Mrlínek - památky a zajímavosti obce

Obec s pozoruhodným názvem Mrlínek se u nás v ČR vyskytuje toliko v tomto jediném exempláři. Její stavení jsou rozložena v mělkém dolíku Podbeskydské pahorkatiny podél proudu potoka Perutinky (též Blazický potok), který se o hodný kus dál vlévá do Moštěnky. Od Bystřice pod Hostýnem dělí 280 zde trvale žijících obyvatel vzdálenost 4 kilometrů. Vesnice je v análech poprvé zmiňována 1301, tehdy se ale jmenovala Mrlín. Navíc byla rozdělena na „Horní“ a „Dolní“, přičemž měla každá část jiného majitele. Horní Mrlín byl LP 1365 bystřickým Bočkem z Kunštátu připojen k obřanskému zboží (a tím také k bystřickému panství) a roku 1555 zanikl. Dolní Mrlín je 1365 uváděn jako zboží Svatoše z Mrlína. V druhé polovině 15.století zde držitelé zbudovali tvrz, která po sto letech zpustla a dnes už se po ní v terénu nezachovaly žádné viditelné stopy. V půli 17.století obě vsi obnoveny, sloučeny do jedné a pod novým názvem Mrlínek se staly součástí bystřického panství. Tak jako jiná sídla i mrlínští velmi trpěli v obdobích válek a za drancování. Pro ochranu svou i majetku si tehdy místní rodiny v okolních polích hloubili jámy, kde se v 1.5 m dlouhých, 80 cm vysokých a až 3 m hlubokých dutinách před vojsky ukrývali.

První škola byla v obci vystavěna 1871. 1900 byl na horním konci vsi zbudován větší školní objekt, ale ten byl roku 1973 uzavřen a od té doby musí místní žáci za vzděláváním dojíždět.

 

Jihozápadně od obce se rozkládá rozlehlý les Bažantnice, v němž počátkem minulého století vznikla pověst „O Zemské ose.“ A to díky bystřickým úředníkům z kanceláře barona Laudona, kteří v letních měsících mrlínskou bažantnici s malou jeskyňkou rádi navštěvovali.

Jeden mrlínský pántatík se navečer v mírně podnapilém stavu navracel domů z Bystřice a v lese u vesnice zahlédl, jak se v něm podivně mihotají jakási světélka. Protože byl zvědavý, na druhý den navečer se na to místo vrátil a vzal sebou souseda Jareše. A světýlka tam znovu byla! Oba špekulovali, co to jen může znamenat a rozhodli se na třetí podvečer přibrat místního starostu. Byl študovaný a to by bylo, aby tu záhadu nevyřešil! Čtvrtým členem výpravy se stal obecní policajt. Světýlka se před nimi míhala sem a tam... a poté se starosta rozpomněl, že tu před lety řádila banda loupežníků. Četníci je sice pochytali, ale žádného lupu u nich nenašli. A to nejspíš proto, že jej darebáci včas zakopali. No a nyní nad těmi ukrytými poklady poletují světýlka a ukazují, kde jsou.

Proto se naši hrdinové usnesli, že poklady přijdou na druhý den ráno vykopat. A kdyby jim náhodou stály v cestě nějaké železné dveře, pro jistotu přiberou i místního kováře. Brzy zrána už byli na místě, kopali jámu, a když už byli hluboko v zemi, najednou spatřili, jak se před nimi v hlíně otáčí velký kovový válec. Skřípal, vrzal, točil se a pištěl, až jim z toho rámusu uši zaléhaly. Starosta vyslovil domněnku, že se zřejmě jedná o zemskou osu.

K tomu kovář podotkl, jak prý má potom ve světě všechno klapat, když osa není vůbec namazaná! A tož se vrátili do vsi, zburcovali všechen lid a každý sebou k mazání vzal, co uznal za vhodné. Nechyběla ani láhev slivovice. Aby se v té zimě při promašťování válce nenachladili, mazali touto tekutinou i sami sebe.

Po letech se na mrlínskou „zemskou osu“ pozapomnělo, ale je jisté, že v době, kdy ji místní mazali, vše na světě řádně klapalo. Nezbývá tedy, než aby tajemný válec znovu někdo objevil a řádně promazal, aby se nám na světě žilo lépe!

Já si vlastní obec i její okolí prošel na konci února LP 2026. Tu slavnou „zemskou osu“ jsem ale nehledal, protože mne spíše zajímal nynější vzhled obce a místní drobné památky. Nejprve jsem si nad obcí prohlédl mrlínský hřbitůvek, protější pěkný kamenný kříž a „bílou“ kapličku. Od ní jsem okolo hlavní silnice a malého rybníčka u potoka Perutinky sestoupil k tur.odpočívadlu poblíž sportovního areálu a koupaliště. U přístřešku stály dva panely s podrobnými informacemi o obci. Pak už jsem přešel silnici a zastavil se u Památníku obětem světových válek. Z jeho kamenného podstavce se tyčí obelisk, na němž jsou uvedena jména sedmi mrlínských mužů, kteří zahynuli v 1.světové válce. Dole na soklu je umístěna pamětní deska připomínající Aloise Štěpánka a Ladislava Macháně, umučených za 2.světové války v Mauthausenu.

Na okraji obce s pěknou moderní zástavbou stál na lučině černý litinový kříž s pozlacenou soškou Krista. Na kamenném podstavci byl umístěn obrázek lidské dlaně a nápis:.Svatý Hostýn svým donátorům.

Mezi hezkými rodinnými domy mne ulice přivedla do centra obce, které bohužel mělo do malebnosti hodně daleko. U potoka stál na louce kamenný kříž z roku 1871. Nechali jej na vlastní náklady zbudovat manželé František a Petronela Vávrovi. (Jména těchto donátorů byla uvedena i na krucifixu naproti hřbitovu, takže se zřejmě jednalo o velmi bohaté místní sedláky.)

Nejvýraznějším objektem na návsi byla budova Obecního úřadu s novou fasádou. Je spojena se stavením s červenou střechou a z ní vystupující polygonální vížkou zvonice. Kromě úřadovny Obú se v interiérech objektů nachází také místní knihovna, požární zbrojnice a hostinec „U Zemské osy.“

Tento název nese i každoroční fotbalový turnaj pořádaný místní Tělovýchovnou jednotou a mající již více jak čtyřicetiletou tradici. Myslivecké sdružení zase pravidelně v létě pořádá taneční zábavu s názvem „Pytlácká noc.“ Většina kulturních i sportovních akcí se odehrává v areálu „POD DUBY.“ Zajímavostí je, že v obci Mrlínku existuje i Spolek lukostřelců.