Kostel sv. Václava, mučedníka v Rosicích nad Labem

Původní kostel, který byl vybudován na tomto místě nejspíše ve 13. století, byl poprvé zmíněn v roce 1325, kdy měl zdejší podací kostelní Heřman z Mrdic. O čtvrtstoletí později byla zdejší fara odstoupena k litomyšlskému biskupství, přičemž předtím náležela pod královéhradecký dekanát a archidiakonát. Roku 1352 bylo z Rosic placeno 12 grošů papežského desátku. V roce 1373 podali Jaroš a jeho syn Heřman z Mrdic kněze Lukáše na rosickou plebánii, jež byla uvolněna smrtí plebána Zdícha (psán rovněž jako Zdych). Plebán Lukáš je zmíněn ještě roku 1398, kdy měl rosický kostel desátky ze 2 popluží u Mikulovic, jejichž majitel Smil Flaška z Pardubic a Rychenburka je dal pod plat lidem a náhradou za tyto desátky dal chrámu 50 jiter lesa u vsi Přerova a 55 jiter luk. Za plebána Lukáše, někdy před rokem 1403, byla z Říma povolena inkorporace ke klášteru v Opatovicích nad Labem, ale až po jeho smrti v roce 1403 byla opět povolena. Z let 1406 a 1408 je zmínka o rosickém plebánu Jakubovi, kdy byl uveden jako svědek v soudních aktech. V pátek před sv. Janem Křtitelem roku 1512 obrátil Vilém z Pernštejna farníky, připsané ke kostelu v Pardubičkách a v Rosicích, k faře města Pardubic. Na den sv. Mikuláše roku 1537 bylo učiněno narovnání s městem Pardubicemi a sousedy vsi Rosic v příčině dávání desátku knězi, aby jim konal služby Boží, a to za přítomnosti úředníků Alše Rodovského z Hustířan a Buriana Svítkovského ze Škudel: „Když město dostalo ves Přerov, má jim dáti na kněze 2 kopy gr.“ Ale již v roce 1577 upustila obec Rosice od těchto 2 kop a chtěla si kněze držet, za co žádala od města 20 kop grošů. Roku 1583 kostel vyhořel, ale ještě v témže roce byl obnoven pardubickým hejtmanem Adlspachem z Damsdorfu a místohejtmanem Valentinem Žaludem. Tato přestavba mu dala renesanční ráz, přičemž z původního chrámu se dochovaly obvodové zdi kostelní lodi, presbytáře a sakristie, stejně jako triumfální oblouk a portál sakristie. Nově byla zaklenuta loď na vložených polopilířích a postavena jižní předsíň. V témže čase proběhla nejspíše i změna umístění a zvětšení oken lodi a presbytáře. Důkazem o zmíněné přestavbě je text nad vchodem do kostela: „Leta Panie 1583. Slowo Panie zůstawa na wieky wiekůw Amen.“ a nápis, jenž se nacházel ještě v 19. století na zdi na levé straně lodi u jednoho okna: „Leta Boziho 1583 tento Chram Panie ustawen gest za Gegich Milosti niekdy dobré pamieti Pana Adlspacha Hegtmana Panstwj Pardubskeho a Pana Walentina Zialuda nyněgssiho mistohegtmana tehoz panstwj, kteřižto wiernie a sprawedliwie gsaucze napomocni tomuto staweni až se dokonalo. Pan Buh nebesky racz gim hogna odplata byti v kralowstwi nebeskym. Tehož leta 1583 za