Obříství, Napoleon, rakouský generál Franz von Koller a kříž z lávy

Obříství je obec ležící nedaleko Mělníka v rovinaté polabské krajině na levém břehu Labe. Kdo tudy projíždí, většinou se nezastaví u zdejšího kostela a nezavítá na místní hřbitov, a to je chyba.

Jihovýchodně od Paříže se nachází město Fontainebleau, které je vzdálené asi tisíc kilometrů od Obříství. Tudíž by někdo mohl říct, že do povídání o této obci nepatří. Ale vše se vším souvisí, a když ne, tak alespoň něco s něčím. Právě totiž na zámku Fontainebleau se 20. dubna 1814 rozloučil Napoleon se svojí gardou a nastoupil cestu na jih. Do vyhnanství na ostrov Elba mu dělali doprovod komisaři spojeneckých mocností: ruský generál hrabě Šuvalov, pruský plukovník Truchsess-Waldburg, britský plukovník Neil-Campbell a rakouský polní podmaršálek baron Koller.

A právě posledně jmenovaný se narodil v Čechách, 27. listopadu 1767 v Mnichově Hradišti. Po absolvování školy vstoupil František Arnošt Koller roku 1784 jako kadet do českého pěšího pluku. Brzy se vyznamenal v několika bitvách a za své zásluhy kromě řádů obdržel i povýšení. Až z něho byl polní podmaršálek a první generální pobočník polního maršála knížete Schwarzenberga.

Poté, co se Franz baron von Koller rozloučil s Napoleonem a vrátil z ostrova Elba, plnil ještě některé důležité diplomatické úkoly, aby roku 1815 odjel do Neapole jako generál - intendant čili místokrál. Po návratu do Čech se stala jeho domovem obec Obříství. Od roku 1817 se stal majitelem zdejšího panství i dvoupatrového zámku, na jehož úpravách se následně podílel mimo jiné přístavbou dvou postranních křídel.

Mezitím vypukla v Itálii revoluce, a tudíž se tam vrátil a obsadil koncem března 1821 Neapol. Svého zdejšího několikaletého pobytu využil k založení archeologické sbírky, jelikož se kromě úřední činnosti zabýval také vykopávkami v městě Herculaneum a v Pompejích, které zasypala roku 79 sopka Vesuv. Některé zajímavé archeologické předměty posílal se svolením neapolského krále domů, do Obříství, kde zřídil na zámku antické muzeum, které brzy vešlo do podvědomí milovníků starožitností. Prostory však nebyly veřejnosti přístupné, a tak lze jen těžko říct, jaké měl záměry s téměř deseti tisíci exempláři. Kompletní sbírku však sám osobně patrně neviděl, jelikož v Neapoli zemřel ve věku 59 let. Tato pozoruhodná památka se bohužel do dnešních nezachovala. Na zámku zůstala ještě necelé dva roky, kdy ji vdova z finančních důvodů nabídla k odkoupení nejprve muzeu v Praze, které však neprojevilo zájem. A tak nakonec většinu odprodala za dvě stě tisíc pruských tolarů pruskému králi Bedřichu Vilému III. Menší část sbírky putovala do Záhřebu a mezi známé.

Z této pozoruhodné sbírky tak v Obříství nezůstalo sice nic, ale přece je zde jedna unikátní památka na barona. Je potřeba se za ní vydat na místní hřbitov v Obříství, kde je na konci hlavní cesty umístěn dva metry vysoký hřbitovní kříž. Zajímavostí je to, že materiálem je láva pocházející z proslulé sopky Vesuv. Baron František Koller ho nechal zhotovit na své archeologické cestě v roce 1826, ještě před svou smrtí 23. července 1826 v Neapoli.

Na zadní straně kříže je již místy špatně čitelný nápis: „Tento kříž z lávy Vesuvu pochází od Neapole roku 1826 zemřelého c.k. podmaršálka Františka barona z Kollerů, tehdejšího majitele panství v Obříství.“

Z lávy je zhotoven pouze vlastní kříž a skalisko, na němž stojí. Podstavec pod nimi je už z pískovce časem zčernalého. Kříž byl do Obříství dopraven z Neapole ještě roku 1826 spolu s nabalzamovanými tělesnými pozůstatky barona Kollera, kterého slavnostně pohřbili v kryptě pod presbytářem farního kostela sv. Jana Křtitele. Byla to tenkrát velká událost v obci Obříství, jelikož sem zavítalo více jak deset tisíc lidí. Kříž z lávy byl teprve v roce 1870 instalován na místním hřbitově a posvěcen. Jedná se o vzácnost, která se jen tak někde nespatří.

Generál František baron Koller, nadaný a udatný důstojník a diplomat, který ovládal několik evropských jazyků a milovník i znalec umění. A především jako ctitelem českých dějin mluvil i psal dobře česky, což v řadách rakouské armády byla velká výjimka.

Další má povídání o některých navštívených místech a cestách se nacházejí na mém blogu: http://bubinga.blog.cz/ a také na Stránkách iDNES: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/