Mariánský (morový) sloup v Poděbradech

Epidemie moru ovlivnily vývoj našeho státu v některých údobích velmi značně. Tato nemoc, která začínala vysokou horečkou a třesavkami a provázena byla krvácením ze sliznic a krevními výrony namodralé barvy, od nichž byla lidově zvána jako "černá smrt", se objevila na scéně poprvé na severu Afriky v období kolem roku 200 před n. l. a zmínku o ní zanechal ve svém díle řecký spisovatel a osobní lékař římského císaře Juliana Oribasius (též psán jako Oreibasius). Tehdy se dostala až na území Apeninského poloostrova, ale dala by se považovat za pouhou lokální epidemii. O velkých epidemiích, jež se šířily dále, pak víme až z období vlády císaře Justiniána v 6. století, přičemž zasáhla též střední Evropu, kde způsobila rozsáhlá vymření obyvatelstva a přibližně po 60 letech sama od sebe zmizela.

O prvních morových epidemiích v Čechách máme záznamy z let 804, 961 (přes třetinu obyvatelstva Čech zemřelo), 968, 988, 999, 1005, 1014, 1016 (přežila necelá desetina obyvatelstva Prahy), 1066-1067 (zemřela třetina obyvatelstva Čech), 1085 (denně zemřelo až 50 lidí), 1095-1096 (opět měla zemřít třetina lidí), 1099 (měly zemřít 3/4 obyvatelstva Čech), 1124 (podlehnout nemoci měla třetina obyvatel Prahy), 1133, 1147, 1154, 1156, 1167, 1168, 1177 (Broumov), 1180, 1185-1187, 1191, 1263, 1282-1283 (zemřela 1/3 obyvatelstva Čech), 1318 (v sedleckém klášteře u Kutné Hory mělo být tehdy pohřbeno na 30 000 lidí), 1348, 1357-1382, 1582, 1713 (Praha a zejména její židovské ghetto) a tak bychom ve výčtu epidemií, které zasáhly Čechy, mohly pokračovat ještě drahně času.

Kdo tehdy přežil nebo ho epidemie tehdy nenavštívila, tak za to děkoval Bohu. Jiné vysvětlení pro to tehdejší člověk neměl, i když o tom rozhodovala řada věcí, od umístění oné osady, přes úroveň hygieny až po to, jak navštěvovaná byla hosty z jiných míst nebo zpoza hranice království Českého. Není tedy divu, že se za to pořádaly děkovné bohoslužby a vztyčovaly nejrůznější kříže a sochy, z nichž nakonec se rozšířily ve velkém tzv. morové (mariánské) sloupy.

Rovněž Poděbrady byly ušetřeny několikrát morové epidemie (1712-1714, 1747-1749 a 1762), takže se místní měšťané rozhodli vybudovat na Rynku, dnešním Jiřího náměstí, sloup s Pannou Marií na vrcholu jako poděkování této světici za odvrácení moru, jenž měl nahradit zchátralou původně zde stojící sochu Panny Marie. Kdy se přesně začalo s jeho plánováním, tak to s určitostí již nevíme, většina autorů se shodne akorát na 1. polovině 18. století, protože v roce 1731 zazněl na schůzi městské rady návrh na stavbu nové sochy Panny Marie, následně ve 30. letech 18. století došlo na přání děkana Msgre. Antonína Gottfrieda Mollinariho ke zhotovení dvojice návrhů - od Václava Bergmanna a po jménu neznámého řezbáře z Kostelce nad Černými lesy, ale sbírka na vytvoření morového sloupu byla vyhlášena až po odeznění morové epidemie roku 1762. Ani autor není pořádně znám, pouze se spekuluje, že jím byl místní sochař Josef Bergmann (tohoto tvůrce připisuje plastice např. Jana Hrabětová a Petr David, naopak Eva Šmilauerová hovoří o tom, že autor konečné verze není znám, neboť městské knihy z tohoto období se nedochovaly) a k jeho zřízení došlo v roce 1765, přičemž na boky osmibokého podstavce umístil plastiky sv. Gotharda (později nahrazen sv. Václavem), sv. Vojtěcha, sv. Floriána a sv. Prokopa (viz https://www.mesto-podebrady.cz/assets/File.ashx?id_org=12349&id_dokumenty=17009).

