Mariánské poutní místo Hejnice

Hejnice, zvané někdy jako česká "Mariazell", byly sice poprvé zmíněny již v roce 1381, ale na svou slávu si musely počkat až do 2. poloviny 17. století, kdy sem zázračná soška Panny Marie s Jezulátkem lákala davy poutníků, a tudíž díky tomu došlo k jejich hospodářskému rozkvětu. Avšak podle několika pověstí došlo k založení místní poutnické tradice již ve 13. století, což měl dokazovat do stropního trámu vytesaný nápis: "AD MCCXI" (1211), jenž byl přenesen z původní dřevěné chrámové stavby do nového kamenného kostela, jenž byl roku 1252 rozšířen a opatřen kamenným klenutím. O něco později nechal provést další gotickou přestavbu Jan I. z Biberštejna, avšak největší rozšíření bylo provedeno v letech 1352-1472, kdy bylo zřízeno 6 oltářů, 3 zpovědnice a věž byla opatřena dvojicí větších zvonů. To však nebyl konec! K završení této stavby došlo až 2. července 1498, kdy byl chrám Páně slavnostně posvěcen míšeňským biskupem Janem VI. ze Salhausenu. Tehdy byl dokončený objekt zasvěcen Navštívení Panny Marie a její matce, sv. Anně, sv. Alžbětě a všem sv. Pannám.

Když však zemřel v roce 1551 Kryštof z Biberštejna, připadly Hejnice královské komoře a roku 1558 se dostaly do rukou protestantského šlechtice Bedřicha z Redernu, což znamenalo uzavření poutního místa, což trvalo až do doby, kdy je zakoupil Albrecht z Valdštejna, díky němuž se sem vrátili římští katolíci, čímž byla hned na počátku obnovena procesí a poutě. Zámožní poutníci se mohli také ubytovat v nově vybudovaném poutním domě s šesticí pokojů. Ale teprve díky následujícím vlastníkům - Gallasům - se z Hejnic stalo to, co známe pomalu dodnes. Napomohlo tomu také založení místního kláštera a 29. listopadu 1691 se řeholním stal i sám hejnický kostel, přičemž správou obojího byli ustanoveni františkáni. Sám klášter byl vybudován v letech 1692-1696 podle plánů Marka Antonia Canevalleho, avšak kvůli problémům se základy a poruchami zdiva, došlo v posledním z uvedených roků k zahájení obnovy a přestavby objektu, k jehož ukončení došlo až počátkem 18. století.

V témže čase bylo rozhodnuto také o tom, že dosavadní kostel bude zbourán a nahrazen novou stavbou, přičemž z té původní zůstal pouze presbytář, z něhož se stala kaple. Nový monumentální chrám Páně byl postaven v letech 1722-1725 pražským stavitelem Tomášem Haffeneckerem podle plánů barokního mistra Jana Bernarda Fischera z Erlachu a k jeho slavnostnímu posvěcení došlo 1. července 1725. Kompletně však byl dokončen až v roce 1729, kdy se v něm mohly již konat pravidelně služby Boží. 1. května 1761 však došlo k velkému požáru, jehož následky byly plně sanovány až do konce následujícího roku. Avšak nebyly to poslední změny, protože množství oprav a přestaveb proběhlo rovněž v letech 1901-1908, 1929, 1938 a 1991-1993 a za zmínku vedle Kramolínových prací stojí zejména fresky od Andrease Grolla, jenž nedlouho po jejich dokončení v roce 1907 zemřel. Naopak skleněný lustr byl pořízen rodinou Riedlovou z Polubného a tak bychom mohli dlouze jmenovat nekonečnou řadu tvůrců a donátorů, kteří se zasloužili jak o exteriér a jeho okolí, tak o interiér a veškeré jeho vybavení.

Sice oba světové konflikty a odsun německého obyvatelstva způsobily řadu až nezhojitelných ran, k nimž se přidal nezájem a chátrání kostela a přilehlého františkánského kláštera (nic na tom nezměnilo to, že roku 1946 si vybral Hejnice Svaz osvobozených politických vězňů v Praze, aby se zde konala každoročně v květnu děkovná pouť za šťastný návrat a přežití nacistických vězení, mučíren a koncentračních táborů; první z nich se uskutečnila 12. května 1946 jako 1. hraničářská pouť, jež měla být manifestací toho, že pohraničí se stalo ryze českým územím; hejnická madona byla tehdy pojmenována jako "Strážkyně pohraničí" a poutě se tu konaly ještě v 50. letech 20. století od počátku května do konce září) během komunistické éry, aby došlo k pozdější opravě a návratu k zašlé poutní slávě díky P. Miloši Rabanovi, jenž je uložen ke svému poslednímu odpočinku ve zdejší hrobce Gallasů a Clam-Gallasů, k jejímuž zřízení došlo roku 1698, aby byla v těch následujících staletích přebudována, zvětšována a jinak měněna, aby zde posledními pohřbenými byli František a Marie Clam-Gallasovi. V roce 1991 došlo k vrácení kláštera římskokatolické církvi a roku 2000 se zde usídlilo Mezinárodní centrum duchovní obnovy.

Na závěr se omlouvám, že jsem tentokrát nenapsal tolik, kolik bych chtěl, ale celá tato ohromující krása je nepopsatelná slovy, stejně tak fotografiemi, pouze vidět ji na vlastní oči, to je to pravé, a tak každého čtenáře těchto řádků srdečně zvu do Hejnic, aby je navštívil, neboť zcela určitě neprohloupí. Jen ještě mohu dodat to, že se ke zdejší, 39 cm vysoké sošce Panny Marie z 80. let 14. století, zvané jako Mater Formosa (Sličná Matka či Černá Madona), vztahuje pověst o tom, jak byla odvezena z Hejnic do v roce 1582 vybudovaného libereckého zámku a k jejímu navrácení zpět došlo až poté, co roku 1615 zámek vyhořel, když zpupnou vrchnost potkal tento "trest Boží".

Mariánské poutní místo Hejnice na mapě