení, to bylo malé peklo:-)))

Ovšem pohledy, které se postupně otevíraly směrem dolů, byly, jak uvidíte z přiložených fotek, neuvěřitelné a k nezaplacení. Nejen na vesnice, moře a panoráma okolních ostrovů, ale i na pohoří samotné; stříbrné šalvějí a divokými olivami, zelené jalovci, bílé kamením, protkané nitkami kamenných zídek.

Před námi se smýkla po cestě zmije růžkatá (v bezpečné vzdálenosti několika metrů nečekala, aby nás mohla uštknout, ale utekla před vetřelci včas), na tymiánu popolézaly kudlanky nábožné a nad nimi svištěla křidélka místních kolibříků. Nestíhali jsme obdivovat bizarní tvary kamenů, od malých až po ty obrovské a pokroucené větve zakrslých jehličnanů.

Cesta byla tak "heavy", že na vrchol jsme dorazili s koleny a holeněmi krvavými a potlučenými, ovšem výhledy a příroda tak úžasné, že ti se strachem z výšek (já) ani nevnímali, jaký že to sráz mají po své levé ruce...

Zpátky jsme se pro jistotu vydali bezpečnou a relativně pohodlnou ¨"Rudolfovou" stezkou.

Na vrcholy Osorščice jsme vyrazili i v polovině září, kdy se šlo výrazně lépe, nežli v červencových pařácích, ale protože bylo zataženo, byl chládeček na cestu vyvážen pro změnu horšími výhledy. I když nutno přiznat, že Televrin s čepicí z mraků měl také něco do sebe...

Příště se chystám na výstup pro změnu v květnu, kdy prý je celé pohoří fialové kvetoucí šalvějí. A pokud vás nenalákám na krásu přírody, keškaři vězte, že pokladů pro vás je tu hned několik:-)))