Mariánský kult, jenž vyvrcholil v rakouských zemích v roce 1650 prohlášením Panny Marie za Ochránkyni a paní Rakouska (v latinském originále Patrona et Domina Austriae), patřil tehdy mezi nejznámější a nejužívanější prvky křesťanské věrouky, o čemž se můžeme dozvědět z "Marianského kalendáře pro lid katolický na obyčejný rok 1897", kde se píše následující:

"Duch Marianský jest duch tichosti, ti, kdož jím naplněni jsou, libují si v ústraní, mají největší zálibu v krbu rodinném. Pannu Marii našel anděl v pokojíku, když jí přišel oznámit, že bude matka Boží. I v pozdější době jen v ústraní nejvíce žila - a tak ukazuje, aby i křesťané rodinný krb za nejpřednější měli, spojení se světem co nejvíce omezovali, dobře vědouce, co praví bl. Tomáš: Kolikrátkoli šel jsem mezi lidi, tolikráte vrátil jsem se horší. Zvláště za našich dnů, kdy kouzlo krbu domácího přestává, kdy i matky krb ten opouštějí, dlužno říditi se příkladem Panny Marie, aby výchova dětí dobře se dařila. Rodiče, již pachtí se po veřejnosti, obyčejně špatně vychovají dítky své.

Duch Marianský jest duch přičinlivosti a pracovitosti. Jako v modlitbě, i v práci byla Rodička Boží bedliva. Dle jejího příkladu říditi se mají i domácnosti. Všickni členové rodin mají v práci si libovati, práci za prostředek, aby hříchu se chránili a Bohu se líbili, považovati. Písmo sv. praví: Jako pták stvořen jest k lítání, tak i člověk k práci. Hned v ráji pravil Hospodin: V potu tváře své jísti budeš chleb svůj. Práce jest úděl od Boha, není pouhý trest, ale i prostředek spásy a proto i vydatná pomůcka vychování."

Výše jmenovaná citace byla mezi místními měšťany uznávána ještě koncem 19. století, takže sám mariánský sloup byl centrem jejich zájmu a jeho stav byl vždy precizně udržovaný, i když několikrát vystřídal své umístění, což můžeme vidět ze srovnání I. vojenského mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikace z let 1780-1783 (viz https://chartae-antiquae.cz/cs/maps/12929/?view=-33.638352846527425,40.424306088820586,6) s indikační skicou stabilního katastru z roku 1842 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=BYD306018420) a reambulací stabilního katastru z roku 1872 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=orm&idrastru=B2_a_4C_5562_5). Zmiňme jen jeho renovace v letech 1837 (aby ozdobila okolí cesty, jež byla v letech 1817-1826 nově zbudována na Sadskou, Nehvizdy a dále ku Praze), 1863 (někde se uvádí rok 1862, kdy měl být opraven a natřen olejovou barvou, což mělo zabránit zatékání vody, ale kameni to naopak ublížilo, že nemohl "dýchat") a 1896 (při opětovné opravě byl olej odstraněn), přičemž v období různých církevních svátků se sem konala procesí.

Krátce po vzniku ČSR se objevily návrhy, aby byl odstraněn stejně jako ten v Praze, ale k realizaci tohoto návrhu naštěstí nikdy nedošlo. 31. prosince 1965 byl sloup navíc zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/mariansky-sloup-12242560) a od 10. září 1992 náleží do městské památkové zóny (viz https://pamatkovykatalog.cz/pravni-ochrana/podebrady-84429), jejíž je na západní straně náměstí velkou ozdobou. Z posledních oprav sloupu pak jmenujme ty, jež se uskutečnily v letech 1970 (Ladislav Pichl a Ladislav Šobr, atributy provedl Lumír Klas), 2007 (MgA. Jan Kracík) a 2019 (Zdeněk Šmahel, viz https://nymbursky.denik.cz/zpravy_region/podebrady-opravi-pomnik-krale-jiriho-a-morovy-sloup-20181210.html).

Na závěr uveďme, že tento mariánský sloup poprvé uvedl ve známost do literatury Johann Gottfied Sommer, a to ve své knize "Das Königsreich Böhmen. Dritter Band. Bidschower Kreis" a od té doby byl pravidelně zmiňován v každém turistickém průvodci nebo knize o Poděbradech nebo Poděbradsku. Rovněž lákal řadu umělců, např. ho s dalšími objekty Jiřího náměstí zvěčnili: malíř Karel Smrkovský a malíř a grafik Jiří Bouda.

Mariánský (morový) sloup v Poděbradech na mapě