O vrchu Oberský

Podle místních pověstí prý na jeho vrcholku bydleli obři, což je samozřejmě dle současných vědeckých poznatků „poudačka“ opravdu jen lidová. Skutečností však je, že si na jeho protáhlém temeni zbudovali hradisko lidé púchovské kultury a stalo se to už za mladší doby železné (pozdní to době laténské). Púchovská kultura vznikla v druhé půli druhého století před Kristem a lidé té doby s oblibou sídlili právě na výšinných hradištích. Tohle Oberské bylo od východu chráněno extrémně strmými svahy spadajícími směrem na východ do doliny Ludkovického potoka a na straně protilehlé pak stejně prudce klesajícími srázy do údolí Březůveckého potoka. Na jižní straně bylo hradiště chráněno valem a na severní se kromě valu nacházely také dva příkopy. Bohužel by to vše tady v současnosti nenašel ani pohádkový kolega Dlouhého a Širokého – sám Bystrozraký.

 

Výzkumem v terénu se tady koncem 19.století zabýval J.Kučera a krátce po něm i I.L.Černilov. Oba pánové tehdy dospěli k závěru, že se jedná o pravěkou lokalitu. Čemuž téměř o sto let později – roku 1982, oponoval archeolog V.Dohnal. Na severní straně objevil asi padesát metrů dlouhou kamennou hráz, jejíž oblouk směřoval proti nižšímu přístupovému sedlu a na straně jižní dva ve svahu umístěné skalnaté terasové stupně. Označil je ale za jevy ryze přírodní a vyloučil možnost, že by se jednalo o dílo lidských rukou.

Roku 1989 zde ale archeoložka J.Langová uskutečnila mikrosondáže, při nichž bylo nalezeno několik kovových předmětů: byly to hřeby s kulatou hlavou, část ploché tyčinky se zahnutým koncem, litá plná bronzová kulička se závěsným očkem a štíhlá železná sekyrka. I když nebyla nalezena vůbec žádná keramika, byla lokalita Oberský zařazena do období púchovské kultury a lid zde žil na přelomu prvních tisíciletí.

 

Vrch Oberský je pro lid turistický zpřístupněn trasou NS Pod Starým Světlovem, která bohužel není v terénu moc dobře značená. Na rozcestích chybí ukazatele… a mně se - když jsem po zpevněné lesní cestě těžce vyfuněl pod asi 500 m vzdálené témě Oberského - značka na pasece zcela ztratila, takže jsem dál musel postupovat jen po čichu. Oproti předchozímu stoupání to už ale byla procházka rajskou zahradou (je opravdu neuvěřitelné, jaký má tenhle jen 483 m vysoký kopeček strašně strmé svahy) a po nějaké době jsem narazil na hřebenovou lesní cestu. O kousek dál už bylo vidět prokácené témě Oberského, tam ale tahle komunikace nevedla. Přesto jsem po ní pokračoval dál, neboť ona sestoupila lesem na téměř rovnou rozlehlou plošinu (svou velikostí jako stvořenou pro nějaké pravěké osídlení), nad níž se za přírodním příkopem tyčil prudký sráz obzvláštěný nevysokými skalními výchozy.

 

Samozřejmě jsem tu provedl řádný průzkum a zjistil, že se za zákrutou srázu vypínají skalní stěny vysoké až sedm metrů a tady narazil i na boční příkop, rovněž přírodního původu. Něco podobného jsem viděl i na Zámčisku nad Čertovými skalami u Lidečka (oficiálně vrch Kopce), tam ale bylo přírodních příkopů využitých k ochraně tamějšího hradiska mnohem víc a navíc se v některých „jámách“ rozevíraly vstupy do rozsedlinových jeskyní.

Za poslední skalkou jsem vyšplhal nahoru na temeno srázu a tady v lese konečně našel značení naučné stezky. Prudkým svahem mne dobře vyšlapaná pěšina vyvedla na vrcholovou plošinku Oberského, již zdobila pyramida z kamenů navršená procházejícími turisty. Víc než pyramidka mne zaujaly krásné výhledy směrem na východ, kde se mým zrakům zjevila hluboká dolina Ludkovického potoka.

Na jihozápadě se nad ním tyčily částečně odlesněné kopce s vesnicí Řetěchov a za nimi už se na obzor drala dlouhá modravá kulisa hlavního hřebene Bílých Karpat.

Směrem severovýchodním se otvíral pohled mnohem líbeznější… a to na mohutnou svahokupu vrchu Brdo vysokou 600 m (s lučinatou jizvou poutního místa na Maleniskách) a ještě vyšší vrchol Báby, vystupující ve výši 636 metrů poblíž pozůstatků hradu Starý Světlov.