Kostel sv. Petra a Pavla, apoštolů ve Všetatech

Všetaty u Mělníka, stejně jako mnohé jiné farnosti, byly poprvé zmíněny v popisu pražské diecéze, který byl vyhotoven v letech 1344-1350 na pokyn pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic. Tehdy náležely pod mělnický dekanát a boleslavský archidiakonát, přičemž podací právo původně náleželo jak mnohým držitelům Vštat, tak Přívor a Chrástu. V roce 1352 se odtud odvádělo 24 grošů papežského desátku, z čehož nám vyplývá, že se muselo jednat o bohatou farnost. V letech 1356-1361 víme o zdejším plebánovi Prudatovi, který byl zároveň kaplanem již zmíněného arcibiskupa Arnošta z Pardubic. Tehdy požádal a následně obdržel papežskou provizi na kanonikáty (viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Kanonikát). Roku 1371 byl na místo zemřelého plebána Fraňka podán kněz Václav. V roce 1395 se zdejší patroni rozkmotřili a rozdělili na dvě skupiny, z nichž každá podala na místo všetatského plebána svého kněze. Rozhodovalo se tak mezi kněžími Janem a Václavem, přičemž nakonec došlo k potvrzení prvního z nich. Tato situace pokračovala i v následujících letech, kdy se všetatští patroni nemohli na ničem shodnout. Roku 1398 došlo ke směně fary mezi plebánem Janem a Epifanem z Medvědic, jenž se v roce 1403 rozhodl odejít do Běchar a odtud sem přišel mistr Vavřinec, jehož známe jako českého kronikáře Vavřince z Březové. Ten tu rovněž nevydržel dlouho, neboť ještě téhož roku si mění místo s Dětmarem z Čejek. Již roku 1402 Kateřina ze Všetat, vdova po Peškovi ze Všetat, darovala kostelu zahradu, za níž musel farář sloužit 30 mší ročně za duši jejího zemřelého manžela. 10. června 1403 Václav Všetatko, Jehlík Václav řeč. Nový pán, Maršík ze Všetat a Kateřina, matka Václava Všetatka, věnovali kostelu louku "Zátoní" mezi Všetaty a Přívorami, začež musel plebán vydržovat vikáře. V roce 1404 Eliška, vdova po Janu Šálkovi z Kostelce nad Labem, darovala všetatskému svatostánku plat ve výši 1 kopy a 7 grošů ročně z poloviny lánu a zahradu, kterou držel Krátký z Byšic. Roku 1408 uznal mělnický děkan a plebán ve Větším Vtelně Matěj a lobkovický plebán Tomáš, že všetatský plebán je povinen vydržovat vikáře a klerika. Plebán Dětmar odešel v roce 1409 do Kmetiněvsi a odtud do Všetat přišel kněz Valentin. Roku 1415 pak plebán Valentin odchází ze Všetat a jeho místo zaujímá Aleš z Křtěnova. Za husitských válek přišly Všetaty o faráře a po jejich ukončení obsadili zdejší faru utrakvisté, z nichž známe po jménu faráře Šimona, a to k roku 1587, aby již v roce 1597 tu přisluhovali kněží podobojí z Čečelic a následně kolem roku 1600 děkanové z Kostelce nad Labem, takže všetatský kostel se stal pouhou filiálkou, z níž odešli po Bílé hoře utrakvisté a došlo k návratu římského katolictví. Vzhledem k nedostatku kněží byly Všetaty spravovány stále z Kostelce nad Labem. V roce 1651 náležely k Všetatům: Nedomice, Ovčáry, Dřísy, Horní a Dolní Přívory. Teprve roku 1784 došlo ke zřízení lokalie, přičemž prvním všetatským lokalistou byl P. Josef Martinec (1784-1806). Při obnovení fary došlo k odloučení Dřís, místo níž sem byla připojena kozelská fara, jež se osamostatnila v roce 1898. Všetatská lokalie se proměnila ve faru až za prvofaráře P. Matěje Bastla (1848-1853). Původní chrám Páně vypadal podle Justina Václava Práška takto: "Dle půdorysu z r. 1754 skládal se z presbyteře poloukruhem zavřené, z dlouhé lodi, ze čtverhranné věže průčelné nad hlavním vchodem a ze čtvercové sakristie na severní straně presbyteria. Loď byla na jižní straně utvrzena třemi, presbyterium na téže straně čtvrtým opěrným pilířem. Loď byla klenuta a světlo do ní padalo dvěma většími okny po stranách a třetím malým za hlavním oltářem. Loď po každé straně osvětlována třemi většími okny. Bočné oltáře byly tři." V roce 1780 byl postaven nový bezvěžový kostel v barokním slohu a u něj pak prostá dřevěná zvonice, spočívající na kamenné podezdívce. 