Krakov - kostel Svatého Kříže (Kraków - Kościół Świętego Krzyża)

Do skupiny kostelů krakovského Starého města, které můžeme právem zařadit mezi ty nejzajímavější, nejkrásnější a hlavně nejpůvodněji gotické, patří bezesporu - svým způsobem naprosto unikátní – „trojdílný” kostel sv. Kříže. Ten najdeme, pro změnu zcela neoriginálně, ve stejnojmenné farnosti a na stejnojmenné ulici (ul. św. Krzyża 23), přesněji však na východní straně náměstí Svatého Ducha, mezi divadlem Julia Slowiackého a ulicí Sw. Kryza. Cihelný kostel sv. Kříže byl postaven v období 14. až 16. století a je jedním z mála, které víceméně zcela minuly barokní úpravy interiéru. Ten si zde nejlépe prohlédneme před (nebo po) pravidelnými bohoslužbami, které zde probíhají o nedělích a svátcích v 9:00, 10:30, 12,00, 13:15, 18:00, 19:15 a 21:00 hod. a ve všední dny v 18:00 hod.

Monumentální gotický chrám je „složen“ ze tří částí, zakončených vysokými strmými střechami. Na východě se nachází nejnižší kněžiště, poté následuje středová loď s přilehlou kaplí sv. Žofie a vše zakončuje západní věž s bočními kaplemi sv. Ondřeje a Panny Marie Loretánské. Je přitom zajímavé, že když stavba tohoto svatostánku (začalo se kamenem, ale od II. poloviny 14. století už byla stavebním materiálem pouze cihla) zasáhla celkem tři století, chrámová architektura kostela se vyznačuje vzácnou jednotností stylu. Ono se také v podstatě jedná o stavbu s architektonicky poměrně jednoduchou strukturou; se čtvercovou lodí a obdélníkovým presbytářem, který je oproti lodi užší i nižší. V něm najdeme mj. zajímavou sochu Krista klesajícího pod křížem. Jedná se o dílo Jana Szczepkowskiho z počátku minulého století.

S běžně udávaným obdobím stavby – tedy již zmíněným 14. – 16. stoletím – to zase až tak jasné (a jisté) není, protože kostel sv. Kříže prý možná byl ve své současné podobě dokončen již kolem roku 1300 a na jeho stavbu byl použit nevyužitý kámen, určený původně na budování obranných městských hradeb. Ještě před ním ale na tomto místě pravděpodobně stával dřevěný kostel, snad z konce 12. století. Tomu by odpovídal i fakt, že jako zakladatel kostela bývá uváděn krakovský biskup Pelka. V každém případě byl první stavební etapou presbytář, po němž následovala loď, dokončená nejpozději v závěru 14. století. Práce na působivé klenbě však pokračovala i ve století následujícím. V první polovině 15. století byla ke kostelu připojena věž a jižní kaple sv. Sofie, na konci století následujícího pak - k věži přiléhající – kaple sv. Ondřeje (16. stol., na východní stěně gotické malby Ukřižování, pozdně renesanční oltář s pohyblivými křídly) a Panny Marie Loretánské (r. 1642). V roce 1528 však chrám zasáhl ničivý požár, který pustošil celý Krakov. Tehdy shořela střecha a klenba lodi se následně zhroutila. O pět let později byla znovu vystavěna, tentokrát již vyzdobena renesančními malbami s květinovými motivy.

Kostel sv. Kříže je vlastně známý hlavně díky své krásné klenbě, svedené na jeden středový pilíř. Žebrová klenba zde tak vzbuzuje dojem palmy, která má v tomto případě symbolizovat rajský strom života. V kostele se nachází také množství votivních obrazů a soch, které zřejmě úzce souvisí s bezprostřední blízkostí nemocničního komplexu Duchaków, tedy Řádu sv. Ducha. Ten snad farnost sv. Kříže vedla po celé období let 1244 (tehdy se řád přistěhoval do Krakova) až 1783. Roku 1420 kostel obklopoval hřbitov a byl propojen nejen se zmíněným špitálem, ale také s – dnes již neexistujícím – komplexem klášterních budov. Pro nás je zajímavá také informace o tom, že prvním zdejším známým „pastýřem“ byl v tomto chrámu a v 15. století Mikuláš z Opavy.

