Liptovské Matiašovce – opevněný kostel sv. Ladislava (farský kostol svätého Ladislava)

I když jsou Liptovské Matiašovce vískou s pouhými třemi stovkami obyvatel, najdeme zde jednu z nejkrásnějších a nejznámějších historických památek Liptova. Jedná se o stavbu, která sice vznikla „až“ v průběhu 17. století, ale jistě zaujme i příznivce starších slohů, včetně ortodoxních gotiků. A v tomto případě navíc potěší, že se kostelík sv. Ladislava nachází v nádherné scenérii pod vrcholky Chočských vrchů.

Tento kamenný kostelík je prostě právem považován za jeden z klenotů Liptova. Byl postaven na místě staršího renesančního kostela sv. Heleny a z podnětu nitranského biskupa Ladislava Matiašovského z Nižných Matiašoviec. Tento muž byl současně župan, královský rádce i kancléř Uherského království a na stavbě kostela se významně podílel také finančně.

V roce 1697 zde vznikla jednolodní barokní stavba s přistavěnou sakristií a věží. V 18. století pak kostel obklopilo barokní kamenné opevnění se střílnami a kruhovými baštami se šindelovými cibulemi. Z dnešního pohledu toto opevnění celému areálu přidalo jednoznačně na atraktivitě. Navíc je kostel výraznou dominantou obce, takže je docela logické, že se zde zastaví snad každý procházející nebo projíždějící turista.

V interiéru se nachází hlavní - raně barokní - oltář sv. Ladislava z poloviny 17. století se sochami mnoha světců, např. Panny Marie s Ježíškem, Kateřiny Alexandrijské, Barbory, Alžběty Uherské, Heleny, Štefana Uherského a Ladislava nebo apoštolů Petra a Pavla. Hlavní oltář doplňují oltáře Nejsvětější Trojice z roku 1767, Panny Marie Sedmibolestné (nebo Piety) z roku 1675 a Nanebevzetí Panny Marie z roku 1741. Zaujme obraz Ukřižování z II. poloviny 18. století, krypta zemanského rodu Matiašovských, epitaf z roku 1697, nejstarší zvon Ladislav z přelomu 17. a 18. století (jediný původní zvon, který nebyl zabaven během I. světové války) nebo stříbrná monstrance z roku 1701. Starší varhany sem byly dovezeny z Lísku v roce 1922.

Kazatelna pochází z poloviny 17. století, křtitelnice ze začátku 20. století a patronátní lavice rodiny Matiašovských z roku 1682. Fasáda kostela je členěna opěrnými pilíři, okna s (neo)renesančními mřížemi jsou půlkruhově ukončena. Na fasádě se nacházejí zbytky sgrafitové výzdoby. Kostelní věž je ukončena barokní helmicí.

Podle některých informačních pramenů se ovšem jedná – alespoň částečně – o stavbu podstatně starší. Například polygonální zakončení presbytáře nebo chrámová věž měly vzniknout již na počátku 16. století.

Závěrečné PS: Tento článek vznikl díky tomu, že jsem zalistoval v albech fotografií z „dávných“ cest a řekl si, že tato památka rozhodně stojí za připomenutí. Proto je také fotogalerie tvořena pouze skeny fotografií (13 x 9 cm) pocházejících ze srpna roku 2008. Přímo u kostela jsme tehdy přespali „pod širákem“ a dodnes si pamatuji na to úžasné ráno, kdy jsme se po několika dnech pohybu v dešti probudili do krásného slunečného dne a v úžasu hleděli na zlatými paprsky zalité vrcholky Velkého Choče a Prosečné ...