Malebná osada Lázy

Leží na odlesněném hřebeni v severní části Hostýnských vrchů v nadmořské výši 600 m. Hřeben je předělem mezi údolím potoka Loučky a dolinou s bezejmennou vodotečí klesající do Rajnochovic, které od něj leží směrem na západ. Směrem na východ se pak pod osadou v lesích větví doliny potoka Mikulůvky a Oznického potoka. Hlavní zástavba se na mírně klesajícím hřebeni obklopeném loukami, pastvinami a lesy táhne od jihu k severu v délce více jak jeden kilometr. Vedlejší pak v podobě bývalých pasekářských usedlostí v horní části potoka Loučky na strmých stráních po obou jeho březích na pastvinách pod hvozdem.

První písemná zmínka o Lazech pochází z roku 1763, kdy tady u panského dvora spadajícího pod panství Loučka vznikla pasekářská osada. Její název byl odvozen od prudkých svahů porostlých lískami a habrovím, které bylo nutno nejprve vyklučit a proměnit na lučiny. Obyvatelé se živili převážně chovem dobytka a prací v lese. Roku 1854 tu díky dostatku dřeva v okolních hvozdech byla majitelem z Mikulůvky založena manufaktura na výrobu kameninové keramiky. Ta odsud ke svým zákazníkům v podhůří putovala v podobě mís, talířů, džbánů, kávových souprav i hraček a dosti oblíbena byla i v zahraničí. Z místní hlíny se vyráběla červená - uvnitř bíle polévaná keramika, nesoucí název „majolínová.“ Manufaktura zanikla na přelomu 19. a 20.století.

Až do roku 1980 byly Lázy samostatnou obcí. Od té doby jsou místní částí vzdálené obce Loučka. Mezi ní a osadou leží v údolí stejnojmenného potoka samostatná obec Podolí, což je takovou drobnou kuriozitkou. V současnosti na Lázech trvale žije okolo 130 obyvatel. Jejich stavení rozhozená podél hřebenové silničky nemají podobu klasických rodinných domů, ale velkou část tvoří velmi hezké starší i novodobé roubenky. Díky odlesnění hřebene a jeho výraznému převýšení nad okolím se odtud otvírají čarokrásné výhledy na Vsetínské vrchy, Javorníky a Moravskoslezské Beskydy. Dědinkou prochází hned tři tur.trasy v barvě červené, zelené a žluté... jen ta modrá chybí. Obchod na Lázech byl zrušen již roku 2006, ale od pátku do neděle je poutníkům k dispozici místní hospůdka.

Z drobných památek je zde k vidění roubená zvonice z roku 1925, jenž byla prohlášena za kulturní památku. Stojí na nízkém kamenném podstavci a nad její sedlovou šindelovou střechou vystupují dva sloupy nesoucí zvon, krytý kuželovitou stříškou rovněž se šindelem. Zvon odlil léta Páně 1848 olomoucký zvonař Wolfgang Adam Straub.

V zahradě jednoho z domů, majícího podobu novodobé dřevěnice, roste památná Lípa srdčitá stará více jak 200 let.