Kvilda - kostel sv. Štěpána

Kostel svatého Štěpána na Kvildě

Už jen samotná informace o tom, že na Kvildě stojí kostel, může vzbudit diskusi znalců gramatiky. Někdo si totiž může myslet, že když on je na Kvildě, a tedy i zdejší kostel musí stát na Kvildě. Pohlédneme-li však do historie Šumavy, velice často se dozvíme, že zdejší obyvatelé mnohem častěji jezdili a chodili do Kvild, než na Kvildy. To jen tak na okraj.

Jen málokterá budova v obci Kvilda se může pochlubit tím, kolik významných událostí prožila a jak úzce je s historií obce spjatá. Když v roce 1765 ve Kvildě vyrostl první skutečný kostel, jednalo se o celodřevěnou jednolodní stavbu, mající stěny kryté šindelem. Navazovala na duchovní tradici původní zděné kaple v prostoru Tremlova dvora (několik set metrů od obce ve směru na Horskou Kvildu.). Ta byla velmi často používána k ukládání nebožtíků před jejich dlouhou cestu na hřbitov v Rejštejně. Uvědomme si, že jsme na Šumavě, kde počasí především v zimním období, po řadu týdnů nedovolovalo dopravit nebožtíky na místo jejich posledního odpočinku. A ti tedy čekali na svou poslední cestu ve studených sklepeních venkovských usedlostí, nebo jako tady ve Kvildě, v malém venkovské kapli. Dřevěný kostel Nalezení těla sv. Štěpána byl tedy prvním skutečným duchovním stánkem, dovolujícím zdejším obyvatelům naslouchat duchovním poselstvím. Řízením stavebních prací byl pověřen Arnošt Vilém Malovec, díky kterému po dlouhých letech opakovaných proseb zdejších věřících, a na základě rozhodnutí pražské arcibiskupské konsistoře, mohla více jak sto let dominovat obci hranolová věž s cibulovitou bání.

Bylo tomu tak až do osudné noci ze 7. na 8. července v roce 1889, kdy kostel spolu s dalšími devatenácti budovami padl za oběť velkému požáru. Katastrofa tak obrovského dosahu poučila zdejší obyvatele. Dřevěné domky nahradily zděné a také na místě dřevěného kostela začaly v roce 1892 vyrůstat základy zděného svatostánku. Zbudování kostela se ujal Jan Štěrbík , zatímco finanční prostředky poskytl kníže František Thun von Hohenstein.Peněz nebylo nazbyt, a tak, aby se ušetřilo alespoň na projektu, použily se plány novogotického kostela na Knížecí Pláních. A tak si dnes tak trochu paradoxně právě na Kvildě můžeme udělat představu o tom, jako to vlastně vypadalo na Knížecích Pláních. Jakoby zde v centru Kvildy ožíval duch místa, který měl být smazán z povrchu zemského, vymazán z paměti lidí.

Vysvěcení se nový kostel dočkal v roce 1894 za přítomnosti biskupa dr. Martina Říhy. Nový kostel jakoby znovu a znovu vléval sílu a odhodlání do žil místních obyvatel pro jejich život v těžkých horských podmínkách. Jako jeden z mála šumavských kostelů přežil válečné roky, přečkal běsnění komunistických mocipánů a paradoxně v těsném sousedství kasáren pohraniční roty se dočkal lepších časů. V roce 1994 začaly první opravy a renovace se tak postupně dočkaly varhany od Jindřicha Schiffnera z Prahy i dřevařské práce Josefa Kočvary z Vimperka. Jen původní kostelní zvon z dílny Rudolfa Pernera z Ćeských Budějovic, byl nahrazen novým. Od 4. srpna roku 2002 se nese nad šumavskými kopci jasný zvuk nového, 174 kg vážícího zvonu k poctě Panny Marii Pomocnice křesťanů z dílny Marie Tomáškové – Dytrychové. Když ho budějovický biskup monsignor Jiří Paďour slavnostně vysvěcoval, jak kdyby tím symbolicky otevíral novou kapitolu v životě obce. Ne již jen jako výlučně zbožné, ale všem příchozím otevřené místo ožívají dnes interiéry zdejšího kostela. A tak dnes nejen za mší, nejen za krásou oltářního obrazu sv. Štěpána z původního dřevěného kostelíku, ale i za poselstvím a krásou hudby, sem mohou zavítat nejen místní obyvatelé, ale i návštěvníci Šumavy.