10. července 1878 proběhla v kostele mše svatá, kázání a biřmování v rámci kanonické generální vizitace. Roku 1885 byl rozšířen kostel a opatřen novou průčelní věží s hodinovým strojem, jež nahradila zchátralou dřevěnou zvonici. V roce 1890 byly pořízeny nádobky na sv. oleje. Roku 1900 byla provedena výmalba kostela. V roce 1905 proběhla v kostele misie. Roku 1913 byl kostel vymalován. V roce 1924 došlo k dalším opravám chrámu Páně. Roku 1949 byl kostel zrestaurován a upraven architektem Ing. arch. Blahomírem Podpěrou. Později byl rovněž zařazen mezi památkově chráněné objekty, když byl poprvé zapsán do státního seznamu kulturních památek 31. prosince 1966 a podruhé 3. prosince 1987 (viz https://pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-petra-a-pavla-2169451). Roku 1995 proběhla oprava kostela a o rok později došlo k jeho výmalbě.

Jedná se o jednolodní orientovanou obdélnou stavbu s polygonálně ukončeným presbytářem, s valbovou střechou a s obdélnými kaplemi po stranách. Západní předsunutá dvoupatrová věž s římsami a dvojicemi obloukových oken v horním patře je pseudorománská a je zakončena jehlancovou střechou. Presbytář i loď jsou plochostropé, presbytář zkrácen přepážkou a v závěru je zřízena sakristie. Fasáda je členěna pískovcovým soklem a římsami. Nad presbytářem je pak situována čtyřboká sanktusníková vížka s jehlancovitou stříškou s křížkem. Na severní straně lodi je situován novodobý pískovcový portál s nápisem: "MILOST VÁM A POKOJ BOHU." Před hlavním schodištěm je dvojramenné schodiště ze 2. poloviny 19. století s výklenkovou kapličkou a v okolí kostela jsou ještě sochy sv. Václava z roku 1934 (prof. Damián Pešan) a sv. Anežky České z roku 1940 (Václav Jícha).

Zařízení chrámu Páně pochází převážně z 19. století, zejména pak obraz na hlavním oltáři, který pochází z roku 1886. Dřevěná socha Panny Marie Immaculaty je pak ze 3. čtvrti 18. století, socha sv. Jana Nepomuckého z 1. poloviny 18. století, barokní socha sv. Floriána a soška Ježíše Krista z doby kolem poloviny 18. století, obraz Ecce homo ze 16. století, rokokový obraz Anděla strážce a obrazy světců v řezaných rokokových rámech z období kolem roku 1750, obraz Ukřižování z 2. poloviny 18. století, renesanční cínová křtitelnice s reliéfy je z roku 1595, kazatelna byla zřízena v roce 1901 a mozaiková okna a 2 okna s figurálními vyobrazeními sv. Ludmily a sv. Václava pocházejí z roku 1924 (viz https://www.mestys-vsetaty.cz/mestys/historie/pamatky/chram-svpetra-a-pavla/chram-svpetra-a-pavla-53cs.html). Za zmínku stojí ještě šestice cínových svícnů na křtitelnici z roku 1738 (viz https://www.mestys-vsetaty.cz/mestys/historie/pamatky/zvony-a-dalsi-zajimavosti-z-chramu-svpetra-a-pavla/) a novodobé dřevěné jesličky z let 1940-1942 od prof. Damiána Pešana, nahrazující původní od firmy Petra Buška synové (Dominik a Konstantin Buškové) v Sychrově. Staré varhany sem byly přeneseny Josefem Gottwaldem v roce 1792 z Prahy a jejich opravy proběhly v letech 1799-1800 (Pavel František Horák), 1831 (František Jedlička), 1847 (Antonín Jedlička) a 1850 (Anton Sieger). Nový nástroj byl dokončen Karlem Vocelkou v roce 1865, roku 1924 byl opraven Bratřími Paštikovými a v roce 1927 byl rozebrán (viz http://www.varhany.net/cardheader.php?lok=1642), když již v lednu 1918 přišel o kovové píšťaly. Náhradou se pak stalo dvoumanuálové harmonium.

