Koválovice u Tištína - kostel sv.Antonína a místní hřbitov

Objekt kostela a hřbitovní areál se nachází na západním okraji obce u silnice do Tištína. Žalov vznikl LP 1910, kostel byl celkově dostaven až roku 1947. Předtím museli místní na mše svaté chodit do 2 km vzdáleného tištínského chrámu sv.Petra a Pavla. Samozřejmě, že dlouho toužili po vlastním svatostánku a přáli si mít v Koválovicích alespoň vlastní kapli. Konečné rozhodnutí o její výstavbě padlo v dubnu 1935 a občané se zavázali, že na ní každá rodina odvede část své práce zcela zdarma. Olomoucký arcibiskup Dr.Leopold Prečan věnoval veškeré stavební dříví, díky čemuž se přípravy k realizaci podstatně urychlily.

V červnu se výbor Jednoty sv.Antonína rozhodl, že se namísto kaple postaví filiální kostel. A to podle plánů brněnského arch.Josefa Adolfa Šálka. 17.července byl do země vložen základní kámen a 29.7.1940 novostavba slavnostně posvěcena pačlavským děkanem Fr.Stratilem a zasvěcena sv.Antonínovi Paduánskému. Bohoslužby se ze začátku konaly jen jednou za měsíc, později častěji a v současnosti probíhají každou neděli.

Kostel sv.Antonína je jednolodním bezvěžním sakrálním objektem s dosti strohým vstupním průčelím. Je kryt sedlovou střechou, ze které při konci vystupuje vysoká vížka sanktusníku. Z hlediska architektury i estetiky mne ale venkovní podoba chrámu vůbec nezaujala. Jak to vypadá v interiéru nevím, protože ten je mimo mše svaté neprodyšně uzavřen.

Daleko víc mne oslovil protější mnohem starší hřbitov, jehož pěkně upravený areál s pompézní hrobkou Bernských je od silnice oddělen vysokou bíle omítnutou stěnou s hlavním vstupem, obzvláštněnou po stranách předsunutými slepými arkádami. Nahoře na zdi je vyveden černý nápis „Co jste vy, byli jsme i my, co jsme my, budete i vy.“

Před žalovem stojí ve stínu památných koválovických lip kamenný krucifix. Jeho podstavec z čelní strany krášlí reliéf Panny Marie s Ježíškem, po stranách je zobrazen svatý Josef a svatý Antonín. Kříž nechaly roku 1900 na vlastní náklady zbudovat dvě koválovické manželské dvojice – František a Mariana Horákovi a Hynek a Josefa Horákovi.