Klášter u Nové Bystřice – kostel Nejsvětější Trojice

Nedaleko městečka Nová Bystřice na Jindřichohradecku najdeme Klášter s bývalým klášterem. Klášter – neboli Kloster - je dnes částí Nové Bystřice, z kláštera paulánů se nedochovalo v podstatě nic. Přesto však toto místo rozhodně stojí za návštěvu, protože zdejší - od roku 1958 památkově chráněný – kostel Nejsvětější Trojice patří mezi stavby, které můžeme označit za významné, raně barokní a bezesporu velmi hodnotné.

Kostel v Klášteře byl postaven v letech 1668 až 1682, pravděpodobně podle projektu Giovanniho Domenica Orsiho. Podle některých pramenů však byl Orsi v tomto případě „pouze" stavitelem a podoba kostela vznikla v hlavě a na „rýsovacím prkně“ jiného architekta – stavbami v Praze proslaveného Francesca Caratiho. Klášterský kostel je považován za slohově čistou stavbu, obsahující řadu hodnotných konstrukčních prvků i jednotlivých detailů. Mezi ně patří např. štuková výzdoba kostela, která je dílem Giovanniho Bartolommea Cometa, nebo pozoruhodný východní portál s řezbářsky zdobenými dveřními křídly.

Původní klášter i jeho svatostánek byl podstatně starší – dokončili jej v roce 1501, nejpozději 1507. Tehdy byl ještě kostel zasvěcen Nejsvětější Trojici, Panně Marii a sv. Janu Křtitelovi a klášter byl pojmenován Sana cella, tedy Zdravá komora. Německy byl ovšem nazýván Heilbrunn neboli Dobrá Voda (podle autora tohoto článku by však byl správnější překlad Léčivý pramen). Již o pouhých 32 let později byl ovšem sektou novokřtěnců přepaden, vypálen a zpustošen. Všech čtyřicet mnichů bylo zabito. Roku 1626 pak došlo zásluhou hraběte Adama Pavla Slavaty a paulánů z Burgundska k jeho obnovení. Ferdinand Vilém Slavata pak nechal postavit současný kostel. Definitivně byl klášter zrušen v roce 1785 a v 50. letech 20. století (v roce 1959) byla klášterní budova komunisty pro jistotu stržena. Kostel Nejsvětější Trojice, který v letech 1945 až 1989 víceméně jen chátral, je však i nadále významným architektonickým a krajinotvorným prvkem. Současně bývá také označován za jednu z nejvýznamnějších barokních památek jižních Čech.

Kostel je dnes již většinově zrekonstruován a jako jeho klenoty bývají uváděny zejména monumentální a unikátní hlavní oltář (výška 22 metrů, šířka 16 m) nebo zajímavé podzemní katakomby. V těsné blízkosti kostela se nachází zázračná Studánka sv. Františka z Paoly.

Zcela na závěr si ještě můžeme prozradit, že klášter byl původně obdélníkovým areálem s krytým středovým ambitem křížové chodby, do kterého se vstupovalo přes – dodnes dochovanou - Červenou chodbu nebo hospodářskou budovu. Klášter byl dvoupodlažní a částečně podsklepený. Stěny budov byly zděné a přibližně metr silné. Součástí kláštera s poměrně nízkým počtem oken byla také prelatura, kapitulní síň, refektář, kuchyň a konvent. Místo dormitáře měl každý mnich vlastní celu. V klášteře nechyběla ani nemocnice s lékárnou, rozsáhlá knihovna, mlýn a vlastní pekárna. Některé informační prameny hovoří rovněž o bance a zastavárně.

Čtyřkřídlý areál kláštera se stal známým a významným poutním místem a ještě před jeho zrušením došlo v klášterním chrámu k velké tragedii, když se při pouti v den Svaté Trojice zřítil kůr a v přeplněném kostele zahynulo pod jeho troskami množství poutníků. Po zrušení paulánských klášterů sloužila klášterní budova jako fara, škola a byty pro hutníky a uhlíře. I po zrušení kláštera zůstal kostel vyhlášeným poutním místem, což platilo až do II. světové války. Po roce 1948 byla klášterní budova používána jako kasárna.