Nejkrásnější znojemský kostel

Poprvé jsem jej spatřil na tehdejší oblíbené širokoúhlé barevné mozaikové pohlednici, kterou nám domů zaslal tatík z vojenského cvičení. Mozaika zobrazovala především záběry z „historického“ znojemského vinobraní, ale ústředním a největším obrázkem byl právě snímek té ohromné historické svatyně. V mé dětské mysli evokoval představu středověku daleko víc, jak obrázky hradů a mně připadalo, že je ten ohromný barák přímo symbolem toho, o čem se říká, že je to staré jak Metuzalém...

 

Na vlastní oči (ale na dálku) jsem jej pak spatřil v období služby vlasti, kdy nás z rot do Znojma posílali k vojenskému zubaři. Nezapomenutelným dojmem pak zapůsobila mnohem „mladší“ návštěva, vykonaná už v civilu spolu s manželkou. Podnikli jsme tehdy dvoudenní výlet s přespáním ve Znojmě. Větší část prvního dne jsme strávili přechodem Pálavy (ze železniční stanice Popice až do Mikulova), pozdě odpoledne jsme opět usedli do vlaku a nechali se převézt do Znojma, kde jsme se nejdříve ze všeho ubytovali.

V teplém podvečeru pak naše nožky zamířily k vyhlídce u znojemského hradu a my se těsně před soumrakem mohli kochat úžasným výhledem na historické centrum města, přičemž to pohádkové panoráma připomínalo nějaký nasvícený Betlém. Tady ale byly hlavním zdrojem osvětlení poslední paprsky slunečního kotouče, který už rychle klesal za obzor… ale ještě předtím, než tam celičký zmizel, dotkl se svými loučemi nejhlavnější městské dominanty – chrámu sv.Mikuláše a zažehl v jeho oknech oranžové plameny. Při pohledu na tu nádheru se i ta vysoká radniční věž s bizarní nádstavbou střechy vedle něj jevila jen jako bezvýznamný trpaslík.

 

Na druhý den ráno jsme se zúčastnili prohlídky bývalého znojemského hradu (dnes zámku) a pak už zamířili vzhůru na ostroh ke kostelu sv.Mikuláše, vypínajícímu se nad hlubokým údolím řeky Dyje, který patří k nejpamátnějším sakrálním objektům v rámci celé střední Evropy.

 

Předchůdcem dnešního chrámu byl románský kostelík zasvěcený rovněž sv.Mikuláši. Po husitských válkách se o přestavbu kostela na velkolepý celek přičinil stavitel Mikuláš ze Sedlešovic. Před jeho „zásahem“ tu byl presbytář, sakristie a něco na způsob raně gotické katedrály, ale vznik západní kruchty a zaklenutí trojlodního prostoru jsou připisovány jemu.

Chrám sestává ze síňové trojlodi s pětibokým presbytářem, dvoupatrová sakristie je přilípnuta k severní stěně svatyně. Patří k nejhodnotnějším sakrálním stavbám na Moravě a pravděpodobně se na jeho vybudování podílela nějaká „pobočná“ parléřská huť. Ještě před jeho dokončením (stalo se koncem patnáctého století) byl do trojlodního interiéru zakomponován gotický kůr, který je napodobeninou stejného, nacházejícího se ve vídeńském dómu sv.Štěpána.

Novogotická zvonice u závěru presbytáře „vyrostla“ v roce 1851. (Vedlejší Svatováclavská kaple tady stojí už od roku 1523.)

 

Okrasou interiéru jsou prý nástěnné středověké a barokní malby, kazatelna, gotická křtitelnice z kamene, sochy, obrazy a barokní oltáře… jenže tohle vše my neviděli, protože se v chrámu zrovna sloužila mše.

 

Což nás sice zamrzelo, ale nevěšíme hlavu, protože tohle krásné historické město určitě někdy zase navštívíme a prohlídku interiéru chrámu si příště už ujít nenecháme...