Kostel sv. Vavřince, jáhna a mučedníka v Potštejně

Původní chrám Páně býval farním již ve 14. století, což dosvědčuje popis pražské diecéze z let 1344-1350, kdy náležel pod kostelecký dekanát a královéhradecký archidiakonát. V roce 1360 byl zdejším plebánem kněz Vojslav. Tehdy král věnoval chrámu Páně 1 lán od popluží, jež měl v lokalitě zvané "Placz", aby potštejnský plebán sloužil 2x týdně služby Boží v hradní kapli. O 9 let později byly odsud odváděny 3 groše papežského desátku. Roku 1376 si zdejší plebán Vojslav směnil faru s knězem Mackem ze Skořenic. V roce 1414 byl podán na místo zdejšího plebána kněz Havel, a to jako nástupce faráře Henslina. Za husitských válek přišla fara o svého správce a následně se zde usadili kněží podobojí, kteří byli nahrazeni utrakvisty a po bitvě na Bílé hože opět římskými katolíky. Zatímco o obsazení místní fary nějaké informace máme, tak o původním kostelu samém se nám nedochovalo nic, takže v pramenech nalezneme různá tvrzení, že dřívější chrám Páně býval dřevěný, jiní autoři hovoří o kamenné stavbě, někdo zase o kombinaci obou stavebních materiálů, ale vzhledem k místu by nejlépe odpovídal právě kamenný kostel, jenž by byl mnohem reprezentativnější vzhledem k lokalitě. Jistě víme až to, že roku 1587 byl za Adama Šťastného Hrzáně "kostel i s krchovem dobře od kamene vystavený a velikými zvony opatřený založení sv. Vavřince, ku kterémužto jest rolí, luk i lesův nemálo, kterýžto díl rolí, kromě luk a lesův k ruce panství bez ouplatku ... se užívá.", takže nejspíše byl kostel nově vybudován v období kolem poloviny 16. století na místě starého objektu. V letech 1672-1712 byl chrám Páně filiální do Vamberka. V roce 1712 se stal naopak sopotnickou filiálkou. Roku 1752 byly pořízeny nové varhany. V roce 1787 došlo ke zřízení lokálie, kterou jako první spravoval P. Josef Císař. Roku 1790 došlo ke zrušení sousedního hřbitova. Starý kostel vydržel až do roku 1817, kdy byl zbořen, neboť již v letech 1772-1773 vypracoval návrh nového barokního chrámu Páně Jan Antonín hrabě Harbuval de Chamaré, avšak k jeho realizaci nedošlo. Teprve 9. září 1807 byl položen základní kámen nové stavby, jež byla po smrti předem zmíněného šlechtice o rok později pozastavena a skutečně se rozjela až v letech 1816-1821, přičemž zásluhu na ní má opočenský stavitel Josef Kurz a krajský inženýr Josef Brauner (někdy zapisován jako Braun). Nový chrám Páně byl posvěcen královéhradeckým biskupem Msgre. Aloisem Josefem hrabětem Krakowským z Kolowrat, svobodným pánem z Újezda. Farním se kostel stal až v roce 1856, přičemž zdejším prvofarářem se stal P. František Holoubek. Po požáru 3. srpna 1861 došlo k úpravě věže. 25. června 1863 byl na věž umístěn nový kříž, který byl zhotoven Josefem Kopsou z Potštejna a pozlacen Františkem Umlaufem z Potštejna. 4.-18. března 1876 zde byla konána sv. misie, a to redemptoristy z Litovle. Zúčastnilo se jí více než 3 000 věřících z celého okolí. 26. května 1880 sem zavítal královéhradecký biskup Msgre. Josef Jan Evangelista Hais. 28. října 1891 byly dány do provozu nové věžové hodiny. 7. května 1905 zde udílel sv. biřmování královéhradecký biskup Msgre. ThDr. Josef Doubrava. Roku 1925 byl zrestaurován obraz sv. Antonína z bočního oltáře. V roce 1958 byl kostel pokryt eternitem. 24. března 1964 byl objekt zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-vavrince-se-schodistem-a-dvojici-soch-1193950). 28. října 1978 zde proběhla sv. biřmování. V letech 1994-1995 došlo ke generální opravě kostela, v jejím rámci proběhla např. obnova věže.

