Libušín

Město Libušín leží severozápadně od Kladna.

První zmínky o něm jsou již od kronikáře Kosmy. Ten psal, že po smrti Kroka vládla jeho dcera Libuše z Libušína, odkud poslala poselstvo pro Přemysla i věštila slávu Prahy. Podle archeologů byla již v 6.-7. století na libušínské ostrožně osada. V 9.-11. století tam stálo slovanské hradiště s kostelíkem. Po zániku hradiště na místě i v podhradí žili rolníci, vinaři a různí řemeslníci. Od roku 1052 je mnoho písemných zpráv o změnách vlastníků. Posledními majiteli Libušína a okolí byli od roku 1514 Martinicové ze Smečna - jejich panství trvalo až do 20. století.

Na místě bývalého hradiště stojí kostel sv. Jiří, který byl původně postaven v gotickém slohu, ale později byl stavebně upravován. Již roku 1352 je zmíněn jako farní kostel. Kostel je nyní součástí hřbitovního areálu spolu s dřevěnou zvonicí. (Zatím jsem je ještě nevyfotil )

Ve městě je od roku 1908 velký novogotický kostel sv. Prokopa z bílých cihel. Vedle kostela je sloup se sochou sv. Jana Nepomuckého z r. 1735.

Nejspíš již v polovině 1. tisíciletí před naším letopočtem uměli naši předkové na Kladensku zpracovávat železnou rudu. Možná už dokonce v pecích spalovali i kamenné uhlí z povrchových ložisek. V počátcích českého státu měly osady za hradbami přemyslovských hradišť povinnost zásobovat knížecí družiny některými druhy železářských výrobků. Jenže stále šlo převážně o zemědělskou oblast. To se výrazně změnilo v 70. letech 19. století - v roce 1877 zahájil těžbu důl Mayrau ve Vinařicích, roku 1887 v Libušíně důl Jan, důl Max r. 1890 a důl Schöller v roce 1902. Právě na něm bylo v létě 2002 definitivně ukončeno uhelné hornictví na Kladensku.

V současnosti je Libušín menší poklidné město převážně s rodinnými domy a zahrádkami. Při procházce ulicemi je vidět, že zde ubylo práce a plno lidí nejspíš nakupuje v Kladně - je plno prázdných prostor, kde byly dřív obchody. V okolí na svazích jsou zahrádkářské osady. K 1.1.2015 žilo v Libušíně 2954 obyvatel.