kostnice - Kutná Hora

Turistické cíle • Památky a muzea • Kaple

Fotografie (14) • Foto: Wintermans

Umíte si představit bizarnější výzdobu, než lustr složený ze všech kostí lidského těla nebo dekorace z lidských lopatek a kyčlí? Je to zvláštní místo. Snad každý den sem autobusy svezou stovky kostlivců, kteří tu zvědavě chrastí z místa na místo a hledí udiveně na své vkusně porovnané kolegy. Takhle to vypadá pod rentgenem věčnosti. Kostnice je unikát.

Její založení je svázáno s příběhem opata Heidenreicha, který se ve 13. století vypravil do Jeruzaléma, odkud si přivezl hrst posvátné půdy. Při slavnostním obřadu ji rozházel po místním hřbitově a proměnil ho tak v místo naplněné zázrakem. Sedlec se stal vyhledávaným cílem poutníků a nechávali se tu pohřbívat křesťané až z Polska, Bavorska a Belgie. Být pochován v Sedlci totiž znamenalo přiblížit se vzkříšení a není divu, že byl o místo na hřbitově zájem. K místním nebožtíkům později přibylo 30 tisíc obětí moru a za husitských válek spousta husitů. Materiálu k výzdobě tedy bylo víc než dost.

Kosti byly k výzdobě použity už v 16. století, ale definitivní podobu jí dal až barokní architekt Jan Blažej Santini. Využil rozvržení stavby a podtrhl její alegorický význam. Nad pyramidy, v kterých je víc 40 tísic kostí, umístil koruny symbolizující boží království a doprostřed kostnice postavil čtyři obelisky, znamající tolik co paprsky světla v černé noci – naději. Dnes to zní jako těžko uvěřitelný příběh. Učit o naději uprostřed hřbitova je absurdní. Sedlecký hřbitovní kostel je ale místo, kde se čeká na zázrak a celá stavba je zamýšlena jako jeho podobenství. Nad Kostnicí naleznete kapli symbolizující vítězství nad smrtí a přizdobení nebožtíci dole vlastně jenom čekají, až jednou slavně vstanou z mrtvých. Posvěcená půda, kterou sem přinesl opat Heidenreich pocházela z místa, kde byl ukřižován Kristus, a ten, jak věří křesťané, se smrtí jednou pro vždy skoncoval. Nacházet se v blízkosti posvěcené půdy bylo jako přiblížit se Kristu a přiblížit se Kristu bylo přiblížit se spasení.

Člověk při pohledu na girlandy z lebek a holeních kostí maně přemýšlí, jak ono vzkříšení mělo vypadat. Dojde si noha z lustru pro kyčel zavěšenou pod stropem? Už ve středověku a baroku měl s tímhle člověk potíž a bohatší měšťané, kteří jsou pochovaní pod podlahou kostnice se radši nechali pohřbít v celku. Pro výzdobu byli použiti chudí a bezejmenní. Představy o mrtvých, kteří vstanou z hrobu se často lišily, ale jedno měly společné, byly to pouze podobenství a předzvěsti. Samotné vzkříšení i jeho podobu nechávaly v kompetenci Krista.

Poslední úpravy kostnice provedl v 19. století řezbář František Rint, který je autorem kostěného lustru, Schwarzenberského erbu a dalších úprav. Stěny a klenby vyskládal lebkami se skříženými hnáty a na několika místech zavěsil kosti do prostoru. Jeho práce patří v celé Kostnici k těm nejrafinovanějším, ale zároveň se trochu vzpírají celkové symbolice stavby. Symbolika smrti totiž dokonale převážila symetrii vůči kapli nahoře. V Kostnici to po Rintových úpravách trochu vyvolává dojem jako když se pod hřbitovem slaví Vánoce. Faktem ale je, že v Kostnici se slaví vzkříšení.

Poslední aktualizace: 22.6.2011

kostnice - Kutná Hora na mapě