Lehce smutná vzpomínka na jeden kostelík aneb když ve Svaté Kateřině sv. Kateřina je i není

Na pozdně gotický kostelík sv. Kateřiny v malé vesničce Svatá Kateřina nacházející se na Blanensku jsem se dlouhý čas vysloveně těšil a na setkání s ním pilně připravoval. Nic na tom nezměnily ani skutečnosti, že Svatá Kateřina je dnes již částí obce Šebrov – Kateřina nebo že se cestou ke kostelu musí překonat jisté převýšení (zkrátka a dobře se jedná o výrazný identifikační bod). Naopak, vzácně dochovaná a nepřestavěná ani nebarokizovaná gotika této půvabné sněhobílé stavby je (nejen) v tomto regionu unikátem a navíc jsem se z různých informačních pramenů dozvěděl, že se v interiéru kostela dodnes nacházejí dvě vzácné pozdně gotické sošky z 15. století (pozor, to dodnes je ale myšleno v kontextu doby, ve které se tento příběh odehrává, tedy v létě roku 2008).

Nastudoval jsem si tenkrát snad všechny existující možnosti, jak se dostat i do běžně nepřístupného interiéru kostela, který ovšem zmíněné baroko v podobě mobiliáře již lehce „hyzdilo“ (tenkrát jsem byl ještě docela silně ortodoxní gotik). Chytré mobily nebyly, a tak jsem musel k poznámkám použít klasičtější formy. Má očekávání byla velká, těšil jsem se jako malé dítě na cukrovou vatu a úvod byl nad očekávání úspěšný. Vymodlená průvodkyně byla doma a byla svolná kostelík představit v plné jeho kráse i jedinému zájemci. Asi poznala „skutečného znalce“ …

Se zajímavým výkladem jsem si vše exteriérové i interiérové řádně a v klidu prohlédl. Největší pozornost jsem věnoval jednotlivým gotickým architektonickým prvkům (klenby, kružby) a interiérové polychromii. Byl jsem nadmíru spokojen, jenom jsem moc nechápal, proč ministr Dostál nařídil bílé nátěry pískovcových okenních kružeb. Také mi zde pořád něco chybělo a já nevěděl co. Aha, vzpomněl jsem si najednou, vždyť já nikde nenašel ty dvě pozdně gotické sošky, kvůli kterým jsem sem vlastně prvotně vyrazil. A díky své „odborné zvídavosti“ jsem si vyslechl kromě historie kostela a popisu jeho klenotů i jeden smutný příběh.

Někdy na přelomu tisíciletí, tedy v době, kdy naší zemi vládl – tehdy ještě pevnou - premiérovskou rukou současný prezident Miloš Zeman a ministrem kultury byl již zesnulý Pavel Dostál, došla na farnost „bumážka“ z Ministerstva kultury. Ta oznamovala, že je nezbytně nutné, aby v kostele památkáři vše řádně osondovali a aby ministerstvem určená firma instalovala ve svatostánku doposud chybějící – a přitom jistě naprosto nezbytné – zabezpečovací zařízení.

Památkáři dorazili, do zdí na několika místech zavrtali a do skleněných ampulí vzorky uložili. Zabezpečovací firma poctivě natahovala husí krky s dráty a vše spělo ke zdárnému konci. Ne však pro kostel. Onu noc před slavnostním spuštěním ochrany svatostánku celý rej ustal. Ampule s výsledky životně důležitých hloubkových sond a vrtů památkářů v kostele sice dodnes zůstaly, ale totéž už nejde říct o obou vzácných soškách.

A jak to bylo dál? Tak, jak je v této zemi „dobrým“ zvykem. Místní si podle své povahy zanadávali nebo poplakali (někteří zvládli oboje), zařekli se, že nebudou nikdy zdravit památkáře a volit ČSSD (což drtivá většina z nich stejně nedělala ani předtím) … a tím vše skončilo. Sošky jistě skončily v dobrých rukou některého rakouského nebo německého sběratele a život jde dál. Jen zase s o něco více hořkou pachutí v ústech …

Zcela na závěr přišel ten správný moment, abychom si o této půvabné stavbě prozradili alespoň pár základních informací.

Kostelík na skalnatém ostrohu obehnaném nízkou kamennou zídkou byl dokončen okolo roku 1469 a je všeobecně považován za architektonicky velmi cennou stavbu pyšnící se původní dispozicí, zaklenutím i řadou dalších původních stavebních a výtvarných prvků. I díky tomu se už od května roku 1958 jedná o naši chráněnou kulturní památku.

Pozdně gotický kostel sv. Kateřiny je obdélnou orientovanou trojlodní stavbou s pětibokým závěrem, obdélnou severní sakristií a jižní věží čtvercového půdorysu. Jeho všechny lodě jsou zaklenuty křížovou žebrovou klenbou se svorníkem ve vrcholu. Žebra klenby jsou ukotvena na dvou mohutných osmibokých pilířích a na jehlancových konzolách v obvodových zdech. Součástí interiéru je také hudební kruchta, jejíž podkruchtí je rovněž zaklenuto křížovou žebrovou klenbou, stejně jako podvěží. Loď od presbytáře odděluje vítězný oblouk s hrotitým závěrem. Kněžiště je zaklenuto jedním polem křížové žebrové klenby se svorníkem zdobeným šestilistým květem a jedním polem žebrové klenby nad pěti stranami oktogonu s vrcholovým svorníkem zdobeným beránkem se svatozáří a praporcem – tedy symbolem Krista Spasitele. Na žebrech klenby se dochovala původní polychromie a zachovány zůstaly i některé původní ornamentální malby a nápisy poutníků rudkou.

V kněžišti najdeme pastoforium v podobě věže na sloupu. Vstup do sakristie lemuje pravoúhlý kamenný portál zdobený pruty. Průčelí kostela je lemováno bočními opěrnými pilíři a ukončeno mohutným trojúhelníkovým štítem. Vedle pravého opěrného pilíře se nachází válcová schodištní vížka. Boční fasády charakterizují další opěrné pilíře. Nad vchodem je reliéfní deska s Konstantinem a Metodějem. Okna jsou zdobena kamennou gotickou kružbou a pozornosti návštěvníků jistě neunikne ani hranolová věž s dřevěnou zvonicí. Pětiboký závěr kostela je v každé stěně prolomen oknem s kamennou kružbou; jednotlivá okna se přitom liší velikosti i vzorem kružby.

Závěrečná poznámka: Omluvte sníženou kvalitu fotogalerie, ve které jsou pouze skeny fotografií 9 x 13 cm pořízených v roce 2008. Krása této památky je však i z nich dobře rozeznatelná ...