Girzi Lamurka byl gsem opatrownikem a ochrancem ginak kostelnikem przi staweni tohoto domu Boziho wiernie dopomahagicze tomuto staweni, w tomto pak powolani trwagicze do leta tohoto 9ho, za ktereho czasu ohrada krchowa se stala, totiž za Matausse Kunata toho czasu Rychtarze. To pro budauci pamatku gsem zaznamenati dal. Zalozien a poswieczen chram Panie tento ke czti a chwale Panu Bohu wssemohuczimu, blahoslawene Panny Marie, swatymu Waclawu knižeti a patronu czeskemu.“ V roce 1589 byl za rychtáře Matouše Kunata zřízen hřbitov. Seznam far na pardubickém panství z roku 1654 píše o rosické faře toto: „Tu jest Fara od starodávna, kterou v Letu 1615 dvojíctihodný kněz Jiří Plesnivec svěcení Arcibiskupského v držení svém měl, ale ta leta 1627 shořela, a od toho času až do leta 1652 Páni Děkanové v Městě Pardubicích v držení svém měli.“ Ve 2. polovině 16. století zde byl farář podobojí Achilles Jan Berounský. Tehdejší stará fara stála v čp. 12, byla dřevěná o 2 světnicích, 2 komorách, 2 chlévech a stodole. Když se Rosice staly filiálními (jako filiálka zmíněny v letech 1654, 1671, 1677 a 1725), byla odvedena pardubickému děkanovi. Ve 20. letech 18. století byl kostel opět přestavěn, tentokrát v barokním rázu. Znovu vysvěcen byl roku 1736 pražským sufragánem Janem Rudolfem Šporkem. V roce 1787 tu byla zřízena lokálie a duchovní P. Antonín Šourek bydlel do roku 1790 ve staré faře a spravoval odtud kromě Rosic nad Labem rovněž Srnojedy, Krchleby, Lány a Svítkov. V 1. polovině 19. století byla do chrámu vestavěna nová dřevěná kruchta. V roce 1855 byla zdejší lokálie povýšena na faru. Prvofarářem se stal P. Jan Hubálek, který tu byl od roku 1853 lokalistou. V roce 1886 došlo k úpravě předsíně a kosin opěráků. Roku 1899 bylo pardubickým pozlacovačem a malířem písma Josefem Štěpánem provedeno znovuzlacení a polychromování hlavního i obou postranních oltářů. V dubnu 1901, tj. Od Bílé soboty do Bílé neděle, zde konali pražští redemptoristé misie, v jejichž rámci byl posvěcen nový misijní kříž. Od 29. března do 4. dubna 1902 se zde konala obnova sv. misie. 8. května 1911 zde udílel sv. biřmování královéhradecký biskup Msgre. ThDr. Josef Doubrava. Někdy během 60. nebo 70. let 20. století byla provedena nová cementová omítka. Od 16. března 1964 je objekt památkově chráněn (viz https://www.pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-vaclava-16137682). V současné době je zpracováván projekt na opravu krovu a střechy kostela, na který byl z Fondu solidarity Královéhradecké diecéze 2023 poskytnut příspěvek ve výši 60 000 Kč. Vedle toho se postupně dohání to, co se v posledním více než půlstoletí zanedbalo, i když jako všude se nedostává finančních prostředků a vhodných dotačních titulů.

