Lánská obora

Před týdnem jsem přišel o další zub. Pravda, byl už nalomený, ale můj. Poněkud to oteklo, bolelo, tak jsem se vydal na pohotovost k extrakci (samozřejmě to bylo z pátku na sobotu). Druhý den jsem se odhodlal jet s Pavlínou, dcerkou a její kamarádkou na houby. Nebylo to ono, začínal jsem mít trochu horečku, ale všechny jsem dopravil tam i zpět bezpečně. Potom mi Pavlína nasadila antibiotika (k lékaři nechodím, mám ho doma). Zabrala, ale tak nějak vyhubila i většinu střevní mikroflóry, takže jsem se nemohl vzdalovat příliš daleko od takových výdobytků civilizace, jako je záchod. Až tuhle neděli jsem se byl, za přívětivého počasí, schopen vypravit alespoň na menší procházku.

Na Naučnou stezku okrajem Lánské obory nás vlastně upozornil Pavel s Blankou. Byli tam a líbilo se. Našel jsem si to na netu a zjistil, že je to vlastně letos předposlední víkend, kdy se můžeme z poměrně velké blízkosti podívat na prezidentova zvířátka. Máme to kousek, vyrazili jsme po poledni a dokonce jsme i na parkovišti, kterým stezka prochází, zaparkovali slušně. Jak jsem zjistil, za námi se už sjížděla kolona. Ono mělo být někdy kolem třetí hodiny veřejné krmení. Nám se povedlo zatím davům uniknout. Bylo mi divné, že tam lidi něco v listnatém lese sbírají. Na houby to moc nevypadalo, první jsem viděl až někde na cestě. Možná byly i jedlé, ale nejsem mykolog.

Příjemnou cestou jsme došli až k oboře. Tedy, k oboře, kolem té jsme už nějakou dobu šli, ale toto se podle nápisu na vstupence, kterou zde nutno za dvacet korun zakoupit jmenuje,“ Demonstrační obůrka při Lánské Oboře“.

Což o to zvířátek tu demonstruje dost. Mimo dobu krmení (to jim prý traktůrkem dovezou potravu blíž turistům a ona se sbíhají), se jich většina celkem pochopitelně zdržuje na opačné straně tohoto ohraničeného prostoru. Jen jedna dančí holka si prostě hoví pod tribunou a ostatní stádo ji nezajímá.

Na vlastní krmení jsme čekat nechtěli, ale za chvilku jsme zjistili, co že to tam v tom lese sbírali. Stačilo pár hrstí žaludů a tu tam nějaký kaštan nebo kus chleba (no my jsme byli lakomí, nic jsme neměli) a reagovala nejen ta danělka, Na vlastní krmení jsme čekat nechtěli, ale za chvilku jsme zjistili, co že to tam v tom lese sbírali. Stačilo pár hrstí žaludů a tu tam nějaký kaštan nebo kus chleba (no my jsme byli lakomí, nic jsme neměli) a reagovala nejen ta danělka, ale i celé stádo složené z daňků, muflonů a jelenů sika.

Když zjistili, že tohle není to pravé krmení a na všechny se nedostane, zase odběhli. Je jeden evidentně mladý muflon se hledáním házených žaludů neobtěžoval a celé to tam ve výhružném postoji jistil.

Obecenstvo krmení nepříliš dravé zvěře se začalo blížit, obešli jsme si ještě vyhlídkový areálek (však vstupné jsme platili), podívali se i na koi kapry a šli raději dál.

Od té obůrky sice vede asfaltka, po které by se dalo jít až k parkovišti, ale značka naštěstí asfaltovou odbočku míjí a vede po lesní (a potom vlastně i pasekové) pěšině. Ale i na té mýtině se malé duby snaží.

Někde v těchto místech jsme potkali starší pár s vnoučky, chlapeček a holčička to byli. Dědeček šel radši napřed a tvářil se nezúčastněně, babička dětem odebírala plastovou napodobeninu samopalu. Náš výklad situace byl naprosto odlišný. Já měl dojem, že se dětičky o zbraň přetahují a proto je jim odebírána (dokonce jsem zaslechl něco jako:“Jsou tam zvířátka, nesmí se na ně mířit.“), Pavlína nabyla přesvědčení, že ani jedno dítě hračku, kterou si vymrčeli na výlet už nechce nést. Je to vlastně jedno, odnesla to babička, která jim to asi i povolila. Pán se tvářil:“Co sis nadrobila, to si sněz, já chtěl jen do lesa.“.

Za mírným kopečkem se otevřel pohled na lokalitu s názvem Pánova louka. Už jsme tu kdysi z druhé strany šli. Tam je i pěkný, odtud neviditelný, rybník. Tady ční posed nad pozemkem osetým pro některá zvířata pochutinami. I slunečnice tu jsou. Docela jsem si představil, jak je napolo ochočená zvěř vypuštěna na pastvu a prezidentští hosté do nich bouchají. Snad nemám Pravdu.

Okruh není příliš dlouhý, lehkým stoupáním jsme se dostali zase k parkovišti. Cestou jsme ještě potkali dva takové větší pejsky. Byli milí, ale paničku, která opodál sbírala houby, by asi bránili, i její úlovek.

Procházka byla pěkná, jen Pavlína byla trochu zklamaná. Tentokrát si z lesa neodnesla žádnou petku, kterou by mohla odevzdat modrému kontejneru. Čistit les je jejím Koníčkem a tady bylo úplně vylízáno. Nedělám si iluze, že místní návštěvníci jsou tak vzorní. Spíš se tu pravidelně a často uklízí.