Kostel sv. Vavřince, jáhna a mučedníka v Práchni

Osada Prácheň není tolik stará jako jiné okolní obce, protože vznikla někdy kolem roku 1630 na dosud neobývaných pozemcích, které sloužily jako pastviny, pole a les, náležející pod českokamenické panství. První zmínka o existenci Práchně je pak z roku 1673. Když se osada mnohonásobně zvětšila a zejména v zimě byla cesta odtud pro věřící značně složitá, tak se objevily snahy o zřízení vlastního kostela, protože původně byla tato místa přifařena k České Kamenici a od roku 1725 do Kamenického Šenova. Zprvu se mělo jednat o malý dřevěný kostelík, o němž se nám mnoho zpráv nezachovalo, někteří autoři dokonce vylučují, že by na tomto místě něco dříve stálo. 30. ledna 1764 přišli zdejší obchodníci s nápadem vybudování kostela a zahájili rovněž první sbírku, jež celkem vynesla 730 zlatých. Další sbírka se uskutečnila 2. prosince 1776 a tentokrát se vybralo neuvěřitelných 3 710 zlatých. Téhož roku schválila konsistoř plán vybudování prácheňského kostela. 21. července 1777 byl vydán knížecí souhlas ke stavbě kaple. 19. února 1778 byl sjednán kontrakt mezi obcí a farním úřadem v Kamenickém Šenově ohledně trvalého vykonávání služeb Božích v zimních měsících. V roce 1780 daroval zahradník Anton Helzel z čp. 7 pozemek pro stavbu kostela, který vznikl v letech 1780-1782 jako pozdně barokní stavba, o jejíž vybudování se zasloužil stavitel Jan Václav Kosch z Děčína, jehož tvůrčí činnost je spojena právě se zdejším krajem a za stavbu tohoto svatostánku měl obdržet 3 500 zlatých. Přípravné práce byly započaty již v roce 1777 a k jejímu vysvěcení pak došlo 30. září 1781, přičemž podle dohody z roku 1778 zde sloužil mše sv. farář z Kamenického Šenova a od roku 1782 se snažila obec získat lokalistu, když 14. ledna téhož roku bylo konsistoří povoleno užívání nového kostela a o 2 roky později bylo zahájeno vedení samostatných matrik. V roce 1793 zřídil Franz Anton Palme nadaci na bohoslužby a další církevní úkony, z čehož vyvozujeme, že někdy v tomto období vznikl zdejší hřbitov, protože ještě nějakou dobu po zřízení vlastního chrámu Páně se pohřbívalo v Kamenickém Šenově. 10. srpna 1802 byla zřízena lokálie v čele s P. Bernhardem Flickschuhem, přičemž musel bydlet od roku 1799 ve školní budově, kde byla v roce 1806 upravena místnost na faru (jinde se tvrdí, že k tomu došlo až v letech 1808-1812, podle všeho šlo o její rozšíření o další místnost). Roku 1806 byla lokálie povýšena na samostatnou faru a o 4 roky později nahradil zemřelého prvofaráře P. Josef Wenzel, jenž zde vydržel až do roku 1866, kdy ho vystřídal P. Franz Hinke. Již v roce 1812 byl kostelu věnován ze zrušeného kláštera sv. Michala v Praze na Starém Městě jeden zvon, jenž byl zavěšen do sanktusové věžičky ve střeše, avšak v některých zdrojích se hovoří o ulití zvonu roku 1781, z čehož musíme dojít k závěru, že i zde vedle kostela bývala jakási samostatná dřevěná zvonice. V roce 1819 došlo k opravě a vyštafírování hlavního oltáře a kazatelny nákladem 643 zlatých. Roku 1824 byla vystavěna samostatná farní budova. V roce 1836 došlo k opravě a vyštafírování hlavního i obou bočních oltářů. Roku 1854 byla bynoveckým mistrem zednickým Ignatzem Dittrichem vystavěna průčelní věž se zvonicí, v níž byly později umístěny tři zvony, které však byly za obou světových válek zrekvírovány, načež se zachoval pouze zvon z roku 1747. V roce 1855 byly pořízeny věžní hodiny. Roku 1890 došlo k rozšíření přilehlého hřbitova, jenž rovněž získal novou zeď. V roce 1914 došlo k zavedení elektrického osvětlení. Roku 1924 byla provedena obnova interiéru chrámu Páně a v letech 1968-1969 jeho exteriéru. 24. ledna 2008 byl objekt prohlášen kulturní památkou (viz https://pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-vavrince-16380753). V roce 2012 byl zrestaurován hlavní oltář.

Jedná se o neorientovanou podélnou stavbu s obdélným presbytářem se segmentovým zakončením a se čtvercovou sakristií v jeho ose. Pilastry členěné západní průčelí má nepatrný střední rizalit, ukončený trojúhelníkovým štítem a vyvrcholeno je pak hranolovou věží s cibulovitou bání s otevřenou lucernou s bání a makovicí. Obdélný vstupní portál má trojúhelníkový štít a niku se sochou sv. Vavřince, někdy vydávanou za sv. Jana Nepomuckého. Boční fasády s plochými širokými lizénami jsou prolomeny oknem se segmentovým záklenkem. Presbytář se 2 segmentově zakončenými okny s páskovou šambránou je sklenut valenou klenbou s lunetami, loď se šesticí typově stejných oken jako v lodi je kryta plochým stropem. V ní se nachází konvexkonkávně zvlněná kruchta.

Zařízení kostela pochází zejména z konce 18. století a z období kolem roku 1800. Hlavní oltář, jenž byl koncem 18. století vyveden v rokokovém slohu, je vybaven malbou Umučení sv. Vavřince. Dvojice bočních oltářů sv. Jana Nepomuckého a Obětování Krista v chrámě je naopak klasicistní a pochází až z období kolem roku 1800, přičemž jejich tvůrcem má být Andreas Bernhard z Quermontu. Jednomanuálové varhany z Mauracherovy tyrolské dílny, lavice a křtitelnice jsou též rokokového slohu. Křížová cesta pochází z roku 1891 (viz https://www.nockostelu.cz/kostel/1850/).

Původně se ve věži nacházela trojice zvonů, z nichž velký o hmotnosti 375 liber byl pořízen v roce 1824 nákladem 671 zlatých. Roku 1917 došlo k rekvizici dvojice novějších zvonů. Ta se zpět nevrátila a byla nahrazena novými zvony, které byly zrekvírovány v roce 1942. Dnes je zde díky rekvizicím obou světových válek pouze zvon z roku 1747, u něhož však nesedí doba vzniku, takže nemusí jít o původní zvon, nýbrž přenesený sem odjinud. Avšak nebylo mi dáno, abych se na něj podíval, protože v době mé návštěvy byl objekt úplně uzavřen, takže nemohu hodnotit.