Kolín – Kutnohorská ulice

Fotografie (11) • Foto: markyz63

Kutnohorská ulice v Kolíně je jednou ze zdejších nejzajímavějších městských komunikací. Vychází z centrálního Karlova náměstí směrem jihovýchodním a její celková délka dosahuje přibližně hodnoty 470 metrů. Zasahuje do historického centra i předměstí a je zajímavé, že si své nejnápadnější objekty – alespoň co se počtu týká – do obou těchto částí rozdělila téměř rovnoměrně. Jen ty „centrální“ jsou většinou kulturními památkami, kdežto těch předměstských si příslušné instituce doposud nepovšimly. V následujících řádcích si – ve směru od centra města - představíme alespoň ty nejvýznamnější ...

Začneme č.p. 31, které „nese“ dům U tří bažantů. Jedná se o původně gotický dům z 15. století, který byl roku 1734 těžce poškozen požárem, aby jej následně odkoupil kolínský stavitel Jedlička. Ten zde provedl pozdně barokní přestavbu, takže je dnes objekt považován za jednu z nejcennějších ukázek barokní architektury v Kolíně. Pod č.p. 33 najdeme dům Vyletělovský, který je znám i pod jménem U římského císaře. Jeho osud a stavební vývoj je v podstatě zcela totožný jako u domu předchozího. Zaujme zde jistě volutový štít s bustou římského císaře Nera nebo fakt, že se jedná o sídlo restaurace Stoletá.

Následuje č.p. 42 a dům U tří korun, což je nárožní dvoukřídlý středověký dům s mazhausem, který pochází z II. poloviny 13. století, V polovině 16. století byl dům přestavěn renesančně a po požáru v roce 1734 také pozdně barokně, Dům je zajímavý i tím, že zde působilo ochotnické divadlo, kde J.K. Tyl uvedl a režíroval svou hru Paní Marjánka matka pluku. Dnes dům slouží bytovým a komerčním účelům. Nárožní dvoukřídlý dům najdeme i pod číslem 54. Jmenuje se U bílého anděla, je stavebně velmi hodnotný a jeho fasáda má podobu z 18. století. Zaujmou gotické sklepy i fakt, že od středověku až dodnes zde funguje hostinec.

Opomenout nemůžeme ani historicky cenný nárožní dvojdům s č.p. 41 a 106. Dům je písemně doložený již na konci 15. století, ale po požáru v roce 1734 získal svou současnou pozdně barokní podobu. Část dvojdomu (č.p. 41) však byla postavena až na přelomu 18. a 19. století. A tímto domem opustíme historické centrum a vydáme se na předměstí, kde nás čeká např. tzv. Knirschův dům s č.p. 39. Dům byl postaven v roce 1934 pro renomovaného kolínského právníka, a to podle návrhu významného architekta Vladimíra Grégra, který byl žákem Josefa Gočára. Je svým způsobem zajímavé, že za socialismu v domě sídlili komunisté (OV KSČ) a svazáci (OV SSM), aby je následně vystřídal Úřad práce.

Za povšimnutí stojí také budova Městského divadla z let 1937 až 1939 – už jen proto, že se jedná o jednu z nejvýznamnějších funkcionalistických staveb naší meziválečné divadelní architektury i poslední práci architekta Jindřicha Freiwalda v Kolíně. V rekonstruované divadelní budově byla v roce 2013 otevřena Městská galerie, na jejíž podobě má velkou zásluhu herec a architekt David Vávra.

Číslo 21 má tzv. Latzlův dům, tedy dům někdejšího majitele zdejšího lihovaru, který byl postaven v roce 1882 podle projektu pražského stavitele Josefa Blechy na místě dvou starších předměstských domů. V letech 1993 až 2018 zde mj. fungovala záchytka. V Kolíně ovšem nesmíme opomenout objekt s č.p. 50, tedy Kmochův dům. Jedná se sice o celkem „bezvýznamný" objekt poprvé zmiňovaný teprve roku 1849, ale podstatné je, že dům v roce 1883 zakoupil František Kmoch, který zde s manželkou Josefou a pěti dcerami žil a tvořil až do své smrti v roce 1912.

