Konecchlumí - kostel sv. Petra a Pavla

Obcí KONECCHLUMí jsme projížděli cestou domů z dovolené v Českém ráji do Olomouce. Již z dálky viditelný kostel sv. Petra a Pavla nás lákal k jeho podrobnější prohlídce. A protože syn toužil po další kešce do své sbírky, měli jsme ještě jeden důvod proč se zde zastavit. A tak jsme sjeli z hlavní silnice a odbočili do nitra KONECCHLUMí. Zaparkovali jsme přímo pod kostelem a vydali se na jeho obhlídku.

Museli jsme trochu šlapat do kopce, protože svatostánek stojí ve svahu. Za chvíli jsme došli k brance, otevírající vstup do areálu kostela s okolním hřbitovem. Jelikož jsme se dovnitř kostela nedostali, krátce jsme se prošli po hřbitově a pak jsme se vydali opět do kopce. Vystoupali jsme tak nad církevní stavbu a naskytl se nám krásný výhled po krajině české a jičínské kotlině.

Jednolodní barokní kostel jsme měli pod sebou jako na dlani a tak jsme si jej mohli v klidu prohlédnout z takřka ptačího pohledu. Viděli jsme věž zasazenou do čela kostela, která je zakončená typickou cibulovou bání, která přišla o své zvony během první světové války. Ty byly rekvírovány a použity jako materiál při válečné výrobě. Dále jsme shlédli loď kostela s řadou oken, prosvětlující interiér stavby. Loď je zakončena půlkruhovým presbytářem, nad nímž se tyčí sanktusník, čili malá a štíhlá věžička. Dočetli jsme se, že se sanktusník nachází zpravidla na hřebeni střechy presbytáře kostela zhruba nad hlavním oltářem a ve vížce bývá zavěšen malý zvon, používaný při zpěvu Sanctus a při pozdvihování.

Z historie jsme se dozvěděli, že na místě dnešního kostela stával původně malý dřevěný gotický kostelík zmiňovaný v listinách již v roce 1355, kdy jeho patronem byl Jan z Verdeka a ze Žlunic. Dále jsme se dočetli, že kostelík měl pravděpodobně postranní oltáře a náležela k němu i fara. Zaujalo nás, že po husitských válkách patřil ultrakvistům, tedy že se v něm přijímalo pod obojí. Nepřekvapilo nás, že po bitvě na Bílé Hoře roku 1621 kostel přešel opět do správy katolické církve a fara u kostela byla pravděpodobně v této době zrušena.

Zjistili jsme, že na počátku 18. století je už kostelík ve velmi špatném stavu a tak bylo rozhodnuto o stavbě nového barokního kostela, kterou zaplatil František Norbert hrabě z Trauttmansdorffu. Dále jsme si přečetli, že nový svatostánek byl vystavěn letech 1728-1729 pod vedením stavitele D. T. Morazziho.

Zajímavou informací pro nás bylo, že dne 31. března 2001 bylo v kostele instalováno a vysvěceno 14 deskových obrazů o rozměrech 1,8 x 0,9 m – Křížová cesta mistra Vladimíra Komárka.

Když jsme si památku prohlédli a pokochali se krásným výhledem, pokračovali jsme ve výstupu dále, protože jsme si ve stráni nad kostelem ještě chtěli prohlédnout zajímavou mohylu Viléma Konecchlumského, který byl jako jeden ze sedmadvaceti českých pánů popraven na Staroměstském náměstí. A syn zde chtěl konečně odlovit kýženou kešku. Více se dozvíte v mém dalším článku.

Kostel je přístupný po domluvě s obecním úřadem v Konecchlumí. Obrazy křížové cesty od akademického malíře Vladimíra Komárka jsou průběžně restaurovány.

http://www.konecchlumi-obec.cz/index.php?nid=413&lid=cs&oid=485023