Jedná se o jednolodní orientovanou obdélnou stavbu s presbytářem uzavřeným uvnitř půlkruhem a zevně polygonálně, se sakristií v ose a s hranolovou věží s předsíní v západním průčelí. Stěny jsou zevně i uvnitř členěny pilastry s triglyfovými hlavicemi. V západním průčelí je situován pravoúhlý portál s aliančním erbem hraběcí rodiny, nad nímž jsou po stranách výklenky se sochami sv. Anny a sv. Antonína Paduánského od A. Foerstera z Kerhartic na Moravě. Pod erbem je umístěn nápis CHARITAS (láska), nad bočními vchody pak nalezneme ještě další latinská slova - SPES (naděje) a FIDES (víra). Interiér je pak sklenut plackami. V lodi jsou 4 páry oken, v presbytáři, za nímž se nachází sakristie, jsou 2.

Zařízení je převážně empírové a bylo pořízeno zároveň se stavbou. Empírový hlavní a dvojice bočních oltářů sv. Antonína Paduánského a sv. Jana Nepomuckého z roku 1818 vznikly podle návrhu Jana Ludvíka hraběte Harbuvala de Chamaré a vytvořeny byly prostějovským truhlářem Jelínkem a jeho místními kolegy A. Schlogelem a A. Schmidem, sochařské práce realizoval A. Foerster a po jeho smrti A. Lier z Králík, štafírování provedl brněnský mistr Heinrich. Obraz na hlavním oltáři pochází z roku 1819 a jeho autorem je Antonín Machek. Kazatelna, křtitelnice a zpovědnice jsou též empírové a uvažuje se podle vzhledu, že pocházejí patrně od těch samých umělců. Za zmínku stojí ještě dvojice mariánských obrazů z let 1864 a 1868; obrazy sv. Josefa a P. Marie Růžencové z roku 1898, vesměs od Jana Umlaufa. Epitaf s Ukřižovaným Kristem je naopak od A. Liebschera z roku 1918. Na kruchtě je ještě obraz sv. Mikuláše od Ad. Štantejnského z roku 1877. V komoře pod kruchtou je ještě obraz sv. Jiří z 2. poloviny 18. století, jenž pochází ze starého kostela. Varhany postavil Ignác Welzel z Králík v roce 1821 (viz https://www.varhany.net/cardheader.php?lok=278).

V kostele bývaly původně tři zvony z let 1546 (někdy se uvádí rok 1516; nápis: "Tento zvon slit jest ke cti a slávě Boží r. 1546"; přelitý v roce 1861 Karlem Bellmanem v Praze), 1571 (text: "Tento zvon je sdělán ke cti a slávě Boží za správy urozeného pána Mikuláše z Wildstejna, toho času úředníka panství Potštýnského s radou a pomocí jeho."; přelit roku 1861 Karlem Bellmanem v Praze) a 1781 (sv. Anna; nápis: "Tento zvon jest věnován ke cti a chvále Boží 1781 J. A. hrabě Harbuval Chamaré, pán na Nových Hradech na Chrudimsku a na Potštýně."), jež pocházely z původního chrámu Páně, avšak při bleskem způsobeném požáru v roce 1861 se rozlily. Jejich následovníci byly zrekvírovány za 1. světové války, a to rovnou 2x - v roce 1916 a roku 1917. V roce 1923 byl pořízen zvon sv. Antonín o hmotnosti 128 kg, jenž byl dodán kuklenskou zvonárnou Buřil a Švagerka a spol. 28. září 1931 byla posvěcena trojice nových zvonů od brněnského zvonaře Rudolfa Manouška - sv. Václav o hmotnosti 547 kg a s nápisem: "Nedej zahynouti nám ni budoucím.", Panna Marie o hmotnosti 279 kg s textem: "Matko Boží oroduj za nás" a sv. Antonín o hmotnosti 233 kg s nápisem: "Pomáhej nám ve všech tísních." V roce 1942 došlo k rekvizici zvonů z roku 1931, ale po osvobození byly nalezeny v Hamburku. Dnes zde nalezneme pouze zvon Maria z roku 1841 od Karla Viléma Paula o průměru 45,2 cm, výšce 45,8 cm a nápisem: "Ulyt leta 1841 nakladem Kolatornjku Počgstejngskych gegossen von Karl Paulin Königrätz." (viz https://www.youtube.com/watch?v=RstjxAdQDIM), dvě vedlejší zvonové stolice jsou prázdné, avšak nikde jsem se nedočetl, co se stalo s okupanty odebranými a následně nalezenými zvony. Závěrem dodejme, že dnes je kostel opět filiálním, neboť od roku 2008 spadá pod vambereckou farnost. Stejně skončily rovněž svatojánské poutě, na něž s láskou vzpomínal ve svých pamětech vamberecký rodák a historik prof. PhDr. Josef Kalousek.