Zajímavé jsou také dva monumentální objekty, které se nachází mimo historické centrum i zájem našich památkářů. Tím prvním je budova bývalé Obchodní akademie (objekt vedle sídla policie stále slouží „obchodce“), tím druhým palác někdejší Rakousko – Uherské banky (svému účelu budova slouží stále, jen ji obývá banka více Komerční). Budova Obchodní akademie byla postavena v letech 1858 až 1859 podle projektu Josefa Spudila. Tehdy byla ovšem sídlem Gymnasia a OA sídlila jinde. Obě školy si pak v roce 1953 své objekty prohodily. Budova je postavena v historizujícím stylu neorománského slohu a neogotiky. Její symetrické průčelí tvoří tvoří tři trojúhelníkové štíty zdobené zubořezem; z toho prostředního vybíhá gotizující hodinová věž. Vstupní portál zastřešuje portikus na sloupech se zdobnými hlavicemi. Palác Rakousko-Uherské banky byl postaven v letech 1913 až 1914 podle projektu arch. Otakara Nekvasila. Vznikla tak honosná budova s mohutnou mansardovou střechou, barokně se vlnícím průčelím a secesním dekorem. Zajímavostí je nárožní gloriet.

Úplný závěr tohoto článku patří památce sakrální, tedy kostelu Nejsvětější Trojice, který byl původně svatostánkem kapucínského kláštera. Jeho podobu navrhl řádový stavitel Bruno Budějovický. Jednolodní neorientovaný kostel byl postaven v letech 1666 až 1671 a k prvním větším úpravám zde došlo v letech 1739 až 1741. Roku 1796 kostel téměř zničil požár a ten musel být prakticky znovu vystavěn (díky tomu ale získal hudební kruchtu a vnitřní výmalbu klenby od Josefa nebo Václava Kramolína). Úprava průčelí proběhla v letech 1899, 1908 až 1913 a 1950. V roce 1950 bylo také před kostel přemístěno barokní sousoší sv. Barbory a Jana Nepomuckého z roku 1735 a kašna z roku 1881. Před průčelím je rovněž zbytek původního atria tvořící stylizovaný nartex. Kolem východní fasády obíhá vnitřní spojovací chodba umožňující vstup do jednotlivých částí filiálního kostela i do přilehlého kláštera. Stěny interiéru pokrývají nástěnné malby, dnes již většinou vytvořené v roce 1903 pražským malířem Martinem Matoušem. Většina mobiliáře – včetně varhan – pochází z II. desetiletí minulého století.

Dějiny kapucínského kláštera víceméně kopírují historii kostela. Roku 1950 byl klášter uzavřen a v letech 1953 až 1990 zde sídlil internát obchodní akademie. V roce 1991 byl navrácen kapucínům, kteří ho následně pronajali jezuitům. Později ho převzal ústav Kolínský klášter - centrum spirituality a duchovních cvičení, ale jeho skutečným vlastníkem je od roku 2025 kněz Tomáš Halík. Bývalý konvent tvoří jednopatrové budovy vystavěné do půdorysu písmene „F“, které navazují na chrámový závěr a uzavírají tak čtvercový rajský dvůr s přízemním ambitem.

A ještě PS: Vývoj názvu části ulice na Kutnohorském předměstí je zajímavým zmapováním naší novodobé historie. Někdejší „erární“ předměstská silnice byla po roce 1918 pojmenována jako Havlíčkova, aby se v roce 1940 přejmenovala na Maria Theresia Strasse. Ta se pak v roce 1946 stala Třídou maršála Stalina, aby roku 1954 získala svůj současný název.

Poslední aktualizace: 28.6.2025

Kolín – Kutnohorská ulice na mapě