Jedná se o jednolodní objekt s trojboce uzavřeným presbytářem se sakristií po severní a s předsíní po jižní straně lodi. Vnějšek kostela je doplněn opěrnými pilíři a hrotitými okny bez kružeb. Presbytář je zaklenut polem s kápěmi závěru křížové klenby s klínovitě vyžlebenými žebry, vbíhajícími přímo do zdi a s terčovitým svorníkem. Do valeně zaklenuté sakristie vede hrotitý portálek s profilovaným ostěním. Triumfální oblouk je hrotitý a dřevěná kruchta pochází z 1. poloviny 19. století, kdy nahradila svoji předchůdkyni, již několikátou v řadě. Loď o délce 10 m a šířce 8 m je sklenuta 3 poli křížovou hřebínkovou klenbou a stěny jsou členěny toskánskými pilastry. Ve hřbitovní zdi je zazděn fragment renesančního portálu kostela z roku 1583 přenesený sem z kostela koncem 19. století.

Hlavní oltář je rokokový s obrazem, který představuje umučení sv. Václava rukou Boleslavovou. Namalován byl neznámým malířem a opraven roku 1853 chrudimským malířem Josefem Papáčkem. Vedle hlavního oltáře jsou v tomto chrámu umístěny ještě 2 postranní – sv. Jana Nepomuckého a Panny Marie. Rovněž dřevěné lavice s ornamentálními řezbami jsou vyvedeny v rokokovém stylu. Stará cínová křtitelnice z roku 1592 má kotlík o průměru 33 cm, s nohami dosahuje výšky 55,05 cm a nese nápis: „Tato krztitelnicze dielana gest za urozeneho a stateczneho rytirze Chotka z Chotkowa na Wssetatech a toho czasu hegtmana na Pardubiczich za knieze Jana Brodskyho toho czasu fararze. Leta Panie MCCCCCXCII. od Mistra Waclawa Konwarze w miestie Hradczi nad Labem.“ Původní víko se nedochovalo a to současné s drobným sousoším Kalvárie je obdařeno textem: „To wiko gest udielano nakladem zadussi S. Waclawa we wsi Rosicich za rychtarzstwi Waclawa Rotlika, za Starssiho kostelnika Gana Nemanskeho 1666.“ V kostele byly navíc umístěny 3 náhrobníky – první s nápisem: „Leta Panie 1596 v den Sw. Wincey. Umrzela gest Kristina dczera Urozeneho Pana Girzika z Damsdorfu toho czasu Przedniho Fissmistra na panstwi Pardubskem, a tuto pochowana gest. Pan Buoh racz gi byt milostiw.“; druhý se zbytkem textu: „manželka urozeneho“; třetí s nápisem: „Leta 1580 v sobotu przed sw. Wiktorinem w Panu zesnula urozena Panna Wincencye dczera Urozeného Pana Martina Przelauczského z Neratowa a na tomto mistie odpocziwagicze wzkrisseni budaucziho oczekawa.“ Kamenná kazatelna má na sobě text: „Tento przikrow nad kazatelniczi gest wyzdwižen ke czti a chwale Bozi k ozdobie chramu Panie tohoto nakladem Waczslawa Kutnohorskyho toho czasu rychtarze a kostelnika starssiho a Simeona Rostockeho rektora zdegssiho leta 1628.“ Varhany byly zhotoveny Karlem Schiffnerem roku 1886 a opraveny byly v letech 1899 (Alois Kudrna), 1919 (bratři Paštikové), 1927 (Josef Šturma), 1948 (Josef Melzer) a 2005 (Ivan Červenka, viz http://www.varhany.net/cardheader.php?lok=2325). Pozitiv původních varhan, jenž měl být původně opraven v roce 1886 Aloisem Kudrnou (nakonec nebyl plán realizován), byl nejspíše odprodán do kostela sv. Jiljí v Pardubičkách, i když vyloučit se nedá ani chrám Páně v Mikulovicích. V této otázce se různí autoři stále nemohou dohodnout.

Vedle kostela stojí na místě původního hřbitova zvonice se zděným přízemím a bedněným patrem, která byla původně postavena v 18. století, ale současný objekt vznikl až ve 2. polovině 20. století. Původně v této zvonici visela čtveřice zvonů – první s nápisem: „Tento zwon slyt gest k zadussy do wsy Rosycz leta Panie 1567“; druhý s textem: „Tento zwon wyzdwitien gest przednie ke czti a chwale Bozi a k pamatcze sw. Waczlawa nakladem chudeho zadussi Rosiczkeho za czasu dwogi czti hodneho kněze Gana Brukra z Gellenicz na ten czas fararze Rosiczskeho a diekana Pardubskeho coz se stalo r. 1670.“; třetí s nápisem: „Za panowanj slawneho czisarze Karla VI. lil mne Johannes Drückner 1723.“ a čtvrtý s textem: „Goss mich Ignatz Driack 1790. K. O.“ Zvonice ztratila tyto zvony za 1. světové války.

Kostel sv. Václava, mučedníka v Rosicích nad Labem na mapě