O nejstarších dějinách kostela toho moc nevíme, protože veškeré dokumenty o něm, klášteře i nemocnici Svatého Ducha shořely při velkém požáru v roce 1528, který zničil mimo jiné také celý klášterní archiv. V každém případě se jedná o vzácný příklad krakovské sakrální stavby, pamatující středověké období města, i jednu z nejvýznamnějších krakovských památek. A na tomto konstatování nic nemění ani fakt, že byl těžce poškozený kostel v letech 1683 a 1684 důsledně zrekonstruován, což se ještě zopakovalo v roce 1722 a - pod vedením Tadeusze Stryjenskiho a Zygmunta Hendela – také v letech 1896 až 1898. Tehdy jsou také objeveny některé nástěnné malby. Jejich renovace pak proběhla v meziválečném období.

Vedle kostela se navíc nachází raně gotická fara, která je nejstarší dochovanou obytnou budovou v Krakově.

Další rozšiřující informace jsou pelmelem, určeným pro fajnšmekry a nadšené obdivovatele památek.

V interiéru kostela sv. Kříže bychom neměli přehlédnout spoustu drobných zajímavostí, např. kropenku z roku 1581. Zmíněný interiér je svou současnou podobou výsledkem rekonstrukce z 19. století. Tehdy také byly renesanční malby z II. poloviny 16. století sejmuty a následně zkopírovány na stěnu chrámu. Jedná se o zobrazení biskupa Iwona Odrawaze a čtyř církevních učitelů. Na východní stěně je zachyceno alegorické Zrcadlo hříchu (latinsky Speculum Peccatoris), zachycující svlečeného starého muže sedícího v křesle a obklopeného meči s latinskými nápisy Smrt, Ďábel, Hřích a Slovo, přičemž pátý meč visí nad hlavou starého muže. Jedná se zřejmě o jediné takové zobrazení v celém Polsku a pravděpodobně bylo inspirováno nizozemskými mědirytinami z doby protireformace. Pozdně gotická síťová klenba z období okolo roku 1530 je pokryta rostlinnými motivy a na svornících najdeme erby polského království, rodů Sforza a Boner i řádu Svatého Ducha. Hlavní oltář pochází z 18. století, ostatmí oltáře jsou většinou o století starší. Zajímavé je malované pozadí krajiny s pozlacenými podobami slunce a měsíce. Po stranách oltáře se nachází pozlacené sochy sv. Stanislava a sv. Adalberta a na oltářní mense dvě pozdně gotické polychromované sochy Panny Marie a sv. Jana Evangelisty. Součástí oltáře sv. Anny (vlevo) je zobrazení Učení Panny Marie z roku 1650, vytvořené dle díla P.P. Rubense. Oltář Panny Marie (vpravo) s Madonou slezského typu je pak datován rokem 1630.

Klenotem je také kaple sv. Sofie (vpravo), která byla postavena jako kaple krakovského cechu pekařů v roce 1442. Najdeme zde mj. jedinečnou pozdně renesanční zpovědnici, která patří k vůbec nejstarším v Krakově. Další zpovědnice jsou již barokní a byly sem přeneseny z wawelské  katedrály, stejně jako varhany. Naší pozornosti by neměla uniknout ani bronzová křtitelnice z roku 1423, několik náhrobníků, křídla gotického triptychu ze zaniklého kostela Archanděla Michaela nebo chórové lavice ze 17. století. Krásná a cenná je rovněž polychrmomovaná kazatelna z I. čtvrtiny 17. století, která je všeobecně považována za dokonalou ukázku umění krakovských řezbářů. Nad vchodem do sakristie je zobrazena královna Judwiga, modlící se ve wawelské katedrále.

Co se týče špitálu Duchakow, tak na konci 18. století - v roce 1783 - vyšel zákon, který řád zrušil a kostel Svatého Kříže byl předán diecézi. Do špitálu byla následně umístěna vojenská nemocnice a od roku 1879 pak postupně kanceláře, sklady, věznice i škola. V roce 1891 byly historické budovy klášterního špitálu zbourány a na jejich místě vyrostlo divadlo Juliusze Slowiackiho. Při vší úctě k divadlu se jednalo o nenahraditelnou ztrátu, protože tak navždy zmizel komplex budov, pocházející z počátku středověku.