Původně byla v kostele trojice zvonů: první s textem: "BOŽE RAČ DAŘITI TENTO ZVON A TO LATA BOŽÍHO TISÍCTÉHO TŘISTÉHO DEVADESÁTÉHO PÁTÉHO"; druhý s nápisem: "ABY ZVUKEM ZVONU TOHOTO VĚRNÝM KŘESŤANŮM SCHŮZE JICH SPOLEČNÉ K SLOVU BOŽÍMU A K CHVÁLENÍ JMÉNA JEHO SVATÉHO V ZNÁMOST SE UVOZOVALY, TÉŽ PRO POTŘEBU A KU POCTIVOSTI OBCE SLIL JEST TENTO ZVON VONDŘEJ ZVONAŘ Z NOVÉHO MĚSTA PRAŽSKÉHO S POMOCÍ BOŽÍ V BOLESLAVY MLADÝ, LÉTA PÁNĚ 1572 (někdy se uvádí 1577). NEB I KRISTUS ZA HŘÍCHY NAŠE UMŘEL JEDNOU, SPRAVEDLIVÝ ZA NESPRAVEDLIVÉ, ABY NÁS OBĚTOVAL BOHU. V I. KANONICE SV. PETRA V 3. KAPITOLE. ŽÁDNÉ OKO NEVÍDALO, ANI UCHO SLYŠELO A NA SRDCE LIDSKÉ NIKDA NEVSTOUPILO, CO BŮH PŘIPRAVIL TĚM, JENŽ MILUJÍ HO. O RADOSTI VYVOLENÝCH BOŽÍCH A O MUKÁCH ZATRACENCŮ, COŽ HŘÍŠNÍK ZNÁTI A VĚDĚTI MÁ; V I. KORINTŮM, V II. KAP." a třetí s textem: "LETA PANĚ 1615 ZVON TENTO SLIT JEST KE CTI A CHVÁLE PÁNU BOHU PRO SVOLÁNÍ VĚRNÝCH KŘESŤANŮV K SLYŠENÍ SLOVA BOŽÍHO A VZDÁVÁNÍ CHVÁLY JMÉNU JEHO V CÍRKVI KŘESŤANSKÉ, K ZÁDUŠÍ A OSADĚ ZALOŽENÍ SV. PETRA A PAVLA VE VŠETATECH ZA SPRÁVY UROZENÉHO A STATEČNÉHO RYTÍŘE PANA JANA LEDECKÉHO Z GRANOVA A NA DECHTAŘÍCH J. M. C. HEJTMANA PANSTVÍ BRANDÝSKÉHO, PŘEROVSKÉHO A LYSKÉHO. ZA RYCHTÁŘSTVÍ JANA JANDY, TOMÁŠE NOVÁKA, ADAMA RZEHORZKA, ONDŘEJE KULICHA Z PŘÍVOR, JIŘÍKA HUSÁKA Z NEDOMIC A JINÝCH VŠECH POMOCÍ A NÁKLADEM K TÉMUŽ ZÁDUŠÍ NÁLEŽEJÍCÍCH. BUĎ BOHU CHVÁLA!" Ta však naštěstí přežila rekvizice 1. světové války a nebyla rozlita. Naopak následující světový konflikt nepřežil malý sanktusový zvon.